V čase šípků, jeřabin a barvícího se listí se opět otevřely brány knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, aby zde nakladatelé mohli vystavovat své knihy a návštěvníci mohli naopak poznávat jejich bohatou nabídku a najít zde "tu svoji" knížku.
Již v pátek byl prostor kulturního střediska Ostrov doslova zaplaven lidmi. Nebylo snadné projít uličkami mezi řadami stánků jednotlivých nakladatelů. Nabídka byla velmi bohatá a svou pestrostí poskytovala návštěvníkům ohromný výběr. Nacházely se zde různé literární žánry, od beletrie, literatury faktu, krásných knih o řemesle, dětských knížek přes detektivky až po maďarskou poezii. Festival navštívily takové spisovatelské formáty, jako je Ivan Klíma, Jiří Dědeček, Ludvík Vaculík či Jiří Stránský.
Autorská čtení probíhala přímo v kulturním středisku Ostrov, v kavárně Obratník a v salonku, nebo na různých místech v Havlíčkově Brodě, a mimo jiné i v kavárně Vysočina na náměstí.
Letošního veletrhu, který je druhým největším v republice, se zúčastnilo 184 vystavovatelů. Nutno dodat, že více by se jich snad do prostoru ani nevešlo. Jedním z hlavních témat letošního ročníku byla maďarská literatura, zastoupená např. kulturním společenstvím Budapešť. Kromě většiny českých nakladatelství bylo zastoupeno i jedno slovenské - Mladé letá.
Z historie knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě
Původním cílem Podzimního knižního veletrhu před sedmnácti lety bylo navázání kontaktů mezi nakladateli a knihkupci a zlepšení informovanosti o knihách. Nyní se veletrh ke svému původnímu poslání zase vrací. Kontakty mezi nakladateli a knihkupci jsou navázány, distribuce funguje . Zlepšení informovanosti na knižním trhu se věnoval seminář Vím, že víš, že vím, na němž vystoupil mimo jiné Ivo Šmoldas z ČT - Knižního světa, Jana Klusáková z Radiožurnálu nebo Veronika Peslerová, ředitelka Krajské knihovny Vysočiny.
Snaha přiblížit knihy a literaturu lidem a motivovat je, aby více četli a více kupovali knihy, byla základem všech doprovodných programů na veletrhu. Do veletrhu se svou přítomností promítl hejtman kraje Vysočina RNDr. M.Vystrčil i maďarští hosté, jako např. básník Szilárd Borbély nebo Pál Závada.
PhDr. Markéta Hejkalová, ředitelka 17. Podzimního knižního veletrhu, Velké Epoše v pátek 5. října poskytla malý rozhovor:
VE: Jaké jsou hvězdy vašeho veletrhu letos?
M.H.: Těžko říci - hvězdy, pokud mohu jmenovat ty slavné lidi, z těch je tady Jiří Stránský, jehož knihu Stařec a smrt právě křtíme, Ivan Klíma, který také právě podepisuje svoji knihu Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory, je to třeba Irena Obermannová, dnes velmi populární spisovatelka, s níž tři vylosovaní lidé budou moci vyhrát dokonce večeři.... Je to Michal Viewegh, který tady má dokonce čtení v salonku, je to Ludvík Vaculík, který přijede zítra nebo možná už dneska, ale zítra bude představovat svoji knihu Hodiny klavíru. A z úplně jiného soudku je to třeba zpěvák Ivan Mládek, který se také objeví na knižním veletrhu.
VE: Jste také známou překladatelkou díla Mika Waltariho - kterého jeho románu si osobně nejvíce ceníte?
M.H.: Já jsem od Waltariho překládala několik románů. Nejvíc si cením dvojdílného historického románu Krvavá lázeň a Šťastná hvězda, protože to jsem překládala asi 1500 stran, a strašně mne to zaujalo, a to mne v podstatě inspirovalo i k napsání mé vlastní knížky o Mikovi Waltarim Fin Mika Waltari s podtitulem Doba, život a dílo světoznámého spisovatele.
