Herec Jan Potměšil nedávno otevřel český překlad knihy od čínského právníka Kao Č'-šenga nazvané Za Čínu spravedlivější. O své dojmy z knihy se podělil v rozhovoru pro televizi New Tang Dynasty (NTD).
Důvodem jeho zájmu o události v Čínské lidové republice je mimo jiné také jeho vlastní boj proti komunistickému režimu v bývalém Československu.
„Mám pocit, jako bychom dostali zprávu z oblasti, kde život nemá vlastně cenu a společnost nebo režim se chová k lidem, svým občanům, tak, že jim dává najevo: ´Váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný´ - a to je vrchol arogance," řekl Jan Potměšil poté, co začal číst knihu čínského advokáta Kao Č'-šenga : Za Čínu spravedlivější v rozhovoru pro Televizi NTD.
Jan Potměšil se připojil k mezinárodním protestům, k jejichž účasti se přihlásili aktivisté z již třináct zemí světa. Protesty jsou ohlášeny na 27. ledna 2012 - Mezinárodní den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
V České republice budou protesty gradovat v podobě koncertu uspořádaného přímo ve Valdštejnském paláci, sídle Senátu PČR, pod záštitou místopředsedkyně Senátu PČR Aleny Palečkové. Na koncertu vystoupí violistka Jitka Hosprová, zpěvačka Marta Kubišová a herec Jan Potměšil.
Protesty vyprovokovalo rozsáhlé porušování lidských práv a páchání zločinů proti lidskosti na území Čínské lidové republiky tamním komunistickým režimem.
„Co mi síly budou stačit, rád bych nabídl alespoň zvenku jakoukoliv formu pomoci nebo podpory, zprávu o tom, že to není pravda, že pravda je taková, že každý lidský život je dar, že má velkou cenu, nenahraditelnou nebo nezaplatitelnou, nevypočitatelnou. Kdyby jeden jediný život byl takhle osočován nebo perzekuován, tak stojí za to bojovat a postavit se proti zlovůli a zlu, a tady jsou těch životů možná miliony," uvedl Jan Potměšil.
Níže následuje celý přepis rozhovoru herce Jana Potměšila s televizí New Tang Dynasty.
Proč jste se rozhodl podpořit koncert pro právníka Kao Č-šenga a pronásledované praktikující Falun Gongu?
Rozhodl jsem se okamžitě a velmi rychle, spontánně. Myslím, že to má velký smysl, a mojí přirozenou potřebou je dát najevo, že volání po spravedlnosti, po lidských právech a dodržování lidských práv je přirozené a potřebné. Je to jedno ze základních volání nebo je to hodnota, která by měla být naplněna v každé zemi nebo pro život lidský. Zároveň je to touha po svobodě jako základním principu nebo základní hodnotě lidského života.
Toto téma pro mě bylo v mém životě důležité a věřím, že i pro celou naši společnost. Jsem nesmírně šťastný, že jsem mohl být u toho, když jsme se zase poprvé mohli nadechnout po tolika letech diktatury komunistické, a předtím fašistické, na konci roku 1989. Myslím, že to bohužel není samozřejmé, ale že se za svobodu musí bojovat, a tím pádem si nesmírně vážím pana Kao Č´-šenga a dalších, kteří se nebojí a mají odvahu zvednout svůj hlas i za ostatní. Nejen za sebe, ale v principu za hlas toužící po svobodě, po něčem, co by mělo být samozřejmostí, ale bohužel to není samozřejmostí, jako řada dalších věcí.
Podle vás je třeba se k situaci v ČLR aktivně vyslovovat a stavět se proti porušování univerzálních etických a právních dohod?
Mám pocit, jako bychom dostali zprávu z oblasti, kde život nemá vlastně cenu nebo společnost nebo režim se chová k lidem, svým občanům tak, že jim dává najevo: „Váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný" - a to je vrchol arogance. Co mi síly budou stačit, rád bych nabídl alespoň zvenku jakoukoliv formu pomoci nebo podpory, zprávu o tom, že to není pravda, že pravda je taková, že každý lidský život je dar, že má velkou cenu, nenahraditelnou, nebo nezaplatitelnou, nevypočitatelnou. Kdyby jeden jediný život byl takhle osočován nebo perzekuován, tak stojí za to bojovat a postavit se proti zlovůli a zlu, a tady jsou těch životů možná miliony.
