Akční / Thriller / Mysteriózní / Sci-Fi
USA / Velká Británie, 2009, 121 min
Režie: Alex Proyas
Kdyby vám anglický název Knowing nic neříkal a ani plakáty nebyly dostatečně názorné, titul Proroctví, pod kterým přichází poslední film Nicolase Cage do českých kin, už nás nenechá na pochybách, že jde o další „doomsday" záležitost, tedy konec světa.
V roce 1959 jedna základní škola v Americe oslavila své založení uložením kovové kapsle s obrázky - vizemi budoucnosti - svých žáků, aby byly odhaleny za padesát let. Jak báječný nápad. Jenže sama iniciátorka nápadu, poněkud zvláštní žákyně Lucinda Embry (Lara Robinson), místo obrázku vloží do kapsle jen stránku popsanou čísly. Jaké překvapení pak čeká na poněkud skeptického astrofyzika Johna Koestlera (Nicolas Cage - Město andělů, Adaptace), když se mu po padesáti letech papír s čísly dostane do rukou a on v něm objeví katastrofická proroctví...
Nicolase Cage známe jako vynikajícího herce mnoha žánrů - komedie, drama, romantika, akce - nikdy nevíte, s čím se objeví. Alex Proyas je na druhou stranu režisér poměrně vyhraněný. Jeho žánr je sci-fi, nejlépe pořádně ponuré a thrillerovité. A Proroctví do této šablony zapadá dokonale, možná až příliš dokonale...
Zpracování
Hned od začátku Proyas používá hororové techniky. Ponurá hudba, výrazné zvukové efekty a „lekance", z postav táhne jakýsi chlad a odcizení a samozřejmě nemohou chybět „podivné děti" - tiché, až moc chytré, s prázdným „děsivým" výrazem. Do toho všeho přichází Cage jako univerzitní profesor, který po smrti své ženy upadne do sítí alkoholismu a nyní se probouzí ze své apatie drsnou fackou samotného osudu.
Na zpracování je trochu patrné, že nejde o standardní hollywoodskou rutinu. Řada akčních záběrů je dlouhá a překvapivě přehledná. Netečou potoky krve ani slizu, ale přesto smrt pořád tak nějak visí ve vzduchu a občas se jí podíváte do tváře velmi zblízka a otevřeně. Lidské drama je ořezáno na osud několika ústředních postav, což by ani nevadilo. Problém ale nastal, když jsem ucítil, jak do scénáře zatéká sci-fi. Možná je to tím, že byl scénář několikrát přepsaný a pracoval na něm i Proyas sám. Někdy méně znamená více.
Jak to hraje?
Cage je opět výborný. Přestože děravý scénář nenabízel mnoho prostoru, dokázal udržet napětí a vnitřní svět postavy. Je schopný ztvárnit člověka, který se snaží udržet své utrpení v sobě, a díky tomu si zde často vystačil se svým velesmutným pohledem.
Rose Byrne (Star Wars: Episoda II - Klony útočí, Troja) jako Diana Wayland, dcera Lucindy po padesáti letech, se od začátku pohybuje mezi silným rozrušením a úplnou hysterií a nedostane tak vlastně šanci nějak se divákovi přiblížit. Obě „podivné děti" Chandlera Canterbury (Podivuhodný případ Benjamina Buttona) a Laru Robinson podezřívám, že na podtržení svého projevu používají koňské dávky zubařských anestetik, aby zabezpečili svůj naprosto netečný výraz. Lara Robinson hraje nejen Lucindu Embry, ale i její vnučku po padesáti letech Abby Wayland. Nutno podotknout, že jako Lucinda vypadala opravdu přesvědčivě.
Poselství
Troufnu si tvrdit, že nejsilnějším článkem filmu je poselství hlavního hrdiny. Dá se říci, že jde o víru - ztracenou a nalezenou - a zároveň také o zúčtování sama se sebou a obětování tváří v tvář osudu. Je toho dost, o čem by film mohl mluvit, ale nemluví. Jakkoli mi to teď přijde zbytečné, nakonec veškerá tato poselství upozadila, ne-li rozdrtila, nelidská sterilní pěst sci-fi zápletky. Jaká škoda...
Závěr
Proroctví je ponurý, místy naturalistický, ne příliš děsivý sci-fi thriller s několika výborně zpracovanými okamžiky, náboženským motivem plus velmi dobrým výkonem Nicolase Cage. Doporučuji soustředit se na detaily, kameru, Beethovenovu sedmou symfonii a vnitřní svět postav.
