Rozhovor se soukromými detektivy o jejich práci
Hodně lidí si možná práci soukromého detektiva díky filmům představuje jako vzrušující a dobrodružnou. Skutečnost ale může být často mnohem prozaičtější. Co dělá takový český detektiv? Co řeší a jak to řeší?
Velká Epocha vyzpovídala majitele mezinárodní detektivní kanceláře Wolf Security, Zbyňka Dosoudila a Igora Dobeše. Na trhu firma působí už od roku 2003 a jejich klienti pochází ze všech koutů republiky. Na otázku, jak se jim daří, odpověděli, že „tato doba jim přeje". Když jsem přišel na schůzku do jejich kanceláře, zrovna vybírali pro svou klientku vhodné fotky jejího manžela se svou milenkou jako důkazní materiál. Zajímavý začátek rozhovoru.
Vysvětlivky: ZD - Zbyněk Dosoudil, ID - Igor Dobeš
Každý člen České komory detektivních služeb má u sebe i služební průkaz s odznakem (Ondřej Horecký/ Velká Epocha)Jak jste se k této práci dostali?
ZD: Začali jsme před lety s kolegou podnikat a přišli jsme podvodem o peníze. To nás naštvalo a začali jsme se pídit po tom, jak takovéto situace zvrátit a jak si pomoct sami bez pomoci státních orgánů.
Kdo se může stát detektivem? Máte nějakou kvalifikaci?
ZD: Detektivem se může stát člověk, který má minimálně středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou a zažádá si o koncesi. Teď nově je už konečně z ministerstva vnitra předpis, že každý detektiv musí splnit zkoušky, tzn. stát se detektivem koncipientem, aby mohl oprávnění k vykonávání činnosti získat.
My jsme navíc členy České komory detektivních služeb, která za nás i může v určitých případech jednat s úřady, navíc máme přístup do celé Evropské unie. Detektiva ale nedělá jen ta koncesní listina ani označení detektiv koncipient. Detektiva dělá to jeho přesvědčení a cit k té práci.
Kdo a s čím se na vás obrací nejčastěji?
ID: Každopádně je to vymáhání pohledávek a dále pátrání po osobách.
ZD: Nejčastěji se na nás obrací jak nadnárodní společnosti kvůli zajišťování pohledávek, prověřování obchodních partnerů či dohledávání osob a předmětů (zboží, zařízení, zabavování leasingových věcí atd.), tak i fyzické osoby, co se týče pomoci při osobních problémech nebo vymáhání pohledávek. Těch služeb je široká škála.
Je v dnešní době víc dlužníků?
ID: Dlužníků je víc a je to poznat na objemu pohledávek, který stoupá, ale objem peněz u lidí se snižuje...
ZD: ...takže se domlouvají splátkové kalendáře. Dřív se ale domlouvali kalendáře ve vyšších splátkových sazbách, zatímco dnes jsou menší sazby rozložené na více let...
Řekněme tedy, že někdo dluží. Jak k tomu přistupujete? Jaké metody používáte? Je to formou domluvy nebo ho přinutíte jinak?
ZD: Snažíme se s tím člověkem nějakým způsobem domluvit, vysvětlíme mu, co ho může čekat...
ID: ...snažíme se mu poradit, problematiku prodebatovat a zjistit, proč nemá peníze, kde ty peníze nechal, doporučit firmy, které ho přeúvěrují.
ZD: Snažíme se těm lidem pomoct tak, aby se nedostali do ještě větších problémů, ale naopak aby si ty svoje pohledávky dali nějakým způsobem dohromady a začali je splácet, protože pak jsou to opravdu daleko větší náklady, úroky a on se z toho může sesypat, přijít o dům, o byt či jinou nemovitost.
To zní pěkně, ale člověk si představuje vymahače jako někoho, kdo z vás ty peníze vymlátí...
