Rozprostírajíc se na Dalekém východě, byla Čína legendární zemí, jež se honosila titulem „Země bohů“.

Socha čínského božstva (nlamore/ flickr.com)
Socha čínského božstva (nlamore/ flickr.com)

Čína má předlouhou kulturní tradici uctívání nebes a předků. Jako potomci bohů Číňané od pradávných dob věřili, že obývají zemi, která leží ve středu světa. Proto ji nazývali Říše středu (v čínštině Čung Kuo).

Číňané dokonce uctívají své předky stejně jako božské bytosti. Taková běžná čínská rčení jako „Kéž mě nebesa požehnají a ochraňují“ a „Kéž mě předkové požehnají a ochraňují“ se stala součástí denních rituálů čínského národa.

Možná vás napadne, jak vlastně lidé v Číně definují bohy a nebesa a proč věří, že jejich předkové jsou stejně všemocní jako božské bytosti, které mohou udělovat požehnání?

 

Kultura vedená bohy

Studium čínské kultury nám prozradí, že podle nejstarších čínských legend se po Pchan-kuovi, který stvořil nebe a zemi, objevili tři božští císaři – Nu Wa, Fu Si a Šen Nung.  Moderní historici považují toto období čínských dějin za mytologii, neboť všechny důležité historické postavy těch dob byly popisovány jako všemohoucí bytosti, jako bohové.

Nejdříve budeme z těchto tří legendárních božských vládců mluvit o císařovně Nu Wa, která byla první bohyní čínské historie. Byla matkou čínského národa a ke stvoření čínského lidu k obrazu bohů použila žlutou hlínu. Nu Wa také stvořila všechna ostatní stvoření v Číně, aby poskytla lidem zdroje k životu.

Protože lidé v Číně mají podobu bohů, nesmí se chovat jako jiná stvoření, a proto Nu  Wa založila tradici manželství, aby se člověk nepářil náhodně jako zvířata. Proto byla Nu Wa také známa jako „bohyně dohazovačka“.

Druhým božským panovníkem byl Fu Si, který byl taktéž všemocný. Založil systém vlády a ke spravování země povolal a zaměstnal lidi. Naučil Číňany, jak rybařit a chovat dobytek. Nejdůležitější učení, které Fu Si zanechal, byla ovšem nauka o osmi trigramech.

Podle legendy Fu Si vytvořil osm trigramů (publicdomain)
Podle legendy Fu Si vytvořil osm trigramů (publicdomain)

Podle legendy Fu Si vytvořil osm trigramů poté, co mu byl odhalen takzvaný dračí diagram, když meditoval na břehu řeky Lo. Dračí diagram se odkazuje na jiný známý Říční diagram, což jsou mystické symboly a značení. Jde o obrazem znázorňované číslo 1-10 jako 55 černých a bílých teček. Díky Říčnímu diagramu byli staří Číňané schopni identifikovat a následovat božská nařízení. Číňané často říkají, že změny v astronomických jevech a příkazy nebes nemají být narušovány. Lidé čínského původu mají obrovskou úctu k nebesům a k Tao.

Tao jsou přírodní zákony ovládající změny na nebesích a na zemi. Pochopení Taa a těchto změn je důležitým aspektem života prastarých Číňanů a jejich žití v souladu s nebesy. Značně dlouho po císaři Fu Siovi napsal panovník Wen z dynastie Čou (1045-256 př. n. l.) na základě říčního diagramu Knihu proměn (I-Ťing).

Kniha proměn pokročila od původních symbolů a znaků ke skupinám o třech čarách. To vysvětluje původ Knihy proměn neboli osmi pozdějších trigramů. Za časů Konfucia (551-479 př. n. l.) se lidé odchýlili od Taa a v oběhu se objevily různé interpretace Knihy proměn, což se stalo Slovníkem knihy proměn.

S tím, jak se jazyk dál vyvíjel, bylo pro staré Číňany očividně obtížnější porozumět Tau, které předvídalo změny ve vesmíru. Na druhou stranu čínští císaři během všech dynastií následovali pozorované astronomické jevy neboli příkazy nebes, aby vládli svým podřízeným a státu.

Dokonce i moderní učenci jsou ohromeni silou těchto jednoduchých čar a schopností přes ně předvídat budoucnost. A je to vskutku tak, osm trigramů jsou komunikačním nástrojem mezi nebesy a čínskými lidmi. Jejich vynalezení jasně přesahuje lidskou moudrost. Zároveň se zdá, že je to pro lidstvo připomínka o jeho nedůležitosti a podřízenosti vyšší moci.

Třetí božský panovník byl Šen Nung, který naučil lidi, jak vyrábět zemědělské nástroje, zakládat pole na pustinách a pěstovat plodiny. Šen Nungovi, což v čínštině znamená „Božský zemědělec“, bylo jeho jméno dáno pro jeho vynikající zemědělské znalosti a zručnosti.

