Mít bohatou úrodu, to byl kdysi sen každého sedláka. Dnes to ale chodí trochu jinak, pěstitelé zeleniny musejí letos sníst opravdu tvrdý chlebíček, což se týká zejména těch, kteří letos vsadili na brambory a cibuli.
„Lepší je neúroda, než nadbytek, alespoň pro nás určitě,“ smutně konstatuje Přemysl Šafka, agronom (cibulí) věhlasného zemědělského družstva Všestary.
Příběh českých cibulářů a bramborářů aneb tvrdý chlebíček
Tak asi před rokem Jarda přemýšlel o portfoliu své produkce pro rok 2011. I přes horší kvalitu a menší úrodu nebyla ziskovost cibule a brambor v tomto období (2010) z těch horších. Proč je tedy nezkusit ve větším i v roce 2011?
Sedl si ke kalkulačce a počítal. Úprava pole, sadba, hnojivo, ošetřování, sklízení, režie a tak dále. U cibule by to mělo být zhruba 80 000 korun na hektar, u brambor o nějakých 15 000 méně a z dotací možná dostane přidáno pět tisíc na hektar.
Sezóna začala skvěle. Sázelo se už o měsíc dříve než obvykle. Vláha i počasí byly příznivé. Ve výsledku to našemu pěstiteli přineslo nadprůměrnou úrodu, průměrný výnos z hektaru byl nad 30 tun u brambor a až nad 60 tun u cibule. Výrobní cena brambor cca 2 koruny za kilogram, u cibule je to pak 1,3 koruny. Není to je skvělé? Na první pohled se zdá, že nízká výrobní cena by mohla přinést slušné zisky. Výborné podmínky ovšem nepřály jenom našemu Jardovi, ale i pěstitelům v celé Evropě.
„Ta velká nadvýroba srazila ceny tak nízko, že producenti se nedostávají ani na výrobní náklady, co se týče tržeb na hektar. Nadprodukce ale není jediný faktor. Dalším problémem je, že se v podstatě nepohybujeme v tržním prostředí, co se týče nákupu produkce. Tam je ten vážný problém, že nákup je tak koncentrovaný, že jde přes pět centrál, které jsou tak velké a tak si transparentně mohou kontrolovat trh... Stačí, aby došly do jiného supermarketu, a vidí, za kolik to je... Takže těch „pět velkých“ má sílu udělat si trh tak, jak se jim to hodí,“ posteskl si nejmenovaný manažer jedné české bramborářské firmy.
Jardovi se tak náhle rozplynul oblak iluze a říká si: „Kde uskladním tu nadprodukci? Vždyť na to nemám vyhovující prostory. A i kdybych je měl, vydrží kvalita brambor nebo cibule i v průběhu uskladnění? Nebudu po pár měsících produkci třídit a vyhazovat z ní polovinu? A navíc ta letošní cibule je tak obrovská, takovou zákazníci moc nechtějí. Raději to prodám co nejrychleji.“
Stejné uvažování však nemá jenom on. V tu chvíli zavětří příležitost obchodní řetězce: „Hmm, nabídnout brambory klidně bez zisku. Anebo je pár haléři zadotujeme a nabídneme třeba za 2,50 i s DPH? To by se k nám nahrnula spousta lidí, kteří by kromě toho nakoupili i mnoho dalších věcí. Každopádně, je naše pozice vůči zelinářům značně výhodná.“
Plodiny bude potřeba zavézt na baličku, brambory případně i vyprat a zkompletované je dovézt do distribučního centra řetězce. To přidá k reálným nákladům další minimálně dvě koruny za kilogram. Takže řekněme, že reálná cena za neprané brambory bez marže, ještě než se rozvezou do supermarketů, bude 4 koruny za kg bez DPH. A za kolik se ve skutečnosti prodává?
Jarda si stěžuje, že prodejci nemají zájem na přežití zemědělců, ale jenom na vlastním výdělku, takže možná finančně padne nebo ze vzteku „hodí traktor do žita“.
„Za 12 let hospodaření vám z vlastní zkušenosti můžu říci, že ty zisky (a to jsem dělal veškerou zeleninu) byly čím dál tím nižší. Naproti tomu lidé, kteří pěstovali běžné komodity, jako je obilí, řepka, cukrovka, kukuřice - tak v tuto chvíli jsou, dá se říci, za vodou, mají krásnou techniku. A přitom jsme začínali na stejné úrovni. Zelináři se pomalu potápějí, ztrácí, přechází na rostlinnou výrobu,“ svěřuje se pan Šafka.
Minulý rok v zisku, letos ve ztrátě. „Pěstovat nebo nepěstovat?“ zamýšlí se Jarda. A nezamýšlí se jenom on, dokonce i slavní Holanďané jsou téměř rozhodnuti, že do cibule už příští rok „nepůjdou“. Náš pěstitel to ale možná vydrží, protože přemýšlel: „Možná to tady konkurence příští rok nevysadí a bude méně úrody. Takže bych se mohl dostat na vyšší částky, tam už se dá udělat i nějaký zisk.“ Ale spaní klidné nemá, zdává se mu o tom, že v Německu bude nadúroda, a že si tamější pěstitelé pokryjí domácí trh dobrou cenou a nadprodukci raději ze zisků zadotují a vyvezou k nám.
Čtěte také:
ČR: Zemědělská krajina mizí – jak ji obnovit?