ID: Vymahač je strašně zkreslené slovo. Pod pojmem vymahači si člověk může představit jak cizojazyčné skupiny na našem trhu, tak naše skupiny, které mají koncesní listinu, živnostenské oprávnění a spolupracují s dalšími firmami, které tomu dlužníkovi naopak pomáhají vyhledat ten problém a pak ho řešit.
Ze začátku se člověk setkával s takovými těmi nájezdníky, ale v dnešní době se od toho opouští. U Rusů a Jugoslávců má každý strach a volá policii, už se to nepoužívá.
Jak osoby vyhledáváte? Jak se k nim dostanete? Máte přístup k databázím nebo registrům, kam obyčejný člověk nesmí?
ZD: Bohužel v této republice nám není umožněno, tak jako zahraničním kolegům, se do těchto databází či registrů dostat. Přitom jsme u tohoto daleko operativnější než policie. Když někdo někoho hledá nebo dohledává, my jsme schopni už během deseti nebo patnácti minut na tom začít pracovat.
To, že nemáme do databází přístup, nám práci ztěžuje a musíme používat jiné alternativní zdroje, což je zdlouhavé. Čerpáme z internetu a z detektivní práce, tzn. ptáme se sousedů a musíme už zahájit takovou tu kriminalistickou práci.
ID: Například zaměstnanci pošty a matrik by nám měli vyjít vstříc, ale protože neví, že máme na tyto informace právo, často nám je odmítnou poskytnout, i když jim ukážeme průkaz detektiva. Čerpáme i z vlastní databáze INMOS, kde jsou evidováni neplatiči.
Jakou chybu dělají klienti nejčastěji?
ZD: Pokud se stane nějaký problém v rodině nebo v podnikání, rozhodně se to nesmí odkládat, protože když přijdete o půl roku nebo o tři měsíce později, ta situace se už může změnit. Hodně firem se tady přepisuje na různé osoby, které pak později nejdou dohledat. Také se ztrácí různé důležité dokumenty, smlouvy a pak už je to patová situace. Ani zákon na tohle nijak nemyslí a policie většinou případ odloží. A také, lidé když něco provedou, mají ze začátku strach a bojí se, takže je lepší jednat co nejrychleji.
Jaká je vaše spolupráce s policií?
ZD: Na jednu stranu je ta spolupráce dobrá a na druhou stranu ji svazují různé předpisy a vyhlášky, přes které oni jít nesmí. Takže i když to vypadá, že policie ten případ vyřeší a my poskytneme různé důkazy, tak nakonec zákon může rozhodnout jinak a případ se odkládá i bez viny toho policisty.
Nosíte u sebe zbraň? Může být práce někdy nebezpečná? Vyhrožoval vám už někdo nebo vás zastrašoval? Snažili se vás podplatit?
ID: Za celou dobu se nám to nestalo, ale protože jsem držitelem zbrojního průkazu, zbraň nosím u sebe.
ZD: Já taky. Nikdy nevíme, co nás čeká. Když jdeme k případu za pár milionů, nevíme, jestli za tím může být nějaká organizovaná skupina, prostě nevíme, kdo proti nám stojí.
ID: Nevíme, kam se v průběhu vyšetřování dostaneme, kde skončíme, s kým se potkáme a proto nosíme zbraň u sebe.
Kolik máte nových případů za měsíc a jak jste úspěšní v jejich řešení?
ZD: Začal bych tou úspěšností. Ta je strašně individuální. Některé inkasní nebo detektivní agentury se honosí tím, že mají úspěšnost 90% apod., ale já tento názor nezastávám, protože ta úspěšnost je opravdu individuální.
ID: Naše úspěšnost spočívá v tom, že se nám podaří sestavit splátkový kalendář a ten se dodržuje. Jestli se některé agentury honosí, že mají úspěšnost 90%, záměrně zkreslují. Z praxe víme, že je to nemožné. I ta agentura, která tvrdí, že má 90%-ní úspěšnost, nemusí být na trhu nejlepší.
