„Posíláte tanky proti Československu jen proto, že se tam národ dožaduje svobody slova a lidé nechtějí žít ve strachu.” Takto zněla jedna z posledních slov Ryszarda Siwce, šedesátiletého účetního z východopolské Přemyšle, který se 8. září 1968 upálil před zraky desítek tisíc lidí na varšavském Stadionu desetiletí. Svým hrozivým činem protestoval proti okupaci Československa. I pro Svobodnou Evropu zněla zpráva o jeho oběti příliš nepravděpodobně, a odvysílala ji až poté, co vzplála druhá živá pochodeň – Jan Palach.
Koncert Hudba pro Prahu 1968 (7. 9. od 20.00 v pražském Rudolfinu) je vzpomínkou na tohoto neznámého hrdinu, jehož čin se komunistický režim snažil vymazat z lidské paměti. Vystoupí jedno z nejlepších polských hudebních těles – Národní symfonický orchestr Polského rozhlasu z Katowic pod vedením mladého dirigenta Łukasze Borowicze a za účasti violisty Ryszarda Groblewskiho.
Foto: PolskyInstitut.cz
K účasti na koncertu vyzval českou veřejnost také ředitel Polského institutu Maciej Szymanowski: „V nadcházející nedělní večer 7. září uplyne čtyřicet let od okamžiku, kdy Ryzsard Siwiec položil hodinky na noční stolek svého syna a symbolicky tak vyjádřil svůj odchod ze světa živých a zároveň z režimu doby, v níž mu bylo souzeno žít. Proto by možná stálo za to využít tuto neděli k poslechu koncertu Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu Hudba pro Prahu 1968.”
Během koncertu zazní nejen slavná kompozice Hudba pro Prahu 1968 českého skladatele Karla Husy, ale i Beethovenova Hrdinská symfonie (no. 3).
Ryszard Siwiec ([Ryšard Šivěc]; 7. března 1909 Dębica – 12. září 1968 Varšava) byl polský účetní z Přemyšle, za války spolupracovník odbojové Zemské armády (Armia Krajowa, AK), který se na protest proti invazi armád Varšavské smlouvy do Československa 8. září 1968 upálil při celorepublikových dožínkách na varšavském Stadionu. Svůj protest pečlivě naplánoval. Na magnetofon namluvil poselství, v němž obvinil Moskvu ze snahy ovládnout svět. Na Stadionu desetiletí se pak polil rozpouštědlem a křičel, že protestuje proti okupaci Československa. Na místě se našla aktovka s letáky. Po uhašení byl odvezen do nemocnice, kde byl hlídán příslušníky tajné policie. Zemřel po 4 dnech v důsledku popálenin (více než 85 % povrchu těla).
Jeho protest byl tajnou policií utajen. Teprve na jaře 1969 odvysílala polská redakce Rádia Svobodná Evropa zprávu o jeho činu. V roce 1991 polský režisér Maciej Drygas natočil film věnovaný Siwcovi Usłyszcie mój krzyk (Uslyšíte můj křik), který získal cenu Evropské filmové akademie Felix v kategorii dokumentů. Byly v něm využity dříve utajované záběry Polské filmové kroniky. Později byly objeveny další filmové záběry, které na stadionu natočili příslušníci tajné policie (nyní jsou v Archivu Ústavu národní paměti ve Varšavě).
V roce 2001 prezident České republiky Václav Havel přiznal posmrtně Ryszardu Siwcovi řád Tomáše Garrigua Masaryka prvního stupně. Jeho rodina odmítla 4. září 2003 přijmout vyznamenání od polského prezidenta Aleksandra Kwaśniewského z postkomunistické strany Svaz demokratické levice. V roce 2006 byl Ryszard Siwiec vyznamenán také slovenským prezidentem.
Zdroj: cs.wikipedia.org
Záštitu nad koncertem převzali předsedové Senátu České republiky a Polska, Přemysl Sobotka a Bogdan Borusewicz. Vstupenky je možné objednat na webových stránkách České filharmonie.
Koncert Hudba pro Prahu 1968 zároveň slavnostně zahájí dvoudenní mezinárodní historickou konferenci Bezpečnostní aparát, propaganda a Pražské jaro, kterou pořádá Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s polským Institutem národní paměti. Historici a pamětníci z České republiky, Polska, Maďarska a dalších zemí střední Evropy budou v prostorách Filosofické fakulty UK hovořit o událostech roku 1968 v Československu a jejich mezinárodní dimenzi. Místo koncertu – Rudolfinum, a místo konání konference – hlavní budovu FF UK symbolicky spojí výstava Nikdy více bratrské pomoci! týkající se účasti polských vojáků na invazi Československa.
Zdroj: www.polskyinstitut.cz