Uvědomil jsem si, jak nelehkou cestu procházel Kao a řada jeho souputníků a obyvatel Číny. Uvědomil jsem si, možná je to nepřesná paralela, tak jak se ve mně objevila obrovská naděje (po automobilové nehodě v roce 1989), kdy jsem procítil jakýsi hlas: ano, tak to zkus, tak se ukaž „mladej", protože to mi bylo 23 let. Naděje, která mnou prostoupila i jakási síla mne najednou vedly dál. Tehdy jsem cítil, že není žádná překážka, že všechno je možné, a mám pocit, že asi modelově něco podobného prožívá Kao ve svém životě. Samozřejmě si to nedovoluji soudit, ale tak jako to pociťuji ze sebe, má [Kao] svoji sílu a nezdolnost a tu jistotu, ten vnitřní klid, že za co bojuje, je v pořádku, že to je ta spravedlnost a že tak se chovají civilizovaní lidé.
Proto jsme lidmi, abychom se vnímali, naslouchali si, rozuměli si, pokusili navzájem se pochopit a mohli jít dál, mohli spolupracovat, mohli se podpořit. Mám pocit, že toto jsem vnímal a vnímám jako další rozměr nebo další paralelu a další důvod k obdivu Kao Č'- šenga i dalších úžasných duchů a bytostí, kteří to takhle vnímají.
Síla ducha je mnohem silnější, než jakákoli síla hmotná, ten duch je na počátku, protože to jemnější, co je kolem nás, třeba nevidíme. Možná přijde čas, kdy se naplní vize té spravedlivé společnosti, která je plná vzájemné úcty, respektu a lásky.
Mezi povrchním obrazem ČLR a skutečnými událostmi v Číně je značný rozdíl.
Komunistický režim v Číně dělá všechno proto, aby ta výkladní skříň, to zrcadlo a představa o Číně byly úplně jiné. Velkolepá olympiáda, poměrně úspěšné obchodování ve světovém měřítku, zastání se určitých oblastí nebo obyvatel strádajících na území v rámci celého světa.
Co se ale děje na domácím dvorečku, který je tak velký, že pan Kao uvádí 900 000 rolníků, kteří žijí v naprosté nuzotě a bídě? Samozřejmě vedle toho útisk a útlak včetně jednoznačně fyzického teroru. Měl jsem pocit, naivní pocit, že možná tím, že jsme to [u nás] překonali, myslíme si, že se s tím třeba lidé jinde nesetkávají. Takže se mne to opravdu velmi dotklo a velmi mne to rozhořčilo a zasáhlo.
Vidíte také paralelu mezi událostmi v listopadu 1989 v bývalém Československu a událostmi v současné ČLR?
Teď jsem si uvědomil, že se nacházíme na půdě divadla v Celetné, které jsme založili se svými kamarády, kolegy a bývalými spolužáky z DAMU, z Akademie múzických umění divadelní fakulty, když jsme byli na konci toho studia. Když započal rok 1989 a kdy celá nespokojenost společnosti dosahovala svého vrcholu a posléze explodovala, i tou nenásilnou cestou v rámci sametové revoluce.
Tím pádem patřím ke generaci, která byla ve škole v historických letech. Tehdy jsme se s veškerou silou, jakou jsme byli schopni vyvinout, a s vědomím toho, že nemáme žádnou záruku, že to dopadne dobře, s jasným stanoviskem, že to, co tady bylo, je špatně, že ta diktatura komunismu je prostě omyl, že to je zločinný režim a že chceme, aby to skončilo, tak s tím jsme se do toho vrhli po hlavě. Byli jsme bytostně ztotožněni s tím názorem, s tou touhou, a jsem za to strašně vděčný, protože najednou cítím, že jsem žil ze vteřiny na vteřinu, ze dne na den, nevěděl jsem, co bude dál.
