Yungchen Lhamo na jevišti v Evangelickém kostele (foto: Kamil Rakyta / Velká Epocha)
Yungchen Lhamo (foto: Kamil Rakyta / Velká Epocha)
Nový rozměr do hudebního festivalu Colours of Ostrava pořadatelé vnesli scénou v Evangelickém kostele, kde vystoupili tři významní představitelé světové hudby s duchovní tematikou. Jako první zde vystoupil arménský hráč na duduk Djivan Gasparyan, který zahrál na festivalu v pátek. V sobotu pak v témže kostele vystoupil průkopník alikvotního zpěvu David Hykes a v neděli se zde jako poslední objevila Yungchen Lhamo, zpěvačka, která o sobě hovoří jako o obyčejné ženě, které byl neobyčejný hlas poskytnut jako dar a poslání.
Yungchen Lhamo se narodila v Tibetu za dob kulturní revoluce. Její rodina byla stejně jako mnoho set tisíc dalších Tibeťanů tvrdě pronásledována čínským komunistickým režimem. Dědeček byl čínskou vládou zavražděn, záhy byla oddělena i od svých rodičů a vychovávána jen svou babičkou. Malá Yungchen Lhamo byla od pěti let nucena tvrdě pracovat v továrně na koberce. V těžkých podmínkách byl právě zbožný zpěv tím, co jí a její babičce pomáhalo přežít. Od babičky se také Yungchen Lhamo naučila první píseň. Zdá se, že vedle zpěvaččina jména (Yungchen Lhamo znamená v překladu Bohyně písně a zpěvu) i tato píseň symbolicky nastínila její budoucí osud. Byla totiž o nové zemi, která se zprvu může zdát jako poušť, protože o ní člověk nic neví. Když však tuto zemi lépe pozná, stane se jeho domovem.
Na počátku devadesátých let se Yungchen Lhamo rozhodla uprchnout se svým pětiletým synem z Tibetu, její 1600 kilometrů dlouhá cesta pěšky přes Himálaj byla zakončena v indickém duchovním centru Dharamsale, kde se také poprvé setkala s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Byl to právě dalajláma, který ji podpořil v tom, aby zpívala a šířila kulturu své země po světě. Nyní žije v New Yorku, odkud cestuje do různých zemí, aby tak naplnila svůj osud. Minulý týden této zpěvačce zemřela milovaná matka, Yungchen Lhamo však přesto ostravské vystoupení nezrušila a sama bez jakéhokoliv doprovodu přišla obohatit české publikum o svůj dar.
Koncert, který měli posluchači možnost zaslechnout v ostravském kostele, skutečně patřil k těm výjimečným. Přes veliké horko, které panovalo venku i uvnitř přeplněného kostela, si zpěvačka uchovávala dobrou mysl a pevnou víru ve své poslání. Záhy pozvala posluchače k sobě na pódium, aby tak zrušila poslední zbytky odstupu mezi ní a publikem. Žádné setkání není podle víry paní Yungchen Lhamo náhodné, neboť vše, co nás v našem životě potká, má svůj hluboký význam. Yungchen Lhamo své písně vždy před začátkem koncertu po vzoru tibetské duchovní tradice věnuje vyšším a soucitným bytostem, aby poté, co zaslechnou tento zpěv, daly požehnání zemi. Dvakrát si také obecenstvo v publiku mělo možnost zazpívat spolu se zpěvačkou. "Já skutečně věřím…, že umělec a posluchači, kteří mu naslouchají, mohou nahlédnout rozličné úrovně," říká Yungchen Lhamo. Navzdory únavě z vyčerpávajícího dvouhodinového koncertu byla paní Yungchen Lhamo tak laskavá, že Velké Epoše poskytla krátký rozhovor.
Paní Lhamo, děkujeme vám za váš koncert. Váš zpěv je velice čistý a krásný. Jaké je hlavní poselství, které chcete lidem svými písněmi předat?
Hm, to je velmi široká otázka… Myslím, že by měli hledat svůj vlastní duchovní život. To neznamená chodit do kostela a hledat nějaké světce. Člověk by to měl mít tady uvnitř. Jak motivujete svůj každodenní život, jak se chováte… A myslím, že bychom měli praktikovat snášenlivost, lásku, laskavost…
Pohyby, kterými doprovázíte své písně, jsou velmi jednoduché a prosté, přesto mi připadá, že je za nimi hluboký symbolický význam. Vycházejí tyto pohyby z tradic tibetské kultury, nebo pouze z vašeho srdce?
Nene, ty písně nevycházejí z tradiční tibetské kultury ani ze zahraničí, jsem to - já…(smích) Tibeťané používají nástroje a tak dál, tančí, mají krásné kostýmy, já tohle nepoužívám.
Vaše země je tvrdě pronásledována čínským komunistickým režimem. Myslíte si, že v souvislosti s olympiádou v Pekingu v roce 2008 vláda učinila nějaká zlepšení v oblasti lidských práv, nebo jsou to jen pouhé lži a planá prohlášení? Cítíte vy osobně nějaká zlepšení ve vaší zemi?
Víte… Myslím si, že oni se musejí změnit. Když lidská bytost dojde k širšímu uvědomění, nahlédne věci hlouběji. My Tibeťané se nesnažíme o to, aby se měl lépe jenom Tibet, ale celý svět. Čínský problém není jen problémem Tibetu. Celý svět se musí trochu probudit. Nemůžeme jen mít technologie, žít rychleji a lépe, musíme se na věci dívat hlouběji. Je mi líto Číňanů, protože velice mnoho jich neví, co to znamená svoboda. Nerozumějí tomu. A co se týče Tibetu, oni prostě nevědí, jak obrovskou škodu tam udělali. Myslím si, že cokoliv uděláte, vždycky se to nějak vrátí. Z toho důvodu je mi jich líto. Nechovám k nim osobní nenávist. Jsou to lidské bytosti. Ano, umučili mé rodiče, zabili… byli jsme donuceni žít takto (paní Lhamo je pohnutá)… ale… Ve skutečnosti si myslím, že jsou dva druhy Číňanů, "noví" a "staří", ti "noví" se snaží zjistit, co to znamená svoboda. Bez toho, aby člověk osobně poznal, co je to svoboda, co je dobré a co špatné, nemůže pomoci. Pokud to neví, musí poslouchat, co říká vláda. Ale já doufám, že existují nějací Číňané… osobně mám mnoho přátel Číňanů a doufám, že poznají pravdu. Pak bude dobře.
Poslední krátká otázka. Zdá se, že západní civilizace je oproti té východní dost materialistická. Necítíte se někdy v New Yorku osaměle?
Ne, necítím se osaměle, cítím důvod, proč tam jsem, v tak rušném městě, kde je všude plno lidí. V New Yorku je takové množství lidí, takže mám mnoho příležitostí k praktikování. Někteří lidé si prostě jen tamhle sednou a říkají, podívej, já medituju. Ale meditace by měla probíhat každý den. Pro mě není důležité kupovat si nějaké zvláštní věci a pomůcky kvůli meditaci. Lidé utrácejí tolik peněz a říkají, tohle je pro meditaci… Já myslím, že je třeba pracovat na svém nitru.
Moc vám děkujeme za váš čas. Na shledanou.
