Je všeobecně známo, že vládnoucí moc v Číně netoleruje projevy nesouhlasu a masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 je toho asi nejznámějším příkladem.
Daleko méně se však na Západě hovoří o hnutích odporu, především o těch, souvisejících s knihou Devět komentářů ke komunistické straně.
Kniha byla poprvé zveřejněna před pěti lety, v listopadu 2004. Odhaluje historii Komunistické strany Číny, její nástup k moci a pozadí její vlády za posledních 60 let. Komentáře také rozebírají ideologii Komunistické strany Číny v souvislosti s čínskou kulturou a šokujícím způsobem rozebírá zločiny Komunistické strany Číny proti čínským lidem.
Škála těchto zločinů je nepředstavitelná. Běžně se uvádí, že za šedesát let své vlády zavraždila ČKS více lidí, než nacisté v Německu a Sověti v Rusku dohromady.
Kniha se v místních komunitách šíří jako blesk, a to jak uvnitř pevninské Číny, tak i mimo ni.
Ačkoli již vyšlo mnoho knih, které kritizovaly čínský režim, žádná nespojila čínský lid tak silně dohromady, jako právě Devět komentářů. Ostatně mnoho čínských učenců a novinářů se domnívá, že tato kniha má na čínskou společnost transformační efekt.
Pan Wu Baozhang je novinář, který strávil 27 let prací v čínské státní tiskové agentuře Xinhua. Před nedávnem také působil jako ředitel v čínském oddělení Radio France International.
Velké Epoše sdělil: „Posledních pět let mi Devět komentářů leželo na nočním stolku denně a četl jsem je znovu a znovu. V jejich řádcích se totiž skrývá obraz Číny, ve které konečně zavládne demokracie.“
Ačkoliv kniha přímo nenabízí doporučení pro alternativní vládnoucí systém, tvrdí, že stávající systém selhává a že lidi, kteří jsou mu věrni, táhne s sebou dolů.
V Komentářích autoři píší: „ČKS se posunuje směrem k úplné zkáze. Smutné je, že ačkoliv strana pomalu upadá, stále se snaží, aby stejný osud jako ji postihl i čínský národ.“
Komentáře popisují, že jeden z nejnebezpečnějších důsledků vlády Komunistické strany Číny vzešel z všudypřítomné propagandy, která prostoupila sféru umění, vzdělávání i médií a která v podstatě vytvořila „stranickou kulturu“, která nutí čínské lidi, aby přemýšleli v rámci stranické logiky.
Komentáře píší: „Čínský lid si bude muset pomoci sám; zamyslet se nad svou minulostí a konečně se od vlivu KSČ oprostit.“
Wu také hovořil o signálech, nasvědčujících, že Číňané už se tak začínají chovat.
Ostatně, studenti, kteří v roce 1989 přežili masakr na náměstí Nebeského klidu, přiznávají, že většina z nich si myslela, že svojí demonstrací pomáhají straně, aby zavedla reformy. Většinu z nich by ani nenapadlo, že akt bude chápán jako protest přímo proti vládnoucí straně.
V dnešní Číně jsou však reportéři stále častěji svědky toho, že demonstranti vykřikují hesla, jež by se ještě před pár lety neodvážili vyslovit ani šeptem, což Wu dokládá příběhy několika francouzských novinářů, kteří se nedávno vrátili z Číny.
Řekl, že na shromážděních v Šanghaji a v provincii Guangdong lidé hlásali „svrhněte ČKS!“ ... Cítí totiž, že čínskou společnost čekají co nevidět významné změny. Wu připisuje tyto změny právě existenci Devíti komentářů.
Hovoříme-li o míře, v jaké se Komentáře rozšířily celou čínskou společností, sluší se zmínit také postřehy šanghajského ochránce lidských práv Zheng Enchonga. Ten pro Velkou Epochu uvedl, že i ve stranických školách (kde jsou speciálně školeni noví lídři ČKS), se jak mezi studenty, tak mezi členy fakulty Devět komentářů potají čte.
