Nedávné rozhodnutí společnosti Google zastavit cenzuru svého vyhledávače v Číně vyvolalo novou diskusi o svobodě získávání informací v nejlidnatější zemi světa.
Jason Ng ze serveru kenengba.com identifikoval devět různých způsobů blokování, filtrování či kárných opatření, se kterými se může člověk setkat při brouzdání po webu v Číně.
Jason tvrdí, že se čínští uživatelé internetu naučili používat víc homonym, radikálů a irelevantních znaků či jiných triků, aby propašovali své články pod pozorným okem „Big Mama" a vyhnuli se „pozvánce na čaj" s policií.
Samocenzura
Po tak dlouhé době strávené životem pod informační cenzurou si čínští uživatelé uvědomili, že aby obešli obsah filtrující systém čínské vlády, musí všechna politicky citlivá témata přepsat poněkud nepřesnými termíny. Některá slova a fráze se zkrátka musí smazat ještě před uveřejněním.
Čínský blogger může např. nahradit „Chu Ťin-tchao" (současný čínský prezident) výrazem „Ku Jüe Wu Ťin Ma Tchao", což je jen řetězec homonym, radikálů a irelevantních znaků.
Počítačové filtrování
Aby mohl poskytovatel internetového připojení (ISP) filtrovat citlivé informace, může nastavit počítačový server tak, aby smazal obsah vždy, když najde zakázané slovo.
Řekněme, že se pokoušíte publikovat článek o deseti tisící slovech, který (neúmyslně) obsahuje jedno či dvě politicky citlivá slova. Takže pokud je zakázané slovo např. sté v pořadí, pak se uveřejní jen devadesát devět slov a vše, co je dál, zmizí v nenávratnu. Vy tedy musíte začít znovu a napsat zbytek článku nebo zprávy. Možná, že se tentokrát publikuje jen prvních dvě stě slov, protože jste si neuvědomil, že slovo číslo 201 je také „špatné".
Nevymýšlím si. Sám jsem si protrpěl podobnou zkušenost s jedním ISP providerem a můžu říct, že takové primitivní cenzurování je skutečně frustrující.
Policejní cenzoři na internetu (Big Mamas)
Většina internetových portálů zaměstnává speciální týmy, hovorově nazývané „Big Mamas" (česky Maminy, tj. urostlé ženy, pozn. překl.), zodpovědné za rychlé odstraňování politicky citlivých příspěvků.
Pokud vím, tak největší portály typu Sina platí několik stovek „Big Mamas". Podle mého přítele, který pracuje jako internetový cenzor pro QQ.com, jsou cenzoři během citlivých období více zaneprázdnění cenzurováním blogů a diskusních fór a dokonce namátkově prověřují emaily klientů. V Číně nemůže být soukromí vašeho emailu zaručeno.
V převážné většině případů se „Big Mamas" rozhodnou odstranit příspěvek jen na základě jejich subjektivního pocitu nebo následují dočasný vnitřní předpis. Jejich motem je „Raději zabít všechny, než jednoho minout."
Varování web mastera
Co se stane, když se citlivá informace objeví na webové stránce, kde nemají dost pracovníků k manuálnímu cenzurování?
V tom případě úřad pro internetové záležitosti kontaktuje společnost provozující daný server a nařídí webmasterovi, aby „okamžitě odstranil citlivé zprávy". Někdy úřad pro internetové záležitosti upozorní místní Informační úřad, který se ihned spojí s webmasterem.
Jednou mě probudil telefon z informační kanceláře v Che-pej, jehož obsah přikládám:
„Co znamená článek na vaší stránce s názvem „Straníci za padesát jsou všude?"
„Já jsem to jen zkopíroval z jiné stránky, to je vše."
„Které stránky?"
„Wikipedia.com"
„Wikipedia.com?"
„Ano."
„Co je to za stránku?"
„To jsou stránky zahraniční encyklopedie."
