Díky našemu deníku Epoch Times došlo ke kurióznímu případu pomoci, kdy prostý stařík z malé vesnice v Africe obdržel od dárkyně ze San Francisca dvě krávy.
Každý týden se Epoch Times po celém světě ptá lidí na odpověď v rámci celosvětové ankety. V březnu jsme se ptali lidí, čím by si chtěli oni vylepšit svůj domov.
Zatímco dotázání z Evropy či Ameriky si přáli věci, jako spotřebiče, garáž nebo pokoj, oslovený muž z Tanzánie poskytl docela jinou odpověď. „Protože jsem teď už starý a slabý, nemůžu pracovat na poli, a tak bych rád měl krávu, která by mi dávala mléko. To by mi zlepšilo zdraví. Také bych na tom mohl něco vydělat, protože tu je po mléce vysoká poptávka,“ odpověděl 83-letý Abel Thomas Simwaba z vesnice Mahango.
Babu, jak jej ostatní ve vesnici oslovují (jde o swahilský výraz pro dědečka), si ani ve snu nepomyslel, že o pět týdnů později bude jeho přání vyplněno. Poté, co byla anketa publikována ve Spojených státech, se naší redakci v San Franciscu ozvala čtenářka, která se rozhodla krávu Simwabovi koupit v případě, že staršího pána ještě vypátráme.
Reportér, který se Simwabou rozhovor dělal a shodou okolností pochází z České republiky, naštěstí staříka dobře znal už několik let a protože věděl, že babu má dobré srdce a krávu si zaslouží, souhlasil celou věc vyjednat. V té době už byl zpět ve své vlasti a tak musel vše vyřizovat přes telefon a email. S pomocí přátel zjistil přibližnou cenu krávy-dojnice (max. 8 000 Kč) a tu oznámil potencionální dárkyni, která souhlasila s převodem peněz do Afriky.
V Africe běží čas mnohem pomaleji než v uspěchané Evropě, a tak chvíli trvalo, než se věc dojednala se Simwabou, který si zapíná mobilní telefon jen ráno a večer, jednak kvůli práci na poli a jednak kvůli baterii. V Mahangu totiž není elektřina. Nejbližší městečko se zdrojem elektřiny je vzdáleno asi 8 kilometrů.
Babu odešel do důchodu před třiceti lety, kdy vyměnil relativní pohodlí ve městě za tvrdý život na vesnici, kde hlavním zdrojem obživy je pěstování rýže. Do vesnice nevede asfaltová cesta a špinavá voda je sporadicky dostupná jen z několika veřejných vodovodů. V ubíjejícím období sucha připomíná okolí vesnice polopoušť. Dojnou krávu na vesnici vlastní jen několik málo lidí.
„Bydlím v Mahangu, protože chci pomáhat lidem,“ říká Simwaba. „Zajímám se o lidi. Když jsem pracoval v kraji Kilimandžáro, pomáhal jsem lidem skrze moji práci tam. Teď, když už jsem v důchodu a přestěhoval jsem se sem, pomáhám lidem tady.“
Babu sem nepřišel, aby si užíval penze, ale namísto toho se rozhodl pomoci vesničanům, hlavně těm, kteří to potřebují nejvíce – sirotkům, matkám a dalším sociálně slabým skupinám. Za jeho vedení si vesničané sami postavili malé zdravotní středisko a díky jeho neustálému aktivismu a angažovanosti se staříkovi podařilo do vesnice dostat několik bílých dobrovolníků, z nichž někteří jsou věrni Mahangu dodnes.
Česká neziskovka Občanské sdružení Bez mámy si z vesnice udělala svoji základnu a s jejich pomocí Simwaba a vesničané kolem vybudovali vzdělávací středisko se školkou, misijní dům pro katolické sestry s malým sirotčincem, založili komunitní pole či pomáhají místním spolkům.
Když babu obdržel zprávu o darované krávě, smál se a děkoval dárci i našemu reportérovi. „Oh, mnohokrát děkuju, jsem za to vděčný. To je velice dobrá zpráva,“ odvětil. Nejdřív si chtěl Simwaba koupit krávu březí, aby mohl mít dvě krávy později, ale když dorazil do města vzdáleného čtyřicet kilometrů od Mahanga, zjistil, že už ji prodali. Rozhodl se tedy pro jinou, a protože dárkyně mu poslala 450 amerických dolarů, ještě mu zbylo i na tele a přepravu.
Protože malý sirotčinec je nyní funkční a další dvě velké ubytovny se plánují stavět, Simwaba má o starost méně. Jeho dalším cílem je pomoci svým vrstevníkům, starým lidem na vesnici, kteří nemají žádné příbuzné, kteří by se o ně starali. Až bude mít dost mléka, chce ho sdílet s ostatními.
„Víte, pro mě to znamená hodně....Až budu mít dost mléka, můžu se o něj podělit se sirotky, řádovými sestrami a starými lidmi, takže to pomůže více lidem, nejenom mně. Se srdce děkuji vám a dárci za to, že jste nám dali tuto příležitost.“
