„Všichni na Kubě žijí ve strachu. Jestli se mne ptáte na něco konkrétního, tak bych si přál, aby se na Kubě dalo žít beze strachu…, aby lidé žili bez toho neustálého pocitu strachu.“ - Omar Rodriguez Saludes

20111212-kuba
Omar Rodriguez Saludes je představitelem kubánské nezávislé žurnalistiky a bývalý politický vězeň, který na Kubě strávil 7 let ve vězení a po útěku ze země žije ve Španělsku. (Michal Kos/ Televize NTD)

Omar Rodriguez Saludes v roce 1995 s několika dalšími aktivisty spoluzakládal Hnutí nezávislých žurnalistů na Kubě, kde začínal jako grafický reportér.

Od roku 2001 je prezidentem tiskové agentury Nueva Prensa Cubana (nový kubánský tisk). Patří do takzvané Skupiny 75 sdružující opoziční aktivisty, kteří byli uvězněni a odsouzeni Castrovou vládou v březnu 2003. Tato vlna represí byla známá jako Černé kubánské jaro.

U příležitosti Dne lidských práv se Knihovna Václava Havla rozhodla zorganizovat ve spolupráci se společností Člověk v tísni a pražským Divadlem Archa mezinárodní sympozium nazvané Světodějná moc svobody slova. Omar Rodriguez Saludes byl jedním z hostů a věnoval nám krátký rozhovor.

 

Jaká je na Kubě situace s ohledem na svobodu slova?

Svoboda projevu na Kubě není možná. Budu parafrázovat jednoho filosofa, který řekl „myslím, tudíž jsem zavřený“. To je moje osobní zkušenost. Za to, že jsem dělal novináře a šířil svobodu slova, jsem byl odsouzen k 27 rokům vězení. Prokurátor pro mě původně požadoval doživotní trest odnětí svobody. K dnešnímu dni (9. prosince 2011) bylo zatčeno 150 aktivistů a předpokládám, že k příštímu dni, kdy je mezinárodní Den lidských práv, budou zatčeni ještě další. Nejde jenom o svobodu slova, na Kubě postrádáme jakákoliv lidská práva.

Proč je podle vás svoboda slova na Kubě potlačována?

Každý totalitní režim se bojí svobody slova a to platí obzvláště o kubánské vládě, která má na svědomí řadu zločinů proti lidským životům. Kubánský režim od svého převzetí moci v roce 1958 se dopouštěl rozsáhlého porušování lidských práv včetně hromadných poprav.

Jaké téma je pro kubánský režim nejnebezpečnější a podléhá tedy největší cenzuře?

Představitelé kubánské vlády si žijí jako bohatí kapitalisté, přestože deklarují „socializmus nebo smrt“. O jejich životě se ví velmi málo. Důvod, proč se uchylují k cenzuře informací, je v tom, že šíření informací ohrožuje jejich moc, a oni se u moci udržet chtějí.

Proč zavírají někoho z opozice – protože to jsou věci, které režim nechce slyšet. Proč zavřou novináře – protože novinář říká něco, co režim nechce, aby bylo slyšeno.

Jaká byla vaše zkušenost s kubánským režimem v rámci vaší žurnalistické práce?

Jako jeden ze zakladatelů nezávislé žurnalistiky na Kubě jsem nejenom hodně psal, ale také pracoval jako fotoreportér. Moje fotografie v podstatě vypovídaly o realitě, o surové realitě Kuby a především Havany, té [tváře] Havany, kterou chtěl režim skrýt.

 Nic jsem nearanžoval, jen jsem zachytil surovou skutečnost a naprostý bankrot jedné vlády, a za to jsem byl odsouzen. Soudili mne, ne vládu [která to způsobila].

S čím by podle vás měli lidé ve světě Kubáncům pomoci, co je na Kubě podle vás nejzávažnější otázkou?

O co nejvíce stojíme a o co nejvíce žádáme, je mezinárodní solidarita s utiskovaným lidem, a ne s režimem, který je utiskuje. Chtěli bychom, aby se změnil stávající stav, v jakém se vláda projektuje vůči svému obyvatelstvu. Všichni na Kubě žijí ve strachu. Jestli se mne ptáte na něco konkrétního, tak bych si přál, aby se na Kubě dalo žít beze strachu…, aby lidé žili bez toho neustálého pocitu strachu.

Komunistické režimy často vytvářejí tuto atmosféru strachu, jakými způsoby režim na Kubě tuto atmosféru udržuje?

Má to několik fází. Ne náhodou žije kubánský lid ve hmotné mizérii. Hmotná bída je metodou politické kontroly. Když se člověk stará pouze o svoje hmotné potřeby, když má bezprostřední starost o to, co bude dnes jíst, nebude se zajímat o jiné otázky.

Když člověk na Kubě začne protestovat, vyjadřovat, stěžovat si, první, čeho ho zbaví, jsou existenční záležitosti. Vyhodí ho z práce, neumožní mu si vydělat, zbaví ho základních materiálních možností. Pokud se v tomto svém „rozmaru“ zatvrdí, čeká ho vězení.

Jak se podle vás dá čelit takové rozsáhlé cenzuře informací?

Rozbít tento monopol kubánského režimu, a to nejenom ekonomický,  ale také informační, ideologický a politický, je velice těžké a stálo to již mnoho obětí a úsilí.

To, co probíhá celým světem a mění všechny věci a na Kubě se to prosazuje s velkými obtížemi, je internet. Myslím, že díky internetu se celý svět dozvídá mnohem více o záležitostech lidských práv. V této době se tyto sociální sítě staly nejúčinnější platformou pro ty, kteří bojují za svobodu slova a projevu. 

 

Jeho soudní proces se uskutečnil během 48 hodin bez možnosti pracovat s obhajobou. Po odvolání mu Nejvyšší soud změnil doživotní trest na 27 let vězení ve věznici s nejvyšší ostrahou. Po sedmi letech a čtyřech měsících strávených za mřížemi vycestoval v roce 2010 do Španělska jako osoba vyhoštěná z politických důvodů ze své země.

 

 

 

 

Podle organizace Reportéři bez hranic byl obviněn z „ohrožování státní bezpečnosti a územní celistvosti“. Soud jej rovněž uznal vinným z „podávání zkreslených informací o Kubě do ilegálních a nepřátelských publikací se zjevným záměrem napadat kubánskou Revoluci“.

 

Související články:

Rozhovor: Věděli jsme, že na Kubě nemáme žádnou svobodu

Rozhovor se soudcem, který vydal zatykač na bývalého čínského prezidenta Tiang Ce-mina

Rozhovor: Viliam Klimáček - my jsme ti, kdo ještě zažili šťavnatý socialismus v plné zuřivosti