Distributoři píší v oficiálním doprovodném textu, že tento celovečerní hraný film je pro celou rodinu. Ve skutečnosti jde o změť erotických scén, protkanou zjeveními duchů a doplněnou o postavu věčně mrzutého kata (Jan Tříska). Ke konci se odehraje brutální vražda. Co distributoři myslí sloganem „pro celou rodinu” zůstává otázkou. Kromě hudby se film zaryje do paměti snad jen neustálým odkrýváním ženské nahoty a sexuálními scénami, skrz které zřejmě autoři chtěli film lépe „prodat”.
Laciná erotika vs. vynikající hudba
Popohánění nudného děje erotickými scénami a odhalováním ženského těla se objevilo již ve filmu Báthory, při jehož sledování se divák rovněž uklidňoval, že „tak to asi dřív chodilo”. U uměleckého počinu, jakým je Máj, se ale snad dal režírovat i jiný druh vztahu mezi milenci...? Jakoby autor chtěl nejen nabídnout hlubokomyslnou zábavu, ale take poskytnout show pro teenagery. Jejich postřehy z filmu by ale stejně nepřesáhly hranice obrazových výjevů a konstatování, že „ta hlavní postava má fakt hlubokej hlas”. Děj filmu nenabízí dostatečnou oporu pro význam recitovaných básní. Ty sice mají nést hlubší obsah, ale odsunuty do pozadí se stávají přebytečnými, až se promění v jakousi hluchou kulisu.
Ke kladům Brabcova filmového přepisu knižního díla Karla Hynka Máchy patří vynikající hudba (Support Lesbiens) a zajímavá práce s kamerou; zejména její přelety nad krajinou, které příběh doslova odlehčují a dodávají mu zajímavý rozměr.
Pozemský hřích, království Boží, smrt
Hledání východiska v úzkém prostoru mezi pozemským hříchem, Bohem a smrtí je pozadím celého příběhu a mělo být zajisté jeho nosným prvkem. Ve filmu se střídají kontrasty mezi záběry, evokujícími víru v Boha či strach ze smrti, mileneckými scénami, a panoramatickými obrazy krajiny v okolí Máchova jezera. Ponurý vhled do světa postavy kata, kterého hraje Jan Tříska, má příběhu dodat na tragičnosti a fatalitě. Dějová linie filmu ale zůstává nepřehledná a postrádá přesvědčivé vedení.
Máj raději v knižní podobě
Poselství filmu vyznívá do ztracena. Vývoj postav je neohraničený a nejasný. Film je spíše hrou na efekt a jako takový stojí jen na kvalitní kameře (a hudbě). Divák může mít problém z filmu vypreparovat filozoficky ucelený vzkaz. Můj závěr? Již více kritiků přede mnou film výstižně označilo za „hru na umění”.