Podle Zápisků historika „ochutnal Šen Nung stovky bylin a naučil lidi poznávat byliny“. Legendy vypráví, že Šen Nung sestoupil do lidského světa, aby položil základy lékařským znalostem v Číně. Jeho dílo Šen Nung Pen-cchao-ťing (Klasická příručka Božského zemědělce o bylinách) se stalo mezníkem v dějinách Číny.

Jedná se o zevrubnou farmaceutickou práci, která uvádí všechna zvířata, zeleninu a ostatní přírodní produkty, o kterých se věří, že mají léčivé vlastnosti. Tato kniha se stala synonymem pro čínskou tradiční medicínu a je rovněž hluboce zakořeněna v Tao. Všechny následující lékařské objevy v tradiční čínské medicíně byly založeny na tomto Šen Nungově díle, které v podstatě zůstává nejdůležitějším a nejsměrodatnějším lékařským odkazem v Číně.

Z dopadu, jaký měl Šen Nung na tradiční čínské lékařství, není těžké si vyvodit, že bohové mohli opravdu čínskou civilizaci ovlivnit. Část čínských dějin v období tří božských panovníků ukazuje víru, že během zvláštního časového období existovali bohové mezi obyčejnými lidmi a přímo je učili, jakým způsobem žít. To je příčina, proč mají Číňané společně sdílený koncept „úcty k nebesům“ a víru, že základy a cesta tradiční čínské kultury byly ustanoveny a vedeny bohy.

Podobné odkazy nalezneme například v Řecké mytologii, kde se píše, že bohové se přímo zjevili, sestoupili na zem, aby Řekům předali kulturu, umění a řemesla.

 

Úcta k předkům

Po třech božských vládcích (před přibližně pěti tisíci lety) přišla další významná událost v čínských dějinách, konkrétně věk Žlutého císaře. Žlutý císař vytvořil prosperující a nádhernou čínskou kulturu a v průběhu čínských dějin mu byla vzdávána bezpříkladná úcta.

V čínské tradici úcty k nebesům a následování předků byli předkové považováni za bohy a byly jim nabízeny oběti. Tato tradice se přímo váže na skutečnost, že Žlutý císař je považován za předka všech Číňanů.

Tato tradice je navíc také spojena s časnými čínskými dějinami, kdy se věřilo, že bohové žijí mezi lidmi a pečují o čínskou civilizaci. Podle legendy „se nebesa od země zablokovala“ následně po období Žlutého císaře. V překladu ze staré čínštiny to znamená, že lidé byli od bohů odděleni, neboli bohové už dále mezi čínskými lidmi nežili. Bohové založili čínskou civilizaci, ale člověk vládl a byl zodpovědný za čínskou kulturu od doby Žlutého císaře.

Po stěžejní bitvě s tyranem Čch´ Jou knížata uctívala Žlutého císaře jako syna nebes, to znamená, že věřili, že Žlutý císař je na příznivé misi vládnout lidskému světu. Proto se stal Žlutý císař prvním císařem v historii Číny, který sjednotil čínský národ. Poté Žlutý císař ustanovil právo a řád, vytvořil stovky úředních vládních pozic, najal čestné a moudré lidi a uctívaje nebesa vládl Číně.

Nařídil také svým podřízeným postavit domy, zasadit plodiny, vyrábět šaty, stavit lodě a vozy. Byla představena řada vynálezů jako lékařství, lunární kalendáře, matematika, hudební nástroje, hrnčířství, čínské písmo a hedvábí. Tři božští panovníci vytvořili základy pro čínskou civilizaci, ale její rozvoj se značně posunul právě během období Žlutého císaře.

Historické záznamy tvrdí, že během sta let panování Žlutého císaře nedošlo k jedinému případu krádeže nebo pouličních šarvátek. Lidé byli zdvořilí, tolerantní a velmi ohleduplní jeden k druhému.

Číňané žili v harmonii a počasí přálo plodinám; lidé měli každý rok dobrou úrodu. Dokonce ani tygři a leopardi lidem neubližovali.

Ptáci, zvířata, hmyz, dokonce i můry, byli ovlivněni vysokými morálními hodnotami té doby, která byla považována za vrchol prosperující éry, kdy „Tao vládlo Číně a lidé žili v nebesky pozemském světě“. To je také důvod, proč následující generace uctívaly Žlutého císaře jako předchůdce lidstva.

Slavný historik S´-ma Čchien (Sima Qian) Žlutého císaře popsal v Zápiscích historika: ,,Žlutý císař obdržel loď s pokladem a božskou knihu. Při vládnutí Číny „následoval pokyny nebes a země, předpovědi ze světa živých a mrtvých, teorii života a smrti a přežití nebo zhynutí“. Citovaná pasáž z Análů z dějin napsaná ve velmi komplikované klasické čínštině znamená, že Žlutý císař věděl, jak vládnout světu podle zákonů nebes, protože rozuměl principům Taa a při své vládě Říši středu následoval Tao.

