Proměňujeme se k lepšímu pokaždé, když jsme svědky neobyčejných dobrých skutků? Vědci z University of British Columbia v Kanadě si to myslí.
V nové studii publikované v odborném časopise Žurnál o charakteru a sociální psychologii Dr. Karl Aquino se svým týmem zjistil, že poté, co se lidé stanou svědky výjimečně altruistických činů, jsou sami náchylnější k dobročinnosti.
„V jejich myšlení to vyvolá takovéhle změny," uvedl Aquino pro Velkou Epochu a dodal, že přihlížení dobrým skutkům také lidi pobízí k bilancování vlastního života a hloubání, zda-li by oni sami mohli být lepšími lidmi.
„Mají jistý druh emocionální reakce - jsou inspirovaní. To chování v nich vzbudí jakýsi respekt, mohou u nich vzniknout i výrazné fyziologické reakce. Spousta těchto změn poté může vést ke snaze dělat dobré skutky pro ostatní," říká Aquino.
Studie zjistila, že většina lidí si dokáže vybavit, kdy se osobně stali svědky nějakého aktu dobročinnosti, který ovlivnil jejich pocity, myšlenky a chování v životě.
„Toto zjištění nám dokazuje, že tu po nás zůstanou nejen špatné skutky, ale občas i ty dobré," uzavírá studie.
Tým z kanadské univerzity provedl sérii testů, které jedince vystavily projevům laskavosti v novinových článcích, hudebních videích a příbězích. Objevili pozitivní vztah mezi subjektem pozorujícím „morální povznesení" a pravděpodobností, že 15 dolarů, které získal či získala za účast ve studii, daruje na dobročinné účely.
K této pozitivní reakci ale vedly určité podmínky a záleželo i na predispozicích jednotlivých účastníků studie ke ztotožnění se s morálním principem obsaženým v ukázce. Jinými slovy, pokud již nemáte smysl pro morálku, svědectví takových činů vás ovlivní jen lehce anebo vůbec.
„Pro některé z nás je být morální osobou mnohem důležitější část vlastní identity než pro ostatní. A zjistili jsme, že takoví lidé jsou mezi těmi, kteří při svědectví těchto záslužných činů reagují silněji, kdežto někteří lidé jsou k tomu mnohem méně citliví," říká Aquino.
Studii morálního povznesení, jak ji nazývají sami výzkumníci, přivedl k životu Dr. Jonathan Haidt. Předložil teorii, že existuje pět základních morálních hodnot společných pro většinu kultur a osob, které jsou do větší či menší míry přijímány. Tyto hodnoty jsou nutkání starat se o ostatní a ochraňovat je před zraněním; smysl pro spravedlnost a právo, zacházení s lidmi jako se sobě rovnými; loajalita ke své skupině, rodině a národu; respekt k tradicím a legitimní autoritě a smysl pro čistotu - vyhýbání se odporným věcem, jídlu a jednání.
Haidt dokonce dokázal rozlišit mezi mravním kodexem lidí, kteří se definovali jako politicky liberální, a těmi, kdo se zařadili mezi konzervativce. Zjistil, že liberálové si cenili starostlivosti a poctivosti značně více než věrnosti, respektu a čistoty. Konzervativně smýšlející jedinci pak rozložili důležitost u všech pěti hodnot rovnoměrněji, ale za nejméně významnou označili spravedlnost. Tyto závěry byly podobné napříč různými zeměmi a kulturami.
Aquino doufá, že výsledky jeho studie budou mít vliv na praktiky médií. Domnívá se, že spíše než zaměřovat se na skandální negativní události by kladnou společenskou změnu zajistilo zpravodajství o projevech dobra mezi lidmi.
„Dost médií, když se snaží přimět lidi konat dobro, se zaměří na zdůraznění utrpení, kterým si jiní lidé procházejí, nebo děsivé věci, jež právě zažívají. Takže navrhujeme, že alternativní přístup by mohl zdůrazňovat příklady neobvyklé dobroty. Jsou podle své podstaty vzácné; nepřihodí se každý den. Pokud bychom je ale zaznamenali a o dost víc je zviditelnili, pak by to mohlo lidi přimět jinak přemýšlet o svých životech a o ostatních lidech, což je může ovlivnit, aby dělali dobré skutky," míní Aquino.
Aquino doufá, že se pustí do dalšího výzkumu, který by zmapoval, jak dlouho trvá účinek morálního povznesení od původní inspirace.
