Michal David, rozhovor s ceskym hudebnikem, ceske disco osmdesatych let, existence UFO a vychodni filosofie, rozhovory-na-epoche
Michal David: „Žádný režim není optimální.“ (Velká Epocha)

Michal David. Pro jedny představitel laciného normalizačního popu, pro druhé obdivovaná ikona diskotékových osmdesátých let. Jeho osobu jsem si celý život vykládal jaksi černobíle. Při osobním setkání jsem svůj názor přehodnotil.

Já jsem se snažil brát Váš dům tak nějak střízlivě, ale ty koule z růženínů na madlech u dveří, ty mě dorazily. Přinášejí peníze štěstí?

Peníze nepřinášejí štěstí. Kolikrát nosí spíš smůlu. Mohou před vámi ale otevřít určité možnosti. Třeba my se ženou rádi cestujeme. Chtěli bychom toho vidět co nejvíc, tak investujeme do cestování.

Uvažoval jste, že po revoluci v roce 1989 odejdete?

(Usmívá se.) Kam?

Do ústraní.

Ne, já nic jiného neumím. Moje profese je muzika.

V té době na mě novináři nejvíc útočili. Já měl pocit ublíženosti, těžko jsem se s tím srovnával. Pak jsem si řekl: Musím dokázat, že jsem neudělal nic špatného a že to, co dělám, dělám profesionálně. Další roky potvrdily, že mám publikum, o které by byla škoda přijít.

Uvědomoval jste si v běhu toho režimu, že jeho povaha je zrůdná?

Zrůdný je každý režim. Podívejte se kolem sebe. Víte, jaká je podle mě pravda? Že za bolševika to nebylo v pořádku a dneska to v pořádku je, ale nefunguje to. Honíme se za lepším životním standardem, ale nemáme čas jeden na druhého. Proto říkám, že žádný režim není optimální.

Ty útoky po roce ‘89 směřovaly na to, že nejste slušný člověk.

Já o sobě vím jedno (a to je věc svědomí, kterou musí každý cítit uvnitř), že jsem slušný člověk. Nikdy jsem nikoho neokradl ani jsem vědomě nikomu neublížil. Nakonec mě to posílilo; já začal hodně pracovat, abych dokázal, že jsem bývalým režimem nebyl protěžovaný. Za socialismu jsem měl jedinou výhodu. Zpíval jsem o tom, že chceme žít Nonstop, mít Pár přátel a prožít si svůj Discopříběh, což komunistům nevadilo.

Je pravda, že to, co Vy, dělali Olympic, Lucie Bílá, Karel Gott i Helena Vondráčková. Ale jenom Vy jste složil a nahrál Poupata pro socialistickou spartakiádu…

Michal David, rozhovor s ceskym hudebnikem, ceske disco osmdesatych let, existence UFO a vychodni filosofie, rozhovory-na-epoche
Michal David: „Řadu lidí moje písničky eufemisticky řečeno štvou. Mnohým ale přinesly radost a pomohly jim.“ (Velká Epocha)

Ano, spartakiáda byla akcí bolševiků a nesla můj podpis. Já si dodnes myslím, že to chyba nebyla, v té době se lidé rvali o to, aby se na Strahov dostali. My jezdili na krajské štace, kde to holky nacvičovaly s obrovským nadšením. A ještě vám k tomu řeknu jednu věc, která myslím hovoří za vše. Před dvěma lety byl v Praze všesokolský slet a kdo pro něj - na objednávku - skládal hudbu? No já.

Osmdesátá léta zdaleka nebyla o tom, že „všechno se nám otevírá“, jak zpíváte v Discopříběhu. Na diskotékách kraloval vekslák a o vyražené zuby nebyla nouze…

Já měl asi kliku, že jsem na diskotéce nikdy přes hubu nedostal. Ale jó, občas nám propíchali gumy na autobusech a kamiónech. Taky jsem párkrát na zdi viděl: „Přijely k nám Kroky, připravte si broky.“ (Smích.)

Mám rád Eurythmics a z jejich tvorby nejvíc experimentální album 1984, kterým se úplně vytrhli z komerce. Dočkají se někdy Vaši fanoušci takového alba od Vás?

A já se Vás zeptám: Kolik lidí o tom albu 1984 ví, kolik posluchačů si ho koupilo? Pokud vím, tak nejprodávanější album Annie Lennox je Diva, což je ryze komerční sólový projekt.

Ale v jednom jste se možná trefil. Zrovna včera jsem ženě říkal, že by stálo za to, dát dohromady pár kluků, ať už je to Buddy Zbořil, Franta Kop, možná i Vláďa Kliment nebo Robert Balzar. Chtěl bych sestavit partu muzikantů, začít zkoušet a zhruba v polovině příštího roku se zúčastnit Jazzových dnů v Praze, Českém Krumlově a Přerově. Ukázat zase něco jiného. Ztratil jsem techniku, takže budu muset začít hodně cvičit. Nechci jít cestou moderního jazzu, rád bych tímhle projektem lidem vrátil feeling jazzrockové éry, kdy byl na vrcholu Joe Zawinul, kapely jako Weather Report a u nás Jazz Q a ETC.

