Drama ČR – Ukrajina, 2008
Režie: Vladimír Drha
Hrají: Ivan Lupták, Marie Štípková, Nina Divíšková, Viktor Preiss, Pavla Tomicová, Alexej Bardukov, Richard Zevel a další
Mladý muž Tomáš Sinek se chystá odjet do Anglie sbírat jahody. Chce skoncovat se svým dosavadním životem a nalézt pro sebe v zahraničí lepší perspektivy. Jeho dívka Táňa to velmi těžce nese, navíc má problém, který ji tíží snad ještě více než Tomášův odjezd do vytoužené Anglie. Je těhotná a otcem rozhodně není Tomáš. Ráno se však stane něco, co nejen Tomášovi, ale i dalším protagonistům příběhu změní plány. Do Československa vstoupí vojska Varšavské smlouvy, nejezdí vlaky, všude jsou ruští vojáci, lidé si myslí, že vypukla válka. Jak si se situací poradí Táňa, Tomáš a jeho rodiče? Příběh se zauzluje ještě víc, když mezi hlavní dvojici vstoupí mladý ruský vojenský zběh Lebeděv.
Srpen 1968 – prolomené tabu
Filmu Vladimíra Drhy Anglické jahody se dobře podařilo prolomit domácí filmařské tabu – soustředit události srpna 1968 do hlavní linie filmového příběhu. Drhovo zpracování se nesnaží poukazovat na politické pozadí či popisovat roztržky v ulicích rozjitřené Prahy, přesto je celý příběh veden v mantinelech okupačních dní. Anglické jahody raději vypovídají o myšlení tehdejších mladých lidí, kterým byla politika doslova ukradená, i o situaci jejich rodičů a prarodičů, kteří se na věc dívali jinak.
Kruh se uzavírá
Anglické jahody měly být původně televizní projekt. Nakonec se Drha se scénáristou Martinem Šafránkem a dramaturgem Kristiánem Sudou rozhodli pro celovečerní film, čemuž podřídili i scénář. Drha je typický televizní režisér, podepsaný pod stěžejnými sitcomy televize Prima (Rodinná pouta III a Velmi křehké vztahy). „Jahodami” se pro něj symbolicky uzavírá doposud otevřený příběh – když v roce 1970 natáčel svůj filmový debut Návštěvy (podle Zdeny Salivarové–Škvorecké), normalizátoři socialistického filmu nejenže natáčení zastavili, ale dokonce nechali nenávratně zničit jediný negativ filmu.
Prolínání archivních záběrů a hudby
Příběh rozehrává osudy mladých lidí a jejich opojení životem v kontrastu s diametrálně odlišnou realitou generace jejich rodičů. Anglické jahody ale nejsou výpovědí o rodičích a dětech. „Děti”, které berou srpnové události jako okrajovou záležitost, jsou nakonec postaveny tváří v tvář nové společenské realitě. Kamera Vladimíra Křepelky se nevtíravě prolíná s dokumentárními záběry, natočenými při srpnovém invazi ruských vojsk v roce 1968 a působivě dokresluje atmosféru, která tehdy vládla v ulicích. Sílu snímku dodává také hudba „krylovského” písničkáře Tomáše Kluse, jehož syrový, autentický projev dokresluje výjevy emočního napětí. Vůbec přitom nevadí, že Klusovy písničky nevznikly před čtyřiceti lety, ale při natáčení filmu. Civilní scény doplňuje hudba populárních hudebních interpretů 70. let.
Herecky jsou „Jahody“ místy nedozrálé
Herecké obsazení Anglických jahod nabízí neokoukané tváře, známé spíše z divadelních prken. U milenecké dvojice Tomáše (Ivan Lupták) a Táni (Marie Štípková) tato volba nebyla nejšťastnější. Nedostatek filmových zkušeností možná dává postavám nádech romantiky, místy ale jejich výkony vyznívají příliš teatrálně. Divákovi se přitom nabízejí i světlé chvilky. Marie Štípková jako Táňa zazáří ve scénách dráždivého emočního pnutí mezi ní a vojínem Lebeděvem, které patří mezi nejsilnější momenty filmu. Herecký talent, kořeněný mnoha filmovými zkušenostmi, živelně rozehrává Rus Alexej Bardukov v roli dezertéra Lebeděva. O Bardukovi, jehož produkce nazývá „ruským Bradem Pittem“ zřejmě ještě uslyšíme. Jeho romanticky vtíravý darebák Lebeděv, chlubící se cizími verši i vymyšlenými příběhy a sny, si diváka téměř okamžitě získá. Také babička v podání Niny Divíškové (Máj, Příběhy obyčejného šílenství) nabízí řemeslně zvládnutou postavu, která budí sympatie i přes poněkud „nepohodlnou“ náklonnost k Sovětskému svazu. Rodiče v podání ostřílených herců Viktora Preisse a Pavly Tomicové (Nuda v Brně, Snowborďáci) tvoří dobře sehraný pár. V dramatickém kontrapunktu dovedně vykreslují soužití dvou nešťastných jedinců, bezmocně vláčených životem. Ve filmu zaujme i mladičký herecký talent Richard Zevel (známý ze seriálů televize Nova) v roli tragické postavy Ivana, skrz kterého se naplní absurdní tragika srpnových dní.
Nejde o odvar Pelíšků
Anglické jahody dobře črtají charaktery jednotlivých postav. Ve filmu se divák setká s hrdinstvím, zbabělostí, upřímností, udavačstvím… Nechybí ani situační humor, který v chmurných okamžicích rozeznívá vlnu naděje. Svou groteskní nadsázkou snímek rozhodně netvoří jakýsi odvar Pelíšků nebo Pupenda. Má vlastní autenticitu, vydává skutečné svědectví o době, která se zapsala do srdcí tuzemské střední a starší generace. Drhovy „Jahody“ naplnily záměr být varovným mementem pro dnešní mladé lidi, kteří nepamatují příjezd spřátelených vojsk ani normalizaci. Měl-li toto být úkol filmu, Anglické jahody ho splnily na jedničku.
