Podle statistik, které si Facebook sám vede, stráví průměrný uživatel na jeho stránkách více než 55 minut denně. Uživatelé Twitteru zase denně v průměru založí 27,3 milionů textových postů (neboli „tweetů“) – od doby, kdy byl v roce 2007 Twitter založen, jich tak bylo založeno okolo osmi miliard.
Připočtěte k tomu čas strávený hraním online her – World of Warcraft se třeba může pochlubit více než 11 miliony registrovaných uživatelů a jejich počet neustále roste. Je jasné, že velká část moderního života se přesouvá před obrazovku počítače.
Internet nepochybně rozšířil naše možnosti v mnoha směrech. Nabízí technologii, která umožňuje přístup k nepřebernému množství informací a zábavy a která umožňuje spojení s rodinou a přáteli, které bylo dříve obdobným způsobem nemyslitelné. Jakým nebezpečím však budeme nuceni čelit, až se naše posedlost weby a video-hrami stane skutečnou závislostí?
V některých případech jsou uživatelé lákáni kromě internetu i možností on-line finančního zisku.
V zemích, kde jsou hazardní hry legalizovány, se on-line zdaleka nehraje jenom poker. V Jižní Koreji se díky umění ve „schopnostních“ počítačových hrách třeba na Xbox 360 nebo Playstation 3 dají vydělat obrovské sumy peněz.
Pohled do novodobého "chrámu" mladé generace. (Flickr.com)
Ve snaze vyždímat z tohoto fenoménu co nejvíce peněz se tak hráči ze všech koutů Jižní Koreje sdružují do různých lig, případně vytvářejí nové. Mnoho jedinců stráví hraním počítačových her nesčetné množství hodin, doufajíc, že jednoho dne budou schopni svým idolům konkurovat. V takové atmosféře není divu, že mladí hráči mnohdy tráví hraním videoher i více než 30 hodin týdně.
Jižní Korea je státem, označovaným za zemi s nejextrémnější hráčskou kulturou. Odhaduje se, že 2,4 procenta populace věku 9 až 39, může být postiženo nějakou formou herní nebo počítačové závislosti.
V některých případech může takové nadšení být až smrtelné. BBC nedávno zveřejnila příběh osmadvacetiletého Jihokorejce, který se zhroutil a zemřel po padesáti hodinách nepřetržitého hraní her. Podle policie muž spal a jedl jen velmi málo a většinu svého života zaměřil na hraní her. Předpokládanou příčinou úmrtí bylo selhání srdce v důsledku extrémního vyčerpání.
V USA se termín počítačová či videoherní závislost moc často neskloňuje. Stejně malá pozornost je věnována i léčbě obdobné závislosti.
V roce 2007 došlo k návrhu, aby se hraní her a internetová závislost zapsala do Seznamu diagnostických a statistických duševních poruch Americké psychiatrické asociace (APA), Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders (DSM)). Návrh byl však smeten ze stolu, protože podle odborníků je předčasné o podobné záležitosti uvažovat bez podrobnější studie. Zápis termínu do DSM tak byl odsunut na rok 2012, ale dost možná se objeví v nadcházející aktualizaci DSM-V.
On-line herní průmysl se také zdráhá připustit, že by intenzivní hraní videoher mohlo být kvalifikováno jako závislost. Green Pixels, stránky poskytující informace s tematikou on-line hraní, otiskl počátkem tohoto roku článek s názvem „Herní závislost: Skutečná hrozba nebo mediální humbuk?“ Píší, že podle Hala Halpina, předsedy Entertainment Consumers Association, je přirovnání videoher k drogám „absurdní a nepodložený mediální humbuk.“
„Problém tohoto tvrzení je totiž v tom, že staví na mylné hypotéze: Hry, stejně jako třeba hudba a filmy, totiž nejsou spotřebovávány v pravém slova smyslu tak, jako například alkohol, tabák, nebo omamné látky,“ míní Halpin.
V některých zemích je počítačová závislost velmi reálným problémem. Například Čína se letos stala jednou z prvních zemí, která nabízí léčbu internetové a počítačové závislostí.
Čína má vůbec největší počet internetových uživatelů na světě (téměř 300 milionů), rovněž však na budování zotavujících center pro závislé vyčleňuje největší prostředky. V těchto ústavech panuje vojenský režim a mnohá tato zařízení se skutečně nachází v blízkosti vojenských základen.
Jedno z takových center, sídlících mimo Peking, řídí progresivní čínský psycholog Tao Ran. Toto centrum se specializuje na „nelátkové“ závislosti, jako například závislost na práci, nakupování či závislost na internetu (net-oholismus). Podobná zařízení často používají k odbourání závislostí agresivní léčebné metody.
Zatímco APA stále ještě projednává definici počítačové závislosti, mnoho renomovaných amerických psychiatrů zjistilo, že se obsedantní nutkání k internetu a hraní nikterak neliší od jiných forem závislosti.
Pro rodiče, kteří se obávají, že jejich dítě může být na videohrách závislé, existují stránky www.video-game-addiction.org, nabízející informace o tom, jak závislost rozpoznat včetně metod, kterak ji léčit.
„Samozřejmě, ne všichni hráči jsou závislí,“ vysvětluje stránka a dodává: „Mnoho dospívajících dokáže sladit pár hodin hraní týdne s povinnostmi ve škole, jinými předměty, či kamarády a povinnostmi k rodině. Ovšem pro některé z nich se hraní her stane nekontrolovaným nutkáním. Studie odhadují, že 10 až 15 procent hráčů vykazuje znaky, jež splňují požadavky Světové zdravotnické organizace pro kritérium závislosti. Stejně jako u jiných hazardních her a z nich plynoucího nutkavého chování může být dospívající tak uchvácen fiktivním světem her, že začne zanedbávat svou rodinu, přátele, práci a školu.“
Article in English
