Čchen Mej-kung, žijící za dynastie Ming (1368 – 1644 n. l.), uveřejnil následující dvojverší v Poznámkách od klidného a stinného okna:
“Ani přízeň, ani ponížení nepřináší překvapení,
poklidně sledujíc rozkvétání a opadávání květů,
žádnou starost nepřináší cesta ani nocování,
nenuceně pozorujíc na obloze se měnící oblaka.“
Toto dvojverší vysvětluje, že když člověk přistupuje k lidem a událostem kolem sebe jako ke každodennímu koloběhu, jako když květiny kvetou a vadnou, nebude překvapen tím, když jej druzí chválí nebo ho ponižují, a jen když se staví k zůstávání na stejném místě nebo jeho opuštění tak přirozeně, jako když se mění mraky, nebude se starat o zisky, kterých se mu dostane a ztráty, jež utrpí.
Několika prostými slovy dvojverší popisuje, jaký postoj by měl člověk správně mít k lidem, událostem, slávě a bohatství. Když se neznepokojujete ziskem a neobáváte se ztráty, pokud nejste překvapen, když vás někdo chválí či haní a neděláte si hlavu z toho, jestli budete ve svém postavení povýšeni nebo propuštěni, pak dosáhnete vnitřního klidu, budete brát věci na lehkou váhu a přizpůsobíte se přirozenému řádu denního života.
Básník Siang Min-čung, žijící v letech 948–1019 n. l. za dynastie Severní Song (960–1127), byl znám pro svou počestnost a tím, že se nenechal ovlivnit ani slávou, ani bohatstvím. Sloužil jako ministr za vlády císaře Čen-cunga.
Jednoho dne císař Čen-cung vydal nařízení povýšit Sianga na „oprávněného správce úředníků“, čímž mu dal moc nad všemi úředníky na císařském dvoře v období jeho funkce jako ministra.
Císař řekl úředníkovi Li, který měl na starosti sestavování císařských výnosů: „Od začátku svého panování jsem nezřídil funkci oprávněného správce úředníků. Je to mimořádné postavení a Min-čung by měl být potěšen. Určitě je u jeho domu dav lidí, co mu přišli poblahopřát. Běž ho navštívit a zítra mě zprav o tom, cos viděl. Ale neprozraď, že jsem tě poslal já.“
Li posečkal, než ministr Siang dokončí své denní úřední povinnosti a vrátí se domů, než se ukázal u Siangových dveří. Jeho dvůr byl klidný, a tak Li vstoupil a Siangovi poblahopřál: „Jeho veličenstvo tě dnes ustanovilo oprávněným správcem úředníků. Všichni úředníci z toho měli radost a celý národ oslavuje.“ Siang dal najevo, že zprávu přijal, ale nic k tomu nepoznamenal. Li pokračoval: „Jeho veličenstvo nikdy od počátku své vlády takovou pozici nevytvořilo. Je to pro tebe taková obrovská čest a velké požehnání.“ Siang na to neodpověděl.
Li si nebyl jistý, co si o tom Siang vlastně myslí. Zkoušel vyjmenovávat slavné úředníky v dějinách, kteří dosáhli podobného postavení, a řadil Sianga mezi tyto historicky důležité postavy, ale Siang opět mlčel. Li tedy svou návštěvu ukončil a opustil místnost pro návštěvy. Když vycházel z budovy, nařídil svým pomocníkům, aby od Siangových kuchařů vyzvěděli, jestli připravují hostinu na oslavu pánova nového titulu a pohoštění rodiny a přátel.
Vyšlo najevo, že Siang měl jen jednoduchou večeři jako obvykle. Když se Liho císař Čen-cung druhý den otázal na jeho návštěvu u Sianga, Li mu vše dopodrobna popsal. Císař se usmál a pravil: „Siang Min-čung je vskutku člověk, který přikládá úřednímu titulu malou důležitost. Nepohne s ním ani pocta, ani ponížení.“
Nesobectví a klidné srdce
Od dávných dob považovali lidé vzestup v postavení a hromadění bohatství jako něco, co by se mělo oslavovat. Siang se k tomu ale postavil s lehkým srdcem a zůstal klidný navzdory poctě a věhlasu, které mu nová pozice přinesla. Dosáhnout slávy a povýšení nemůže být srovnáváno s položením vlastního života na bitevním poli při obraně vlasti. Jen když člověk vždy upřednostní zájmy druhých před svými vlastními, může brát věci s lehkým srdcem a pozvednout se. Možná, že Siang se příliš nestaral o svůj osobní prospěch či ztrátu, a právě proto jej nevyvedla z míry sláva ani tituly.
Mnoho lidí dnes žije pod tlakem. Divíme se proč je tomu tak, proč se s rozvojem společnosti stává, že máme ještě více práce a méně naplnění, zatímco se snadno cítíme frustrovaní. Lidstvo se skutečně vyvíjí kupředu a zdá se, že civilizace se rozvíjí, ale člověk se stává víc a víc odloučený od přírody a rozvoj často přichází na úkor nenapravitelných škod našemu životnímu prostředí.
Kouzlo peněz, boj o moc, úspěchy a neúspěchy v kariéře, ty všechny jsou opravdu vysilující. Prospěchy a křivdy, úspěchy a neúspěchy, ztráty a zisky, to vše přináší radost, smutek, duševní otřesy, překvapení, starosti a strach. Když nelze zajistit splnění očekávání a přání, jeden se může dostat do deprese anebo dokonce spáchat sebevraždu.
Fan Čung-jen (989 – 1052 n. l.), slavný mistr prózy z dynastie Severní Song, napsal:
“Člověk se necítí být potěšen materiálními zisky a taktéž necítí zármutek nad svým osudem. Při své práci na císařském dvoře má starosti o lidi ze vzdálených krajů. Při svých plavbách na vzdálených řekách a jezerech má starost o císaře a jeho vládnutí. Stejně tak si dělá starosti, když je povýšen a dělá si starosti, když je degradován. Kdy tedy bude mít čas na radost? Odpovědí je, že člověk si dělá starosti dřív, než si je dělá celý svět, a raduje se jen tehdy, když se raduje celý svět.“
Převzato z Clearwisdom.net