Starší generace našich rodičů či prarodičů se už mohla obávat, protože měla zkušenost perzekucí vojenských nebo mocenských, ale stalo se skutkem, stalo se zázrakem. Byl to zázrak podle mého názoru, jsem strašně vděčný, že se to naplnilo, že jsme se nadechli té svobody a to divadlo mohli dělat dál.
Také bych rád zmínil, že jsem právě v prostoru našeho generačního divadla, divadla podle našeho gusta, našeho názoru, které vzniklo z našeho svobodného přesvědčení. Jsem šťasten, že toho můžu být součástí již 21 let. Na počátku i teď jsem toho součástí a jsem šťasten, že se potkáváme, chceme se potkávat, máme si co předávat mezi sebou, a věřím, že nacházíme i témata nebo otázky a divadelní hry, příběhy, které stojí za to, aby je viděli i ostatní.
Jak vnímáte skutečnost, že Kao č- šeng byl uvězněn a mučen proto, že se zastal praktikujících Falun Gongu?
To je právě jeden z těch úhelných pilířů a momentů jeho osobnosti nebo jeho poselství. Protože cesta nenásilí, která vychází z buddhismu a přináší touhu po cti a spravedlnosti, teď jsem to možná neřekl úplně přesně, ale ten princip tam je takový. Je to o jeho přidání se k tomu a spočinutí v duchovní rovině nebo v duchovní posile, která v sobě nese princip dobra, spravedlnosti, cti a ne-násilí. Je až paradoxní a příznačné, jak strašně se toho ten komunistický režim bojí.
Najednou se ideologie, která je vlastně zvrácená, ale sama na té své ideologii, kterou si vybudovala, stojí i padá, hystericky bojí někoho obyčejného, kdo se rozhodl přijmout hodnoty dobra a hodnoty duchovního rozměru, duchovního přesahu. Pro mě je to jakýsi klíč k tomu celému konfliktu.
Kao se zastává dítěte, které bylo nešťastně očkované nebo poškozené v nemocnici, je tam řada případů, a on za nimi jede tisíce kilometrů, aby je obhájil a nakonec jim získal prostředky, které třeba nemohou ani užít a naplnit, protože do té doby zemřou.
To jsou vlastně už nástavby nebo konkrétní příklady toho principu, že něčeho, co je na světě a ve vesmíru přirozené a správné, se čínský režim bojí. Komunistický režim [popisovaný v knize], který je postavený na vlastní konstrukci, na manipulaci, na principu moci, rychle evokuje v mysli tituly Moc bezmocných od Václava Havla nebo Jak chutná moc od Ladislava Mňačka.
Právníkova kniha odhaluje současné události na území ČLR, a podává cenné svědectví.
Pro mě to má hluboký smysl a obdivuji právě pana Kao Č-šenga za jeho odvahu a jeho celou životní cestu, protože jeho knížka, jeho svědectví a poselství mě oslovily od prvního okamžiku. Myslím, že to je trnitá cesta, velmi nelehká a má v sobě ten aspekt utrpení a překonávání překážek k přirozenému, k bytí jako takovému. Možná to zocelilo jeho charakter, jeho odvahu, jeho uvažování, jeho smýšlení, a tím jej posílilo. Šel do dalších a dalších zkoušek a mne to nesmírně hluboce zasahovalo při čtení každé řádky a často jsem měl slzy v očích z určitého dojetí nebo spoluprožití tak závažných a nelehkých situací.
Přitom všem jsem vnímal tuhle tezi osvobozování a byl jsem jenom čtenářem, jenom svědkem respektive svědkem zprostředkovaného, ale osobního poznání. Takže s velkým obdivem jsem to spoluprožíval a obdivoval statečnost pana Kaa a tu touhu po svobodě, po spravedlnosti, po komunikaci, po zastání se bližních, kteří na tom jsou stejně nebo třeba ještě hůř. Pomoci tomu, kdo tu pomoc potřebuje, nezištně, samozřejmě, spontánně, nehledě na vlastní nároky nebo oběti, takže to mě nesmírně oslovilo a uvědomil jsem si, že ta situace opravdu musí být nelehká.