Podle mnoha starobylých záznamů Žlutý císař často Tao vyhledával a vyptával se na něj. Poté, co se osvítil v Tao, začal pracovat na elixíru nesmrtelnosti a v tichosti se kultivoval věnujíce se záležitostem národa. Roku 2 598 př. n. l. sestrojil Žlutý císař na úpatí hory Čchiao velké plavidlo a hned, jak byla loď dokončena, na obloze se objevila trhlina a sestoupil zlatý drak, aby císaře odnesl.

Žlutý císař společně s více než sedmdesáti úředníky císařského dvora vylezli na hřbet draka a za bílého dne vystoupali do nebe, dosahujíc duchovního dovršení. Dvořanům, kteří přišli pozdě, se podařilo chytit drakových vousů, ale ty odpadly a všichni se zřítili na zem. Tuto velkolepou scénu pozorovaly na vlastní oči tisíce lidí. S velkým údivem a úctou pohřbili zbývající úředníci a prostý lid šaty císaře, které u hory zanechal. Na tomto místě v okrese Chuang Ling v provincii Šan-si stojí památník věnovaný Žlutému císaři.

Velkolepé činy Žlutého císaře vysvětlují, proč se o něm věří, že byl předkem všech Číňanů. Jeho slavnostní smrt rovněž vysvětluje, proč Číňané věří, že se člověk po dokončení svého života vrací do nebes jako bůh. Proto lidé v Číně přistupují ke svým předkům jako k bohům, kteří se navrátili do nebe. Věří, že duše jejich předků na nebesích se o ně budou starat, a proto téměř každá čínská rodina uctívá své předky.

 

Kultura vedená lidmi

S příchodem Žlutého císaře začala éra kultury vedené člověkem a čínský lid se pomalu dostal až k dnešní kultuře s vynálezy a výtvory, jež lidskou civilizaci obohatily. S těmi vymoženostmi se ale také zkomplikovala lidská mysl a vlídná a čistá povaha člověka se začala vytrácet s tím, jak se odchyloval od Taa.

Žlutý císař byl zodpovědný za přechod od kultury vedené bohy ke kultuře vedené lidmi. Na rozdíl od třech božských císařů před ním, kteří byli očividně bohy sestoupivšími na zem, Žlutý císař byl čistě lidský král a duchovní kultivující, který dosáhl osvícení.

Žlutý císař ukázal lidem v Číně, že člověk se také může vrátit na nebesa skrze duchovní kultivaci. Od té doby představuje pro Číňany nebe svět bohů. Lidé se také dozvěděli, že člověka stvořili bohové, člověk přišel z nebe a že člověk se nakonec může zpět do nebes vrátit. Toto je základ staré čínské představy, že člověk je nedílnou součástí nebes.

Z historického hlediska Číňané věří, že jediným komunikačním kanálem mezi člověkem a bohem je duchovní kultivace. Člověk se považuje za nejmoudřejší a za nejcennější stvoření na zemi, protože lidé vlastní tento potenciál stát se bohy, čehož lze dosáhnout pomocí kultivace. Proto mnozí kultivující v čínských dějinách měli mimořádné schopnosti anebo unikátní životní filosofii, jako např. legendární vojenští stratégové a taoisté Ťiang C´-ja, Ču-ke Linag a Liou Po-wen, kteří sloužili pod císaři.

Dalšími legendárními kultivujícími byli: Bódhidharma, který překročil řeku na stéble rákosu; mnich Ťi-kung, který dokázal pomocí nadpřirozených schopností zvednout kmeny stromů z hory Emej; Čang San-feng, který vymyslel Taiji nebo osm nesmrtelných jako např. Lu Tung-pin, který si podrobil démony. Všichni z těchto slavných historických postav Číny byli kultivující.

Historie nám také podává příklady mnoha renovovaných literárních postav jako Su Š´, Wang Wej, Li Paj, Tchao Jüan-ming, Meng Chao-žan a Paj Ťü-i, kteří všichni byli kultivující. Koncept kultivace převládal před dynastií Čchin nejenom mezi filosofiemi typu konfucianismu, buddhismu a taoismu, ale také v dalších aspektech života.

Na závěr to můžeme shrnout takto: Číňané věří, že jejich kultura byla vytvořena bohy a že nebesa a člověk mají mezi sebou velmi specifický vztah. Chápe se to tak, že jen člověk byl stvořen a seslán na zem bohy s úkolem vrátit se zpět ke své původní božské povaze. Ostatní stvoření toto božské poslání nemají. To se považuje za opravdový smysl a čest lidstva.