Robert Mays představuje svoji teorii o zážitcích blízké smrti na konferenci Mezinárodní asociace pro studium zážitků blízké smrti, která proběhla letos na podzim. (Stephanie Lam/The Epoch Times)
Po staletí lidé uvažovali nad spojením mysli a mozku, aniž by došli k nějakým závěrům. Někdo se domnívá, že mozek je mysl, přičemž druzí si myslí, že jsou to dvě oddělené entity. V posledních 50 letech se do pozornosti lidí dostal úkaz nazývaný zážitky blízké smrti (NDE). Lidé, kteří byli prohlášeni za mrtvé nebo kteří se dostali blízko smrti, hovoří o zážitcích, kdy opustili svá těla, odešli do jiných říší nebo se setkali se zemřelými osobami. Všechny tyto zkušenosti vyvolávají domněnku, že mysl na mozku skutečně nezávislá je.
V předchozím dílech jsme prozkoumali různé aspekty zážitků blízké smrti. Po třiceti letech výzkumu vše nasvědčuje tomu, že NDE jsou skutečné zážitky a někdy mimo chápání vědy. Takže co nám NDE říkají? Co se z nich můžeme naučit?
Robert a Suzanne Maysovi, kteří se výzkumem NDE zabývají, přišli s teorií, jak tento jev vysvětlit. Píše se v ní, že mysl je na mozku nezávislá a mohla by existovat jako energetické pole, které komunikuje s neutrony v mozkové kůře prostřednictvím elektrické výměny. Maysovi se domnívají, že mysl během klinické smrti opouští mozek, a když dotyčný přijde zpět k životu, mysl se s mozkem opět sjednotí, i když spojení už není tak silné jako předtím.
V souladu s jevem NDE a moderním výzkumem mozku Maysovi tvrdí, že mysl je centrálou vědomí, ale když je spojena s tělem, potřebuje elektrickou aktivitu v mozku, aby byla vědomá. Pro vysvětlení toho, proč lidé vidí, jak mají tělo oddělené od toho, které leží na lůžku, mají vědci zato, že mysl převezme formu těla. To by objasňovalo úkaz fantomových končetin, kdy lidé s chybějícími končetinami stále cítí jejich existenci.
V souvislosti s touto teorií vědci hovořili o případu jisté M. G., které od narození chyběly prsty na levé ruce, ale cit v nich stále měla. Když se fantomovými prsty dotkne druhé osoby, ten člověk to může cítit. Když se žena dotkne zadní části hlavy lidí, může v jejich myslích dokonce vyvolat obrazy. Při dalším případě zažilo jedno dítě, jak opouští tělo a vznáší se nad psem, který byl na hřišti. Pes vrtěl ocasem, poskakoval a štěkal na dítě. Robert Mays proto vyslovil domněnku, že psi možná „duševní tělo" vidí, protože jejich optické spektrum je odlišné od toho našeho. Podle záznamů dítě také třikrát polechtalo dalšího pacienta v nose a ten pokaždé kýchnul.
Pokud mysl skutečně je energetickým polem, které po klinické smrti už není tak úzce spojeno s mozkem jako předtím, je možné, že by mohla ovlivnit elektronická zařízení, vnímat myšlenky druhých (telepatie) a mít další paranormální schopnosti. Protože nervové činnosti spojené s vědomím se nacházejí převážně v šedé kůře mozkové, Maysovi nabídli teorii, že rozhraní pro interakci mezi myslí a fyzickým tělem existuje právě tady, konkrétně v horních dendritech (výběžky neuronů, pozn. red.) pyramidálních buněk.
To souhlasí s teorií, se kterou přišli David LaBerge a Ray Kasewich z ústavu Simon's Rock and Stanley Laboratory of Electrical Physics a která byla v roce 2007 publikována v odborném časopise Neural Networks. Podle této studie tvoří zvýšená aktivita horních dendritů nervový základ vědomí. V současné době nelze zjistit, zda a do jaké míry je tato teorie založena na pravdě, nicméně souhlasí se současnými objevy a je výchozím bodem pro vědecký výklad fenoménu NDE.
