Jenom díky průběžnému vývoji filmů mapujících hranice lidské mysli a schopnosti režiséra Christophera Nolana přehledně zobrazit spletitou dějovou linii mohl vzniknout snímek, který si dokonale pohrává s hranicemi vnímání, které neúprosně boří a překračuje.
Naposledy mi začala ujíždět země pod nohama při projekci filmu Ariho Folmana o jeho hledání zapadnutých vzpomínek na válku v Libanonu, který nazval poeticky Valčík s Bašírem. Jeho skutečné zážitky a situace, kterých byl svědkem, uzamknula jeho paměť v hlubších sférách mysli a on se po řadě terapií pomalu rozvzpomněl na věci, které jeho mysl potlačila.
Při filmech tohoto typu dokážete před plátnem skutečně zapochybovat, zda náhodou není vaše vnímání reality jenom pouhou iluzí a váš život se na nějakou dobu změní na pouhý sled okamžiků, které právě intenzivně vnímáte.
Nolanova snová vize
Inception neboli Počátek od Christophera Nolana (Temný Rytíř) podemnou rozhýbal podlahu kinosálu ještě o něco znatelněji a vyvolal vzpomínky na několik zážitků, kdy jsem se probudil ve snu ze spánku a po probuzení se mi zdálo, že jsem se opět probudil. Počátek se věnuje právě tomuto fenoménu lidské mysli, který spojuje se znalostmi z oboru psychologie a anestezie, kde odborníci hovoří o několika úrovních spánku, do kterých mohou pacienta poslat.
Kromě fenoménu mnohonásobných snů se v Počátku objevuje také myšlenka různých časoprostorů, které jsou seřazeny sestupně podle rychlosti plynutí času. Čím hlouběji ve snu do lidské mysli sestupujete, tím je čas pomalejší a zatímco vaše tělo prožije ve skutečnosti při spánku na posteli v ložnici několik minut, vaše mysl stráví desetiletí svého života v hlubinách jiného časoprostoru.
Při snímku Inception si také vybavíme Božskou komedii od spisovatele Danta Alighieriho[1], kde společně s básníkem Vergiliem sestupují do různých úrovní pekla, podobně jako filmový Dom Kobb (Leonardo Dicaprio) sestupuje do hlubin lidského vědomí. Alighieri hovoří o takzvaném Limbu, což je podle římsko-katolických teologů jakési Předpeklí, kterým zároveň Dante prochází před vstupem do pekelné brány a Dom Kobb do něj sestupuje při svém snění.
Trailer - Počátek/ Iception
Počátek a hlubinná psychologie
Z hlediska psychologie Počátek zabíhá i do sfér psychoterapie, kde se dokáží pacienti při podání psychedelické látky ponořit do hlubin svých vzpomínek a vyvolat z paměti zapomenuté věci, jako tomu bylo v případě režiséra Ariho Folmana, nebo ve vědeckých pracech Stanislava Grofa, který se po studiu na Karlově univerzitě stal prezidentem mezinárodního institutu pro výzkum psychedelických látek.
Jeden z Grofových případů pojednával o tom, jak nejmenovaný muž z nepochopitelných důvodů čelil neodbytné a nutkavé myšlence, že musí vyhledat muže v černém koženém obleku s kloboukem na hlavě a nechat si od něj ubližovat. Dotyčný se choval podivně a jeho vyhledávání podobných situací z něj učinilo podivína. Grof po několika sezeních s pacientem navštívil jeho hlubší sféry vědomí a společně vynesli na povrch jeden nepříjemný zážitek, který jeho mysl zatlačila do podvědomí.
Dotyčný pacient byl totiž obětí jednoho z tvrdých výslechů německého gestapa[2] za druhé světové války. Jeho příslušníci nosili dlouhé černé kožené kabáty a klobouky. Tento zážitek se mu uložil hluboko do podvědomí, a když na něj začal z hlubin jeho mysli působit a doléhat, vyvolal v něm dočasné „šílenství", dokud si onu zapomenutou událost nedokázal vybavit.
Závěrem
Je nasnadě, že se námět filmu pravděpodobně opírá o podobné studie psychologů nebo teoriisuperstrun[3] a filmy, jako Existenz, Cella, Johny Mnemonic nebo The Matrix. Z literatury můžeme zmínit například uváděnou Dantovu Božskou komedii. Z duchovní literatury Východu nedávno zveřejněné také v ČR zmiňme například učení tibetské Jógy snu a spánku nebo soubor seminářů Li Hongzhiho zakladatele Falun Gongu, v nichž pojednává o mnoha různých dimenzích a časoprostorech ve vztahu k mikroskopickým částicím studovaným v moderní fyzice.
S přihlédnutím ke spletitosti příběhu, kterou dokázal Nolan ztvárnit s jasnou přehledností a provést diváky hned několika úrovněmi lidské mysli ve snímku, který trvá dvě a půl hodiny a nenechá vás ani na chvilku v nepozornosti, musím uznat, že se jedná o přelomový snímek, který překonává svoje předchůdce.
Pokud se jedná o hudební složku, speciální efekty a herecké výkony hlavních aktérů, hovořil bych o herecké vyzrálosti Leonarda Dicapria, skvělé kameře Wally Pfistera, jenž natáčel Temného rytíře, vynikajících zvláštních efektech Chrise Corboulda nebo skvěle vyměřené hudbě Hanse Zimmera. Jediné, co bych opravdu udělal jinak je český název snímku, který příliš nevystihuje pointu příběhu. Místo Počátek by asi lépe sedělo slovo Vnuknutí.
Hodnocení: 
[1] Dante Alighieri (Florencie 13 století) byl jedním z nejvýznamnějších italských básníků, který významně přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je spis Božská komedie. Toto rozsáhlé dílo psal Dante mnoho let. Původně mělo být oslavou Beatrice, ale jak práce na něm postupovaly, stalo se alegorickým zobrazením lidstva a vesmíru, je plná symbolismu, filozofických a historických narážek. Je básnickým vyjádřením obrazu křesťanského středověku, který vytvořili nejvýznamnější scholastičtí myslitelé Albert Veliký a Tomáš Akvinský. Byla napsána italským (tehdy „lidovým") jazykem a výrazně přispěla k jeho spisovnému ustálení.
[2] Geheime Staatspolizei (zkráceně Gestapo, česky Tajná státní policie) vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie. Založil ho německý nacistický politik Hermann Göring, ale v roce 1934 se dostalo pod vedení ozbrojené organizace NSDAP, vytvořené v roce 1925 z fanaticky oddaných přívrženců Adolfa Hitlera. Po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci. Dnes existuje ekvivalentní jednotka působící v Číně pod názvem Úřad 610.
[3] Teorie superstrun, je jedna z nejznámějších a dosud v mnoha směrech teorií, která předpokládá, že základními stavebními kameny přírody nejsou částice s nulovými rozměry, nýbrž jednorozměrné struny, které vibrují různými způsoby, odpovídajícími různým druhům částic. Veškeré interakce se redukují na spojování a rozpojování strun. Zastánci této dosud kontroverzní teorie se domnívají, že tato teorie elegantně a harmonicky sjednocuje teorie velkého a malého, tedy obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku, které jsou jinak do jisté míry neslučitelné. Podle teorie superstrun má vesmír - namísto nám dobře známých čtyř rozměrů - deset rozměrů (jeden časový a devět prostorových). Dodatečné rozměry jsou ovšem svinuty do variety malé velikosti, v důsledku čehož unikají přímému pozorování.