VE: Co byste na závěr vzkázala čtenářům Velké Epochy?
M.H : Čtenářům Velké Epochy bych ráda jakožto nakladatelka a jakožto autorka i jako překladatelka chtěla popřát, ať co nejvíc čtou a ať najdou co nejvíc knih, které je zaujmou, protože čtení je podle mě nejzábavnější činnost na světě.
VE: Děkuji vám za rozhovor.
Spisovatel Jiří Stránský, bývalý dlouholetý předseda českého PEN klubu, který právě podepisoval svoji novou knihu, nám sdělil: "Svých životních zkušeností, i horších, se snažím využívat k tomu, abych povzbudil k něčemu lepšímu."
VE: Můžete nám říci, o čem je tato vaše nová kniha, čeho se týká?
JS: Ona je to spíš novela než román... Přestože se to jmenuje Stařec a smrt, je tam tématem život, a ne smrt. Je to o člověku, kterému je skoro devadesát let a který prožil se svou ženou dobré i zlé. Včetně kriminálů a bůhví čeho. A on byl vždycky celý život přesvědčený, že zemře dřív než ona, ale ona zemře dřív než on. A celá ta knížka je o tom, jak on s ní rozmlouvá, když už je mrtvá. Je to vlastně o tom, že ti lidé, které milujeme, nepřestanou žít, i když je spálíme v krematoriu. Žijí v nás dál. Čili je to taková knížka, která spíš vypovídá o lásce.
VE: Ještě se zeptám - vaše tvorba je hodně inspirována vaším životem. Prošel jste vězením za komunismu, odráží se to také hodně ve vaší literatuře. Uvažoval jste někdy o tom, že byste emigroval, či o tom, jak by se tato zkušenost promítla do vaší tvorby?
JS : Právě proto, že jsem byl v tom vězení, nemám rád kondicionály. Podmínečný způsob nerad používám. A to byl také důvod, jak jste se zmínila o té emigraci, že přestože umím perfektně čtyři jazyky, čímž se liším od jiných lidí, přesto jsem neemigroval, protože jsem věděl, že někam patřím a že holt když jsem se tu narodil, tak patřím sem a že jako spisovatel bych vždycky venku byl jenom emigrant. Takže samozřejmě je to ovlivněno tím, jak jsem žil, že jsem byl deset let vězněn a že můj táta byl v Osvětimi a že v rodině jsme si odseděli devatenáct let - oba dohromady. A tak vlastně všechno, co píšu, má vztah k mé minulosti a k celé rodinné životní zkušenosti, ale i právě to věznění mne naučilo pozitivnímu pohledu na život a na svět. Takže já spíš svých životních zkušeností, i horších, se snažím využívat k tomu, abych povzbudil k něčemu lepšímu.
VE: Jak byste hodnotil současný knižní trh, včetně těch různých harlekýnů a podobně?
JS: To se dá těžko hodnotit, tak to prostě je, ten knižní brak vždycky byl a vždycky v té svobodné společnosti bude. A je to dokonce i tak, že dobrá literatura se přes to přese všechno prodere i tím brakem. A my pořád ještě máme dost dobré literatury, takže - nejsem pesimista. Byly takové doby, kdy se dokonce říkalo, že internet zabije knížky. Naopak! Já jsem zjistil, že - jednak jsem učil dlouho na vysoké škole a chodím dodneška mezi ty mladé lidi - že vlastně díky internetu se řada lidí teprve dostala ke knížce. Já nemám strach, nemám.
VE: Ještě se zeptám, co vás pohnulo, abyste podpořil štafetu s pochodní lidských práv, která procházela Českou republikou, Prahou a Brnem?
JS: No to je u mě celoživotní téma, bylo to pro mě naprosto přirozené, když se na mě obrátili! Vždyť všichni vědí, jaký jsem, a že jsem se ozýval i za totality, tak proč bych se neozýval teď!
VE: Pane Stránský, děkuji vám za rozhovor.