„Když jsem byl profesorem literatury v Heilongjiangu, měl jsme studentku, která učila na stranické škole v jedné provinční obci a také na Vysoké škole ekonomiky a obchodu v Pekingu. Prozradila mi, že profesoři na té stranické škole Devět komentářů četli,“ říká Zheng.
Díky existenci Devíti komentářů vystoupilo ze strany mnoho jejích významných činitelů, včetně pana Jia Jia, úředníka z provincie Šan-si, a Chena Yonglina, bývalého diplomata, který se vzdal svého postu na čínském konzulátu v Austrálii.
„Komunistická strana Číny nemá odvahu otevřeně diskutovat o faktech uvedených v Komentářích a ani se je neodvažuje vyvracet ... Nezmiňuje se o nich ani v žádném ze svých vzdělávacích materiálů určených stranickým školám. Jednoduše předstírá, že Komentáře neexistují,“ řekl Zheng a dodal, že „Komunistická strana Číny se totiž knihy bojí“.
Mnohá hnutí odporu, existující v dnešní Číně, byla inspirována právě Devíti komentáři. Bezesporu nevýznamnějším z nich je hnutí Tuidang (neboli „Opusťte stranu“).
Tuidang znamená vystoupit z Komunistického svazu mládeže, Mladých pionýrů a z Komunistické strany Číny. V jisté fázi života je totiž téměř každý čínský občan členem alespoň jedné z těchto tří organizací.
Podle internetových stránek Tuidang, obdrželo hnutí přes 60 milionů prohlášení, ve kterých se lidé vzdávají členství v těchto organizacích. V současné době toto číslo roste zhruba o 50 000 denně.
Protože však pravdivost těchto čísel není možné ověřit, mnoho lidí, včetně řady západních odborníků, tyto statistiky zcela ignoruje.
Zheng však přesto věří, že se hnutí ještě rozšíří.
„Domnívám se, že počet lidí, kteří vystoupili z KSČ a z jejích přidružených organizací, je mnohem větší, než kolik vyplývá z čísel, evidovaných v zahraničí.“
Zheng říká, že to vše je odrazem schopnosti knihy skutečně rozpustit onu „stranickou kulturu“, která tak mezi lidmi ztrácí živnou půdu.
„Stranická kultura“ je podle něj kulturou násilí a třídního boje, a „není na ní vůbec nic dobrého“.
Čínský právní expert, Yuan Hongbing, dříve pracoval jako profesor na právnické fakultě Pekingské univerzity a je také autorem několika knih o životě v Číně pod totalitní nadvládou.
Na otázku, proč se Devět komentářů stalo jakýmsi hromosvodem disentu, Yuan odpovídá, že podle něj je toto dílo nejkomplexnější a zároveň nejsnáze pochopitelnou knihou ze všech těch, které se tyranií ČKS doposud blíže zaobíraly.
Zmínil také, že „Devět komentářů by se nikdy nerozšířilo tak hluboce, nebýt vyznavačů Falun Gongu. Ti se již mnoho let, ve snaze splnit svůj cíl a otevřít lidem oči, na propagaci Komentářů podílejí. Myslím, že propagace je neméně důležitá, jako samotná existence knihy,“ vysvětluje.
Jejich podpora vyplývá také z toho, že Devět komentářů obsahuje informace o pronásledování lidí, kteří Falun Gong praktikují. Falun Gong, systém meditací a morálních zásad, je čínským režimem pronásledován od roku 1999.
„Krutost toho pronásledování je otřesná. Pronásledování praktikujících Falun Gongu Komunistickou stranou Číny je tím nejzávažnějším porušováním lidských práv v současnosti,“ říká Yuan.
Article in English
Přečtěte si:
Video na YouTube - série Devět konmentářů, ke komunistické straně (anglicky)
