Eben Alexander byl typický neurochirurg. Jako pevný zastánce vědeckého redukcionismu (metoda zjednodušování složitých jevů, pozn. red.) se domníval, že všechny myšlenky pocházejí z mozku. To se ale změnilo roku 2008, kdy se poprvé setkal se zážitky blízké smrti. A nebyly to zážitky nikoho jiného, než jeho vlastní, takže je nemohl jen tak zamítnout a vyhnout se jim. Nastal čas, aby se jim sám postavil a pátral po vysvětlení.
Bakteriální meningitida mu poškodila neokortex (nejmladší část mozku, pozn. red.), o kterém se má za to, že jsou zde umístěny složité kognitivní funkce, jako vědomé myšlení. Alexander upadl do kómatu a strávil šest dnů na ventilátoru. Šance na přežití byla dost mizivá a ještě méně pravděpodobnější byla možnost, že by se opět plně zotavil.
Normální hladina glukózy v mozkomíšní tekutině lidí se pohybuje mezi 60 a 80 mg/dl. Infekce meningitidy se považuje za vážnou, pokud tato hladina poklesne na 20 mg/dl. U Alexandra spadla hladina glukózy na 1 mg/dl, což jinými slovy znamená, že jeho mozek nemohl fungovat. Ovšem on přesto fungoval. Alexander měl živé zážitky, při kterých bylo zapojeno vícero smyslů, konkrétně zrak, sluch a čich. „To, co se v kómatu stalo, bylo naprosto úžasné,“ prohlásil neurochirurg v rozhovoru.
„Celá situace se zdá být o hodně reálnější než náš pozemský život a smysly byly velmi zvláštní, protože byly... víte, když jsem si na to všechno vzpomínal a zkoušel jsem to sepsat, spousta sluchových a optických věcí, o kterých bychom si normálně mysleli, že je vidíme nebo slyšíme, bylo všechno tak nějak smíchané dohromady,“ vyprávěl Alexander.
Viděl například, jak se před ním objevila krásná melodie v barvách, a zapamatoval si zlaté a stříbrné oblouky světla tvořené průhlednou energií, které vnímal jako zvuky.
„Když to srovnám s tím, jak tu sedím a mluvím do telefonu nebo s prací na počítači, bylo to mnohem, mnohem reálnější, velmi bohaté a jako bych byl poprvé opravdu naživu. Bylo to skutečně úžasné,“ svěřil se lékař a pokračoval: „Můj mozek by právě teď nedokázal udělat nic ani vzdáleně podobného tomu, co dělal, když jsem byl v hlubokém kómatu.“
Kladl si proto otázku: „Jak to, že umírající mozek dokáže daleko, daleko víc a je schopný okamžitě vyřešit ohromnou spoustu informací a dát si je dohromady?“
Měsíce po kómatu Alexander nad svými NDE přemýšlel a zkoušel si vše vysvětlit z neurovědeckého hlediska. Přišel se sedmi hypotézami, ale nakonec zjistil, že ani jedna z nich nedokáže jeho zkušenost vysvětlit.
„Učinil jsem závěr, že ten zážitek byl velmi reálný a musel se uskutečnit mimo mozek a muselo se to stát vně tohoto fyzického vesmíru. Existuje určitý prvek našeho vědomí, který není na mozku závislý, a to je to, co se osvobodilo a vydalo se na cestu. Každý vědec, který pochybuje o realitě takovýchto výjimečných zážitků blízké smrti, by měl začít vysvětlením základního mechanismu vědomého povědomí. Důkazy (hovořící) pro realitu mnohých souvisejících jevů, jako vidění do dálky a ovládání na dálku a zážitky mimo těla, hovoří jasně. Současný zjednodušující materialistický pohled na fyzickou realitu nemůže vědomí plně vysvětlit,“ míní Alexander.
Obrátil se proto ke kvantové mechanice, která by mohla přijít s některými vysvětleními jevu NDE.
„Když před více než 80 lety vyšla na světlo záhada výkladu pokusů, které provedli zakládající otcové kvantové mechaniky, jako Albert Einstein, Niels Bohr, Erwin Schrödinger, Werner Heisenberg a Max Planck, (tito pánové) věděli, že jejich pokusy odhalily hluboké tajemství. Bylo to takové tajemství proto, že se zabývalo propojením reality a vědomí," vysvětlil chirurg.
Pokusy v kvantové mechanice objevily, že u fotonů a elektronů (a jiných částic menších než atom) není v jedné chvíli možné přesně změřit jejich polohu a hybnost. Tyto entity se chovají jako vlny nebo částice, podle toho, jak se je vědomý pozorovatel rozhodne měřit. Zdálo se, že přesný výsledek měření byl namátkově zvolen ze škály možností, ale dokud se neprovedla cílená měření, měření nebyla přesná.
Pokus provedený roku 2000 dokonce zjistil, že pozorování učiněná v budoucnosti částice mohou ovlivnit chování provázané částice (částice vytvořené ve stejném jedinečném procesu) v minulosti. Při pokusu částice procházely přístrojem s dvojitým výřezem, aby skončily ve čtyřech různých směrech. Vědci objevili, že pouhým pozorováním toho, kam se částice dostanou, bude ovlivněno jejich chování u zmiňovaného přístroje.
„Obávám se, že někteří z obce fyziků dnes za tím vším tu stejnou hloubku tajemství nevnímají, tak jako zakládající otcové tohoto oboru. S propracovanějšími pokusy jsou výsledky pokusů ještě podivnější, ale ti, kdo v kvantové fyzice pracují, přehlížejí to ohromné tajemno za tím vším. (Pokusy) naznačují, že vědomí je pro určení fyzické reality kritické," řekl Alexander.
Kvantová mechanika je tak základní součástí našich životů, že je na ní založena třetina naší ekonomie (mobilní telefony, počítače, televize, GPS, všechny polovodičové technologie atd.). Nedávno byly učiněny objevy ukazující, že kvantové úkazy probíhají také u biologických procesů, jako je lidský čich, stěhování ptactva a fotosyntéza. Podle Alexandera jsou kvantové procesy i za lidským vědomím.
„Nemyslím si, že bychom honěním se za jevy kvantové mechaniky zodpověděli otázky o mysli a vědomí, nicméně se domnívám, že bude při osvětlení propojení mysli a mozku velmi užitečná.“
„Dovedu si představit, že věda a duchovno půjdou dopředu společně – věda a duchovno jako jedno a navzájem se budou krásně doplňovat. Jak náboženská, tak i vědecká stránka budou muset upustit od některých zjednodušujících dogmatických předpokladů a prohlášení, ale jen tak se věda a duchovno a tato hlubší znalost povahy našeho individuálního vědomí mohou pohnout kupředu. Až to uděláme, svět bude ohromně lepším místem,“ uzavřel neurochirurg.