Letos jsem byl na jazzovém festivalu v Montreaux a viděl naživo Herbieho Hancocka a Quincyho Jonese. To pro mě byla obrovská inspirace, dovezl jsem si desítky CD a DVD…

Michal David, rozhovor s ceskym hudebnikem, ceske disco osmdesatych let, existence UFO a vychodni filosofie, rozhovory-na-epoche
Na otázku „Proč tady všude máte ty Buddhy?“ Michal David odpověděl: „Protože na ně věřím.“ (Velká Epocha)

Pojďme teď úplně jinam, vím, že obhajujete existenci UFO a že jste znalcem východní filozofie…

Nevěřím, že jsme ve vesmíru sami. Věřím v energie, vibrace, vlnové rozsahy, které necítíme, protože naše tělesná stránka nám to neumožňuje.

Co je podle Vás účelem lidského života?

Posunout se výš v duchovní hierarchii. Jsme každý na určitém stupni duchovního rozvoje. Náš úkol je se pozvednout, posílit svého ducha a dosáhnout na vyšší příčku.

Jak toho docílíme?

Skrze utrpení, těžké, osudové věci. Podle toho, jak se s nimi člověk vyrovná, očišťuje svoji duši. Čím je vibrace našeho ducha čistší, tím je kvalitnější, vytříbenější a tím výš směřujeme. A čím výš vystoupáte, tím blíž jste k Bohu. To je můj názor. Můžu se mýlit.

Co myslíte, reprezentuje církev Boha?

Já myslím, že církev je politika. Že využila víry, aby uplatnila svoje věci. Určitě má svůj důvod a opodstatnění pro řadu lidí. Ale tím, že dáte peníze na její účely, svůj hřích nesmažete.

A čím tedy?

Dobrými, pozitivními věcmi, které v životě máte udělat. Pokud to nestihnete, tak se reinkarnujete a musíte si tu cestičku znovu vydobývat.

Někdo se narodí do země, kde je bída, někdo do obrovského bohatství. Ten se narodí postižený, jiný zdravý. Tyto věci mají dost společného s energií, kterou si přinášíte, když se derete na svět. Člověk si nemá stěžovat na to, do čeho se narodil, má dělat všechno pro to, aby se pozvedl. Ty desítky let, co tu trávíme, jsou velmi dlouhá doba a někdo to má hrozně těžké. Já věřím, že když se mu to povede, tak si v duchovním smyslu neuvěřitelně pomůže.

Co dobrého jste ve svém životě vykonal Vy?

Řadu lidí ty moje písničky eufemisticky řečeno štvou. Mnohým ale přinesly radost a pomohly jim. Když jsou v krizi, pustí si Já chci žít nonstop nebo Pár přátel a dostanou další chuť do života. Kdo na moje věci není naladěný, ten je nemusí poslouchat. Ani za komunismu nemusel.

Jak nahlížíte na dobročinnost?

Každý rok děláme určitý počet koncertů nebo divadelních akcí pro charitu. Když se na to ptáte, tak vám řeknu i to, čím se nechlubím. Na hospic, který je asi 50 kilometrů od Prahy, jsem nedávno dal 600 000,-.

Na tohle řekl trefnou věc Jiří Gruša, že altruismus je chytřejší forma egoismu. Když pomůžete, ono se vám to vrátí.

Michal David, rozhovor s ceskym hudebnikem, ceske disco osmdesatych let, existence UFO a vychodni filosofie, rozhovory-na-epoche
Když jsem chtěl Michala Davida vyfotit u zlaté plastiky Buddhy, přestal mi fungovat digitální fotoaparát. Sáhnul jsem pro manuál a M. D. to s úsměvem komentoval: „Možná si nepřeje, abyste ho fotil.“ (Velká Epocha)

Nevrátí, pokud je v tom kalkul. Člověk musí od srdce chtít dát. Když to nedáte od srdce, tak vám to není nic platné a v duchovním smyslu se to nemůže vyplatit. Co je ještě důležité: vy musíte být ten iniciátor dobrého skutku. Nestačí čekat, až za vámi někdo přijde.

Dneska bohužel existují i lidé, kteří se na charitě snaží vydělávat. Taky jsem se s takovými věcmi setkal a hned jsem je tvrdě napadnul.

Jak jste dosáhl poznání, o kterém tady mluvíte?

Člověk má znát ten základ, principy, jakými se v životě řídit, ale nemá znát to ostatní. Měl by žít přítomností nejlíp, jak umí. Minulost nezměníme. Ohledně budoucnosti - můžeme jen čekat, co se stane. Jde o to, ráno vstát a říci si, tak co dneska uděláš, aby ten den byl k něčemu dobrej‘?

Byl byste možná překvapený, co všechno vím a v co všechno věřím. Když si sáhnete hodně na dno, ono vás to otevře. Když mi zemřela holčička na leukémii, tak jsem se úplně oprostil od nevýznamných, malých záležitostí. To se vám najednou otevře to třetí, božské oko, zažíváte absurdní věci, které člověk normálně nezažije, protože je příliš zahrabaný v hmotě, utemovaný v těle. V tu chvíli zazáříte a vstoupíte ve spojení s věcmi, které nechápete. A to jsem si prožil. Zažil jsem třeba mimotělesný stav, kdy jsem pod sebou viděl svoje tělo a říkal si: Mám jít dál nebo se mám vrátit?

Zmínili jsme dobročinnost. A co angažovanost?


Jsem proti jakémukoli násilí. Bojoval jsem o modrou knížku, ne, že bych nechtěl na vojnu, mně se příčí mít v ruce zbraň. Nebo teď s tím Vaškem Kočkou. Vždyť zbraně lidem do rukou nepatří. Nejsme tu, abychom se zabíjeli. Jsme tady od toho, abychom žili.

Děkuji za rozhovor a přeji Vám ještě hlubší poznání života.