Říkáte, že jste vlastně vrstevníci.
Kao se narodil v roce 1964, já jsem se narodil v roce 1966, takže jsme vlastně vrstevníci. Popisuje své dětství a posléze ty peripetie studia a snahy se dostat k právnickému vzdělání, takže se odehrávají s těmi všemi konotacemi a těmi souvislostmi v době, kdy jsem je prožíval já sám. Byť v našem komunistickém režimu a bez těch rozměrů, které Kao popisuje a které zažil na vlastní kůži.
Právníkova kniha Za Čínu spravedlivější nese podle vás také závažné poselství.
[V knize se objevují] zkušenosti skutečně psycho-fyzického teroru a mučení, dennodenní obava nebo touha přežít zimu nebo získat hrst rýže, aby přežila celá rodina. Popisuje s velkou láskou a obdivem morální sílu své maminky a další a další věci. To všechno nemohu převyprávět. Jenom se vám snažím popsat, jak hluboce se mě ta knížka dotkla, jak hluboce se mě dotkl ten problém. Proto s veškerými prostředky nebo schopnostmi a silami, jak budu moci, chci dát najevo nesouhlas s tím, jakým způsobem se chová a funguje komunistický režim v Číně. Tím způsobem tam trpí nevinní obyčejní lidé a zároveň podpořit všemi možnými prostředky nebo co mi budou mé osobní síly stačit dát najevo, že to je zločinný režim, že to je nespravedlivé a nesprávné.
Je třeba, aby se informace dostaly k obyčejným lidem, ke všem lidem, aby mohli pocítit, co to znamená být svobodný, tak jako jsme se z toho radovali třeba my [v roce 1989], je to nelehká cesta i teď. Tohle mi připadá jak ve středověku. Šel jsem spolu s Kaem tím příběhem snahy zachovat život vlastní rodině, sobě samému, pro rodinu něco udělat, pohřbít tatínka, to všechno byl neskutečný problém a dokázali to. Tak si myslím, že ta síla, ten potenciál, jak o něm často Kao mluví, v obyčejných lidech v každém z nás v člověku, v jeho duchu, kdy vnímá ty hodnoty jaksi čistě, ryzím způsobem, to není posluhování propagandě, ale nahlédnutí, zření do principu života bytí, principu nebes, jak o tom Kao často mluví.
Kniha umožňuje nahlédnutí do komunikace jednoho s druhým, úcty jednoho k druhému, respektu jednoho k druhému a tím možnost prožití svobodného života v lásce, přirozeným naplněním svého příběhu. Kniha je o možnosti pomoct druhým ochránit je, což Kao třeba dělal jako právník. Je o tom mít možnost zažít tu svobodnou volbu podporovat dobro nebo zlo, věci, které jsou temné, nebo věci, které jsou pozitivní a konstruktivní.
Dolehly na mě nesmírně silně oba tyto principy. Jak ta temnota, zlovůle, teror aparátu, a celého systému komunistické Číny a tím pádem strachu obyčejných lidí a tím pádem lehké manipulovatelnosti a posléze i ochoty ke spolupráci, v tom smyslu strachu o vlastní život nebo vlastní rodinu. Na druhé straně nesmírná síla ducha Kaa a lidí, kteří uvažují podobně jako on a důvěra ve vyšší spravedlnost, ve vyšší princip. V tom smyslu, že tak jak to cítí, jak to vnímají, co je dobré, co je přirozené, tak to nakonec bude vítězné.
Související články:
Devět zemí ohlásilo protesty proti zadržování advokáta Kao Č’-šenga
Přímý přenos koncertu za Kao Č'-šenga a Falun Gong ze Senátu PČR
Zdravý způsob života: Falun Gong
Kniha Kao Č‘-šenga: Za Čínu spravedlivější