„Přesměrovávání článků z cizích internetových stránek do naší provincie není povoleno. Musíte okamžitě smazat příspěvek, nebo se náš šéf naštve."
Člověk musí úřad pro internetové záležitosti poslouchat, jinak zjistí, že mu webovky zavřeli.
Byrokratický šiml
Velké portály často obdrží dokumenty od úřadu pro internetové záležitosti nebo informačního úřadu, které stanoví, co se smí publikovat, co se nesmí publikovat, doporučení titulků a diskuzních témat pro webmastery, cenzurovaná klíčová slova a nové položky, o kterých lze informovat jen podle zpráv, které se objeví na Xinhua (čínská státní tisková agentura) nebo online portálu People's Daily (Lidový deník, zpravodaj Komunistické strany Číny, pozn. překl.).
Mateřská porota
Během kampaně proti pornografii založil Peking „mateřskou porotu", jejíž členové předkládají příslušnému ministerstvu internetový obsah, který je považován za nevhodný pro děti. Jejich snahou je udělat cokoliv pro to, aby tento obsah zmizel.
Členové „mateřské poroty" jsou vyškolení vládou a požaduje se od nich, aby každý měsíc oznámili určitý počet nebezpečných stránek.
Pozvánka na čaj
Pokud neustále uveřejňujete články nebo komentujete příznivě o občanských aktivitách jako ochrana lidských a osobních práv, úřady vás pozvou na čaj.
Před loňským Dnem státu vyjádřil jeden student střední školy v Pekingu nespokojenost se zkouškami na průvod k oslavě tohoto dne. Na svém blogu a Twitteru napsal, že je to ztráta času. Brzy poté ho policie pozvala na čaj. Vyhrožovali mu, že pokud ještě něco takového publikuje, nebude přijat na vysokou školu. Student se na Twitteru na dlouho dobu odmlčel.
Velká internetová zeď (Great Firewall)
Protože čínská vláda nemůže smazat obsah internetových stránek, které jsou hostovány v zahraničí, postavila plot, aby čínský internet izolovala od okolního světa. Tomuto plotu se běžně říká Great Firewall of China (Velká čínská internetová zeď).
Její existenci si uvědomíte při zjištění, že nemůže brouzdat na Youtube, Twitteru, Facebooku nebo získat citlivé zprávy z Googlu. V případě neplatného spojení u některých stránek (známá hláška „invalid connection") vám čínský ISP přesvědčivě vysvětlí, že musí jít o problém se stránkou, v Číně žádný problém určitě není.
Pádesáticentoví komentátoři
Během let si čínský režim uvědomil, že musí kontrolovat názor veřejnosti a tak vytvořil speciální povolání internetových komentátorů, což rovněž pomohlo s problémem nezaměstnanosti v zemi. Protože každý komentátor dostává padesát centů za každý online příspěvek, říká se jim „Straníci za padesát."
Kdykoliv potřebuje vláda ovlivnit veřejné mínění, davy padesáticentových komentátorů prolezou diskuzní fóra, blogy a portály a dokonce webové stránky novin, televizí a ostatních médií, kde publikují jednostranné komentáře, aby podpořili záměry komunistické strany.
V dobách, kdy byly hlavními sdělovacími prostředky noviny a televize, bylo pro režim snadné je kontrolovat a zabránit tomu, aby se pravdivé informace dostaly k lidem v Číně.
Později se objevily nové způsoby získávání informací a zejména s příchodem internetu se stále méně lidí spoléhá na noviny a televizi. Aby se přizpůsobil trendu, začal Peking mohutně investovat do lidských a jiných zdrojů, aby internet mohl kontrolovat tak, jako tradiční média předtím.
Ale čínská vláda musí také zvažovat ekonomický rozvoj a proto je nemožné internet v Číně úplně zrušit. Peking se jen může snažit vynaložit větší úsilí a zvýšit investice do cenzury internetu.
Domnívám se, že tento barbarský způsob nakonec ustoupí průhlednosti a demokracii, ale těžko říct, jak dlouho to potrvá.
