Pokud jste nedávno navštívili webové stránky americké rockové skupiny Guns ‘N Roses (www.gunsnroses.us), mohli jste se setkat s odpočítávadlem, které měří dny, hodiny a minuty zbývající do vydání alba Chinese Democracy.
Pravděpodobně nejdéle očekávané album v rockové historii má spatřit světlo světa 23. listopadu. Jaké bude? Nedá moc práce to odhadnout, protože na internetu již několik desítek měsíců kolují neoficiální verze téměř poloviny připravovaných songů. Spíše je otázkou, jestli album nebude zklamáním pro fanoušky, kteří si o Guns ‘N Roses vytvořili představu nedotknutelné legendy. Novým albem by kapela mohla docela dobře popřít svou pozici rockové ikony a podrazit vlastní židli v hudební síni slávy.
Liberálové nebo konzervativci?
Deset let avizované album se brzy stane skutečností. Předchází mu dobře připravená mediální kampaň, k jejímž účelům bylo umně využito humbuku kolem amerických prezidentských voleb. Upoutávka na nové album diváka v rytmu stroboskopu zavalí těmito hesly – „Tento listopad stojí Amerika před volbou – Republikán – Demokrat – Nezávislý – Liberál – Konzervativec - Muž – Žena - Černý – Bílý... Jedno je jisté – letos bude Amerika mít The Chinese Democracy (čínskou demokracii)!“
Je samozřejmé, že takovýto „psí kousek“ má své pozadí. Staří Gunneři se defacto rozpadli, znovuoživení kapely s naprosto novými členy v roce 2001 skončilo fiaskem, album stálo miliony dolarů, během natáčení na něm pracovalo několik desítek muzikantů, do hry bylo zapojeno čtrnáct špičkových nahrávacích studií, na turné, které mělo podpořit nové písně, se kapela vydala již před několika lety... Dech beroucí výčet kroků, které mašinérii okolo pistolnicko-růžové bandy stály tolik sil, že už mnohokrát bylo vysloveno slovo „neúspěch“.
Lehce metaloví pistolníci
Jací jsou noví Guns N Roses? Z hudebníků alba Use Your Illusion I, II zůstal v sestavě pouze klavírista Dizzy Reed. Kapela má momentálně tři kytaristy – Robina Fincka, Richarda Fortuse, Rona „Bumblefoot“ Thala, klávesistu Chrise Pitmana, bicí obsluhuje Brian „Brain“ Mantia, basu Tommy Stinson. Muzikanti bezpochyby technicky vynikající, o čemž jsme se mohli přesvědčit na jejich pražském koncertě. Bohužel jsou to právě oni, kteří svými hráčskými návyky a muzikantským cítěním posouvají kapelu do metalově-polopatičtějších poloh a jednotvárnějšího soundu.
Jednoduché, i když umně přežvýkané kytarové postupy mají daleko k pageovsky rafinovaným a zvukově bohatým riffům, kterými kapelu zásoboval kytarista Slash. Posun nastal i v rytmice – burácející sadu Matta Soruma a štavnatou basu Duffa McKagana vystřídaly relativně bezbarvé nástrojové polohy nových členů. Záměrem byl, dle slov frontmana Axla Rose, návrat k říznějšímu, ještě ne tak baladicky laděnému debutu Apettite for Destruction (1987). Povede se?
Ledu a Kamenům už odzvonilo
Jakým směrem se nová formace se starým jménem ubírá napověděl soundtrack k filmu End of Days, ke kterému Guns ‘N Roses přispěli singlem Oh My God. Slavné dvojalbum Use Your Ilussion I, II bylo nabito silnými skladbami jako Civil War, Yesterdays, baladami Don‘t cry, November Rain a coververzemi jako Live and Let Die nebo Knockin‘ on Heaven‘s Door. Všechny tyto skladby čerpaly spíše než z metalu z amerického blues, country nebo z odkazu rockových legend jako Rolling Stones či Led Zeppelin. Ve srovnání s předchozím uměleckým výrazem se nová hudební podoba Guns ‘N Roses zdá být jakýmsi komprimovaným rezultátem okurkové sezóny, kterou rock prožívá v posledním desetiletí. Na druhou stranu je pochopitelné, že devadesátým letům dávno odzvonilo a přežívající dinosaurus klasického rocku musí hledat nový zvuk, nové aranžmá a nový postoj.
Růžová eminence Rose
Radikálním personálním změnám Guns ‘N Roses čelili už několikrát. Začátkem devadesátých let, před natáčením Use Your Ilussion I, II, odešel z kapely bubeník Steve Adler. Během natáčení téhož alba opustil kapelu kytarista a spoluautor zásadních písní Izzy Stradlin. Sestava získala nové členy a nový zvuk a fanoušci si museli zvykat; skupina spoustu z nich ztratila a mnoho nových zase získala.
Axl zůstal tentýž. Radikálnější proměnu, jak hlasovou, tak co se image týče, zaznamenal až teď. Začátkem nového tisíciletí vystupoval coby dredatý hráč ragby, který čerpá své crossoverové inspirace v tvorbě kapely Korn. Nyní, o nějakých šest let později, jakoby se vrátil k rockové image. Černá košile, ze které vykukuje na hrudí visící stříbrný kříž, upjaté džíny a do culíku sepnutá dredovitá hříva. V hlasové poloze, byť stále platí za výkonný motor tryskového letounu, se Axl posunul do ne tak barevné, falzetové polohy, která se více blíží už zmíněnému metalu.
Skladby jako Madagascar nebo The Blues (na albu vyjde nejpíše pod názvem Street of Dreams) nezapřou Axlův autorský rukopis. The Blues je navíc protkána melodickými kytarovými sóly, za které by se nemusel stydět ani Slash. Jmenované kompozice mají určitě ambice postavit se na roveň klasickým peckám starých Guns N‘ Roses.
Na závěr otázka spíše marketingová: Pro koho vlastně Guns N‘ Roses hrají? Letití fanoušci jejich proměnu buď přijmou nebo ne. Zajímavé ale bude sledovat, jak na staronový (až hybridní) artikl zareagují dnešní teenageři.
