V období Jara a Podzimu (770 - 475 p. n. l.) žil v království Wej mudrc jménem Čchü Jüan, známý také jako Čchü Po-jü. Byl to talentovaný muž s vysokým morálním charakterem. I přesto, že byl šlechetný, čestný, oddaný a shovívavý, král Ling mu u svého dvora nesvěřil žádnou významnou pozici. Naopak, vysoké postavení bylo uděleno jistému Mi C'-siaovi.
Mi C'-sia byl zkorumpovaný úředník a také králův milenec. Vrchní rádce Š' Jü se při mnoha příležitostech králi zmínil o kvalitách Čchü Po-jüa, avšak král tyto rady přehlížel. Rádce to trápilo a jako těžké břemeno ho tato starost tížila u srdce.
Když se Š' Jü jednoho dne ocitl na smrtelné posteli, sdělil svému synovi: „Selhal jsem ve službě své vlasti! Nepodařilo se mi přesvědčit krále, aby udělil post Čchü Po-jüovi namísto Mi C'-siaa. Protože jsem nebyl schopný pomoci královi, aby šel po spravedlivé cestě, žádám tě o tohle... Až zemřu, neopatřuj mi tradiční pohřeb. Prosím jen o to, abys uložil mé tělo vedle okna. To bude stačit," pravil rádce.
Když Š' Jü zemřel, syn udělal přesně to, oč ho otec požádal.
Když král přišel dát svému rádci poslední sbohem, byl překvapený, že jeho tělo leží jen tak pod oknem. Zeptal se tedy rádcova syna, proč neměl Š' Jü řádný pohřeb. Mladý muž pak pověděl králi každičké slovo svého otce.
Na krále Linga najednou padla tíha hanby a jeho tvář zbledla. Věděl, že bude muset věci napravit. Rozkázal svým mužům, aby zesnulému vystrojili řádný pohřeb dle všech zvyklostí. Hned poté povýšil Čchü Po-jüa a Mi C'-sia propustil.
Když uslyšel tento příběh Konfucius, řekl: „Za starých dob rádci ukončili svou službu odchodem z tohoto světa. Na rozdíl od jiných ale Š' Jü své povinnosti vykonával i po smrti, když použil své tělo k pokárání."
V Hovorech Konfuciových se píše: „Král jedná se svými úředníky se vší slušností a jeho úředníci mu zas na oplátku věrně slouží." Co se týká státních úředníků, ti by měli zastupovat zemi i občany v loajálnosti a napomínání krále, a to je podstata jejich povolání.
