Paralelně ke světovému turné souboru Shen Yun, kdy jsou na jevišti oživovány ztracené tradice staré Číny, zveřejňují noviny The Epoch Times celkem čtyři články o čínské kultuře, o stavu kultury v dnešní Číně, o nepopíratelném vlivu staré čínské kultury na současný svět i o významu návratu kultury, který hraničí až se zázrakem. Jednoduchá a holá věta praví, že Čína je stará. Avšak hloubku její kultury si asi málokdo skutečně uvědomuje.
Civilizace přicházejí a odcházejí. Z primitivních národů se vyvíjejí říše, které dosáhnou vrcholu, a potom opět zmizí v temnotě. Jenom málo z nich je schopno skoncovat s minulostí a transformovat se do něčeho nového a postupovat pořád vpřed, i když se původní kultura rozplynula. Tak tomu bylo v Egyptě a v Římě. Lidé zůstanou na stejném místě, ale změnil se jejich jazyk, umění, spiritualita a zkrátka vše, v čem se lišili od ostatních.
Ze všech dávných civilizací, které dodnes existují, si kulturní kontinuitu ponechala jenom Čína. Avšak bohužel jen do doby, než převzala moc komunistická strana. To, co přežilo tisíciletí, se před šedesáti lety začalo hroutit. Kultura, která charakterizovala čínskou společnost zásadní spiritualitou, byla nahrazena ateismem a materialismem.
Avšak ani po desetiletích komunistické nadvlády a ničivých kampaní se komunistické straně nepodařilo charakter čínského lidu úplně zničit. Neznamená to však, že nalézt ho a obnovit je snadná věc. Potěšující ale je, že alespoň přežil.
Stíny čínské kultury se nacházejí na celém světě, ale objevit světlo není vůbec snadné. Někteří autoritativní panovníci Číny se také pokoušeli vymazat stopy čínské kultury. Snažili se ji dobře prodat a nastolit režim, který by čínský národ notoricky týral.
Tyto snahy však nepřinesly nic jiného, než zvrácenost hlubokých tradic. Z chrámů, které měly podporovat lidi v celoživotním snažení o dosažení osvícení, se staly pouhé atrakce pro turisty. A náboženské formálnosti nejsou pak ničím jiným, než prázdným předváděním pro diváky, které nemá žádný obsah.
Dalo by se diskutovat o tom, zda určité uvolnění a povolení náboženských tradic či uvádění tradičních lidových tanců s náboženskou tématikou znamená to, že v Číně dochází k pozvolnému objevování se tradic na veřejnosti. Jenomže chybí jeden rozhodující bod. K onomu uvolnění režimem došlo až tehdy, když odešla generace schopná předávat ostatním ten pravý charakter tradic.
Byla přerušena rozhodující rodová linie, což znamená, že v dnešní době může být v Číně nalezena pouze povrchní forma oněch dávných tradic.
Mediální výzkumná skupina „Chinascope", která analyzuje státem kontrolovaná média v Číně, zaznamenala, že Lidové noviny teprve před nedávnem zveřejnily článek o důležitosti pochopení „funkcí", které vykonává současný kulturní průmysl. Nyní – tak jako po uplynulých 60 let – se komunistická strana drží pevně svého názoru, že s pomocí kultury je možné velmi dobře ovlivňovat veřejné mínění. Tak je v článku zdůrazňováno, že práce s kulturou má mít pokrokový socialistický směr a cílem kulturního průmyslu musí být zdůvodnění „základního systému hodnot socialismu", napsal autor.
Lidové noviny jsou oficiálním deníkem komunistické strany a jejich názory jsou shodné s vládnoucím režimem. Proto jsou považovány za ukazatele toho, kde se nachází skutečná mez. A žádná skupina turistů, kterou se snaží čínský režim posílat do světa, se tak nevyhne tomuto všezahrnujícímu cíli.
A přesto to neuvěřitelné bohatství tradičního umění Číny přežilo. Bylo přeneseno do zámoří a dále předáváno ve svobodných zemích, jako jsou Spojené státy, Kanada a další země. Tak mohl podstatný rys čínského umění přežít a snad nejpozoruhodnějším způsobem je toto umění šířeno činností souboru Shen Yun Performing Arts.
Některé z tradic také přežívají v pozměněné formě. Byly adaptovány jinými kulturami a použity k prohloubení a rozvoji stávajících tradic. Některé druhy čínského umění jsou tak oblíbené na celém světě. A lidé často ani nevědí, že to, co právě sledují, je vlastně čínského původu.
Nejzjevnějším příkladem je gymnastika. Publikum ohromují krasobruslařské skoky, kotouly a přemety, avšak málokdo už tuší, že všechny tyto pohyby pocházejí z pokročilých pohybů čínského klasického tance. Do sportovních soutěží tak byly přejaty z čínského pozadí.
Ale i jiné kulturní prvky byly adaptovány a dále rozvíjeny. Housle jsou například považovány za duši orchestru. A právě housle mají kořeny v hudebních nástrojích, na které dodnes hrají mongolští nomádi a z kterých staří Číňané vyvinuli dvoustrunný hudební nástroj erhu.
Vývoj nebo adaptace jsou však pouhým odleskem. Skutečný charakter tradičního čínského umění se dá přetěžko vypátrat, ale jisté je, že opravdu přežil.
Souboru Shen Yun se podařilo předvést na jevišti nejen klasické tradice, ale vdechnout život i jejich kulturní podstatě. V tanci jsou oživovány hluboké spirituální příběhy z legend, které po stovky let řídily čínskou morálku. Umělci sami pak musí nejen perfektně zvládnout tanec a správné držení těla, ale musí zachovávat i čistotu účelu, který má tanec zprostředkovat.
Současný mocenský režim v Číně se všemožně snaží tyto tradice udusit, ale ku prospěchu ostatního světa se mu to nedaří tak, jak by si přál.
Noviny Epoch Times jsou hrdé na to, že se mohly od prvopočátku stát mediálním partnerem souboru Shen Yun. Rádi bychom milému čtenáři i jeho blízkým kladli na srdce, aby tuto kulturní událost považovali za tip na nejcennější dárek.
Související články:
Pátrání po dávné kultuře Číny (část I)
Pátrání po dávném umění i kultuře Číny (část II)
Rozdíl mezi tradiční a současnou kulturou Číny
Návrat ztracené čínské kultury
