Pan Čang, jeho žena Cchuej a jejich syn Šan-kuo žili v období dynastie Suej v dnešní provincii Che-pej. Šan-kuo ztratil svého otce, když byl ještě mladý. Pan Čang zemřel v boji za svou vlast. Paní Cchuej musela Šan-kua vychovávat sama. Říká se, že to byla neobyčejně počestná a schopná žena. Po smrti svého manžela kladla velký důraz na mravní vývoj svých dětí.
Po otci Šan-kuo zdědil vysoké postavení a stal se ve svých 14 letech guvernérem státu Yi. Když soudil veřejné záležitosti, jeho matka sedávala na křesle za závěsem, pozorně poslouchala výroky svého syna a pomáhala mu s jeho rozhodnutími. Pokaždé, když Šan-kuo udělal špatné rozhodnutí, nebo byl vznětlivý, byla paní Cchuej velmi smutná. Přikryla se pokrývkou na svém lůžku, plakala a celý den nic nejedla.
Poté řekla svému synovi: „Nezlobím se na tebe. Spíše se stydím sama za sebe! Tvůj otec byl ctihodný a upřímný a nikdy nezneužil svou veřejnou funkci ke svému vlastnímu prospěchu. Oddal se své zemi. A jediné, co po tobě chci, je, abys přísně dodržoval zásady svého otce.” A poté synovi řekla: „Když jsi vyrůstal, dávala jsem do tvé výchovy příliš mnoho lásky a nedostatek důslednosti. Jestli to tak bude pokračovat, jak bys mohl udržet spravedlnost vůči všem lidem a ke své zemi? Když to tak půjde dál, budeš podkopávat tradice naší rodiny a porušovat přikázání, že lidu je třeba sloužit. Pokud se tohle stane, jak budu moci stanout před tvým otcem, až zemřu?"
Přestože Šan-kuo zastával vysokou funkci a měl vysoký příjem, jeho matka nikdy neprojevovala pýchu a ani si tohoto bohatství neužívala. Naopak, tím že žila prostým životem a vyěnovala se ručním pracím, byla ostatním lidem příkladem. Její syn nerozuměl tomu, proč každý večer tká až do pozdního večera. Paní Cchuej mu řekla. „Tvůj otec se chtěl o své bohatství dělit se svými příbuznými a přáteli. Jak bych si jen mohla dovolit užívat si ho sama? Každý člověk, ať urozený nebo bezvýznamný, má nějaké odpovědnosti. Jak by se člověk mohl v životě jen obohacovat, aniž by plnil své povinnosti?”
Díky příkladu své matky a díky jejím cenným radám a poučením začal Šan-kuo brát své povinností vážněji, naučil se mít nad sebou kontrolu a odmítal se chovat autokraticky[1]. Nakonec se z něj stal počestný, neúplatný a vysoce kompetentní státní úředník.
Poznámka:
[1] Autokracie je často chápána jako mechanismus moci založený na mocenské dominanci jednoho člověka nebo výrazně vymezené skupiny osob, ve kterých je legitimita ostatních státních orgánů závislá na jeho vůli.
Další příběhy:
Příběhy ze staré Číny: Pilně studuj vznešené principy
Príbehy zo starej Číny: Ako Jü Veľký riadil povodne
Příběhy ze staré Číny: Síla tolerance