ID:My máme několik velkých klientů, kteří nám posílají případy čtvrtročně, většinou 15 - 20 každý klient. Pak jsou tu tzv. rychlokvašky, kdy je třeba něco vyřešit hned. Pak jsou tu fyzické osoby...
ZD: ... ty nám také vzrostly oproti minulému roku, hlavně nevěra. Jestli je to tou krizí, nevíme...
ID: ...také se na nás obracejí víc z bankovního sektoru, kde řešíme pohledávky. Exekutoři si dnes stěžují, že exekucí ubývá. Je to tím, že ta firma nebo banka pohledávku prodá a dobré agentury pracují špičkovým způsobem a prosejí to tak, že na exekutory už potom zůstanou jen osoby bez majetku.
Takže detektivní agentury v podstatě nahrazují exekutory?
ZD: Pomalu je vynahrazují. Jsou operativnější a navíc si neberou zálohy dopředu a poplatky a dostanou jen to, co vymohou, takže ta agentura se musí snažit peníze získat a přesvědčit dlužníka, aby platil.
Kolik času trávíte v terénu a kolik v kanceláři?
ZD: Je to tak padesát na padesát. Protože jsme majitelé, ráno začínáme a večer končíme ...
ID: ... například nedávno jsme měli večer okamžitý výjezd, kdy jsme byli do noci na Slovensku. Ono se to projímá, někdy jsme třeba týden v kanceláři a pak zas týden v terénu, takže je těžké to specifikovat.
Obrací se na vás i statní úřady nebo policie? Podařilo se vám něco vyšetřit rychleji než policii?
ZD: Státní úřady se na nás neobracejí, maximálně nějakou ostrahu, ale ne detektivní činnost. S policií nespolupracujeme, ani nám to zákon neumožňuje. Co se nám podařilo vyřešit dřív, byl případ firmy Evropská šance, což byl gang okrádající klienty. Člověk si za nějakou vysokou cenu koupil knížky, které měl dál prodávat, prostě to bylo letadlo ( = pyramida, pozn. red.). Dokonce o tom byla i reportáž v pořadu Na vlastní oči.
Všechny jejich peníze končili v zahraničí. Nikdo s tím nemohl pohnout, dokud se na nás neobrátili podvedení klienti. Infiltrovali jsme skupinu a vystupovali jako prodávající /kupující a přesvědčili ostatní účastníky, že jde o podvod a tím tu firmu rozbili.
A trochu osobní otázka: vyšetřoval bys někdy člověka, kterého znáte osobně, např. rodinu, známého, přítele?
ZD: Ne, určitě bychom to odmítli.
ID: Anebo je odkázali na někoho jiného z detektivní komory.
Jak vypadá takový den detektiva?
ID: Začíná se v kanceláři. Až se dá dohromady veškerá dokumentace k danému subjektu a bude se vědět, co se od detektiva očekává, může vyrazit do terénu. Nejdřív se musí naplánovat, co nebo kdo se bude hledat nebo sledovat, kam se pojede a kdy, jestli je třeba zbraň nebo ne, jaké vozidla použijeme atd. Sestavuje se harmonogram dne. Základem je dobrá příprava a ta finální fáze pak probíhá v terénu.
Máte nějaké speciální vybavení?
ID: Máme různorodý vozový park, musíme mít i nějaké starší vozy horších značek, abychom nepoutali pozornost, ale máme i luxusní vozy, či vozy do extrémního terénu.
ZD: Máme tam odposlechy, rušičky, detektory, dalekohled s fotoaparátem a další.
Setkali jste se při své práci s vážnější kriminální činností, organizovaným zločinem?
ZD: Setkali jsme se několikrát, naposledy byl případ na severu Moravy, kdy šlo o kradený materiál v hodnotě asi 20 - 30 milionů. Museli jsme zjistit, zda se ten materiál tam nachází. Bylo to docela problematické, protože tam měli uzavřené prostory. Měli to celkem dobře promyšlené. Nakonec jsme to ale zjistili a policie konala téměř okamžitě, zásah proběhl ještě ráno.
