Tato zvláštní dřevěná schránka známá pod názvem housle je stavěná nejen pro oči, ale také pro sluch za účelem vyluzování krásných tónů. Pro každého houslaře je bezpochyby velkou inspirací, vyrůstá-li v rodině obklopen výtvarnými umělci i hudebníky.
V rodině 36letého amerického houslisty Phillipa Coleho je hudba i umění těsně provázáno. „V mé rodině existuje dlouholetá tradice hudby, umění a řemesla. Například známý dřevorytec Timothy se svými dětmi. Jedno dítko je malířem a druhé uměleckým foukačem skla, další pak houslařem. A Phillipův vnuk Orlando Cole je čelistou," prozradil Cole.
Na webové stránce univerzity v Princetonu byl Timothy Cole (1852-1931) prezentován jako dřevorytec, tvořící pro literární magazín „Scribner's Monthly". Časopis se vydával od roku 1870 do roku 1881.
Orlando Cole byl 75 let činný na fakultě Curtis Institutu a byl jedním z hlavních zakladatelů New School of Music ve Filadelfii, která je nyní součástí Temple University. Zemřel nedávno ve věku 101 let.
„Většina lidí v mém okolí je nějakým způsobem svázána s uměním. Moji rodiče jsou znamenití hudebníci a 29letá sestra restauruje slavné obrazy a asistuje při výjimečných restauracích fotografií,“ řekl Cole.
Co inspirovalo Lipa, jak ho nazývají přátelé a rodina, k tomu, aby začal stavět housle? Rodina Coleho žila přes deset let v Itálii. Rodiče vyučovali hudbu a koncertovali.
Itálie je rodištěm houslařů. Také je to země plná velkolepých umělců, což mělo na něho určitě vliv. Už jako dítě doprovázel rodiče do domu houslaře Yukio Osaka ve Filadelfii. Tento umělec studoval houslařství v italské Cremoně. A Cremona je městem, kde působil slavný houslař Stradivari.
Při setkání s Yukio Osakou se kdosi otázal mladého Phillipa, čím by se chtěl stát, až vyroste. Pod dojmem mnoha nástrojů, dřeva a houslí v Osakiho dílně a v atmosféře podobající se obchodu s cukrovinkami, řekl jen: „Houslařem."
Všichni se smáli, vzpomíná si Cole. Ale Yukio Osaki mu řekl: „Nejdříve dělej jiné věci, a až budeš chtít postavit housle, až vyrosteš, pak to udělej." To byla jeho slova, neboť vyrobit čelo nebo housle vyžaduje ohromnou trpělivost. Člověk musí sedět na lavici a celé hodiny zjemňovat formy a měřit tloušťku dřeva. To vyžaduje lásku ke svému řemeslu a především si musí člověk v sobě vyvinout vnitřní postoj k trpělivosti. Toto umění vyžaduje od každého tolik pečlivosti, jakou věnují rodiče svému milovanému dítěti.
Rozvíjet trpělivost a pokoru
ole se učil Taekwon-do, aby si rozvinul disciplínu, která je nezbytná k tomu, aby mohl člověk vytvořit krásné housle nebo violu. Učil se u korejského velmistra na severu Miami. Tato disciplína vyžaduje mimo jiných duchovních disciplín i sílu vůle, která je pro jeho vyvolené povolání tak podstatná.
Avšak v čem se Phillip Cole, mistr houslař, tolik liší od ostatních, je vedle kultivovaných schopností jeho naprostá pokora.
Mnozí houslaři říkají hudebníkům, jak by měl nástroj znít, a vnucují hudebníkům své vlastní záliby. Ale tato metoda přístupu je kontraproduktivní, neboť my hudebníci důvěřujeme a spoléháme se na houslaře s nadějí, že vdechne našemu nástroji to nejhezčí zvukové zabarvení.
Cole si na rozdíl od jiných důkladně vyslechne, oč je žádán, a reaguje tím nejlepším, co mu jeho duch i talent umožňují. Každý musí okamžitě pocítit v jeho slovech pokoru ve vztahu k umění, ale i úctu a respekt vůči ostatním lidem.
Není to snadný úkol a umělci, kteří pracují s těmito předpoklady, jsou vskutku vynikající. Krátce řečeno: Coleho láska k houslařství se zcela a úplně odráží v jeho práci.
Autor článku Eric Shumsky je violista. Další informace na: www.shumskymusic.com
