Špatné či dobré rozpoložení během těhotenství může pozměnit vývoj nervů plodu a mít vliv na to, jak se projeví na dítěti geny, tvrdí někteří výzkumníci na poli epigenetiky. Dojmy v těhotenství vyvolají hormonální reakci, a mohou tak ovlivnit tělesný vývoj miminek a také zapříčinit změnu ve vývoji plodu.
V knize Biologie přesvědčení její autor Bruce Lipton, Ph.D. rozebírá, jak myšlenky „vnímané matkami před porodem“ způsobí u ještě nenarozeného dítěte „přizpůsobení jeho genetického a fyziologického vývoje.“
Dr. Thomas Verny, zakladatel Asociace prenatální a porodní psychologie a zdraví (APPPAH), píše: „Vědci došli k závěru, že živé organismy jsou ‚dynamické systémy‘, schopné aktivně přeprogramovat genové chování, aby se přizpůsobily změnám prostředí.“
„Rozpoznání role, kterou prenatální prostředí hraje ve vzniku nemocí, nás nutí přehodnotit závěry ohledně genetického determinismu,“ říká Lipton. Dále cituje prenatálního fyziologa Petera Nathanielsze, M.D., Ph.D.: „Existují sílící důkazy, že celoživotní zdravotní stav je podmínkami v děloze předurčován stejně, ne-li více, než jak mentální i fyzický stav člověka určují geny.“ Lipton z toho vyvozuje: „Nejnovější genetické výzkumy naznačují, že rodiče by měli na této skutečnosti pracovat měsíce předem, než počnou dítě.“
V článku „Dítě budoucnosti: Umění a věda rodičovství od početí po dětství“ také Thomas Verny zmiňuje nedávný genetický výzkum. Odkazuje na molekulární biology Johna Cairnse a Barryho Halla: „Pokus za pokusem objevili, že mikroorganismy se dokáží přimět ke genetickým mutacím, kterými se na míru přizpůsobí svému okolí.“
Lipton tvrdí, že tělo těhotné ženy si osvojí jednu ze dvou možností: růst anebo ochrana. Růst, jak říká, je povzbuzován pozitivním myšlením, zatímco „ochranný postoj“ je důsledkem negativního uvažování.
Vnímání příliš mnoha každodenních situací ne-optimisticky může způsobit produkci stresového hormonu kortizolu. Lipton uvádí: „Vedlejší účinek nadbytečné produkce kortizolu je, že přepne systém matky a současně i plodu ze stádia růstu na ochranný postoj. Ve výsledku pak přílišné množství kortizolu zpomalujícího růst plodu v děloze způsobí, že se miminka rodí menší.“
Pozitivní myšlení je možná pro těhotné ženy a jejich zdraví nejlepším doporučením. „Díky rostoucí uvědomělosti a kladení důrazu na tento fakt se mohou začít rodit chytřejší, zdravější a šťastnější děti,“ je přesvědčen Lipton.
Deepak Chopra, M. D. píše: „Placentou se nenarozenému dítěti transportuje adrenalin, noradrenalin, oxytocin, serotonin a většina dalších přenosových molekul, což na něj má jistý vliv. Tyto látky spouštějí ve vašem těle i v těle plodu kaskádu reakcí.“ V publikaci „Čarovné začátky, kouzelné životy“ učí těhotné ženy, jak posunout jejich myšlení a pocity blíže k radosti, aby tak umožnily uvolnění prospěšných chemických látek k dítěti.
Pokud je negativní přemýšlení kořenem ničivé stresové reakce, procvičování mentálních obrazů by mohlo přinést řešení. Verny, Chopra i Lipton učí různým formám mentálních představ. Myšlenky mají ale možná k DNA ještě přímější cestu.
Možná existuje i jiná energie, u níž se zdá, že rovněž spojuje emoce s genetickou změnou. Dr. Joseph Mercola zaznamenal unikátní experiment, který ukazuje, nakolik placenta reaguje na myšlení. Ve studii Heartmathského institutu, neziskové organizace věnující se výzkumu stresu a ovládání pocitů, bylo zpracováno DNA z placenty. Každému z 28 účastníků výzkumu, „speciálně trénovaných, jak úmyslně vyvolávat a pociťovat silné emoce,“ byla dána lahvička s placentálním DNA. Výzkumníci zjistili, že všechny vzorky „změnily podobu podle toho, jak se daná osoba cítila.“ Když badatelé cítili pozitivní emoce jako lásku, radost a vděčnost, reakce DNA byla relaxace: vlákna se rozpletla, a tak se vlastně prodloužila. Pokud výzkumníci zažívali negativní pocity jako vztek, strach, frustraci nebo stres, DNA „se vtáhla do sebe, zkrátila se, a dokonce vypnula mnoho svých kódů.“ Když nakonec iniciátoři pokusu opět zakusili pozitivní emoce, „kódy se znova zapnuly.“
„Vaše myšlenky a slova se doslova vryjí do kůže,“ nabádá Chopra. „Každý zážitek má dopad na biologii vašeho těla.“ Řešením, jež navrhuje, je vědomě si „vybírat zážitky“. Verny říká: „Není pochyb, že strava matky je pro vývoj plodu důležitá,“ ale „vnímání, cítění a myšlení – ty se do nenarozeného dítěte vštípí v jeho prvotním světě vjemů a soustavně působí na rozvoj jeho mysli.“
Chopra praví: „Těhotenství není prostě jen něco, co se vám přihodilo; je to zázračné odhalení, na kterém se podílíte. Po devět měsíců jste okolním prostředím vašeho dítěte vy, dítě je tedy ovlivněno každým vaším zážitkem.“ Snažte se na vaše zážitky pohlížet pozitivně a provádějte to tak dlouho, dokud vašim myšlenkám a vnímání nenasadíte ony pomyslné růžové brýle. Možná to je největší dar, který můžete vašemu dítěti předat.
