V období Válčících států (475-221 př.n.l.) žil muž jménem Duan Ganmu. Pocházel z království Jin a později se přestěhoval do království Wei. Protože byl velmi ctnostný, lidé ho měli v úctě.
Jednoho dne, když král z Wei projížděl kolem domu rodiny Duan, nechal zastavit a uklonil se. Jeho služebník se ho ptal: „Vaše výsosti, proč se klaníte?“ Král odpověděl: „Nebyl to dům Duana Ganmua? Je velmi ctnostný, jak bych se mu mohl nepoklonit?“ A pokračoval: „Duanova sláva je založena na jeho ctnosti, moje jenom na vlastnictví velké země. Duan má poctivost, já pouze bohatství. Vlastnictví půdy nemůže být cennější než ctnostné bytí. Být bohatý není tak významné jako být spravedlivý. Proto mu vyjadřuji svoji úctu.“
Král Wenhou z království Wei neposkytoval Duanu Ganmuovi pouze státní důchod, také ho osobně vyhledával a tázal se ho na radu. Protože si král cenil ctnostných lidí, vládnul své zemi spravedlivě a moudře. Lidé v jeho říši byli šťastní a oddaní.
Jednoho dne připravoval král z království Qin útok na království Wei. Avšak úředník jménem Sima Tang mu radil jinak: „Duan Ganmu je muž, který má mnoho ctnosti. Král z Wei ho má ve velké úctě, to je známo na celém světě. Měli bychom od napadnutí Wei upustit!“
Silná armáda z Qin dobyla už hodně zemí, přesto se neodvážila napadnout Wei. Protože král z Wei měl v úctě ctnostné lidi, všeobecně se věřilo, že jeho země je chráněna bohy. Obyvatelé jeho království by svou zemi z oddanosti bránili všemi prostředky i svými životy. Kdyby král z Qin napadl království Wei, bohové by ho potrestali. Jak by mohl válku vyhrát?
Dějiny nenásledují přání lidí, rozmach a pád země následuje svá vlastní pravidla. Nebe určuje všechno. Jak říkali staří Číňané: „Bohové se nestarají o to, jakého jsi původu, pomáhají těm, kteří se chovají ctnostně.“
Článek v němčině
