Dle čínské legendy pozvedl Žlutý císař (2 689-2 598 př. n. l) čínský národ od barbarství ke kultuře, a proto ho Číňané považují za praotce čínské civilizace.
Na přelomu legendárního období Tří vznešených a Pěti vladařů vzal Žlutý císař na sebe otěže vlády po Šen-nungovi, aby nastolil v oblasti stabilitu. Díky němu se lidé usadili v povodí Žluté řeky a změnili svůj styl života. Začali si stavět a z lovců se stali pěstitelé plodin a chovatelé dobytka.
Za vlády Žlutého císaře byla společnost stabilní a výrazně se obohatila kultura. Byla vynalezena řada novinek včetně lodí, vozů, zbraní, písma, hudby, kalendáře, oblečení, léků, hrnčířství, výroby bavlny nebo kompasu. Číňané považují toto období za počátek své civilizace. Několik císařů, kteří po Žlutém císaři vládli, bylo jeho potomky, například Jao, Šun, Jü a Tchang.
Existuje mnoho pověstí o tom, jak Žlutý císař dosáhl Tao. Historik S'-ma Čchien ve svých „Historických záznamech“ napsal, že Žlutý císař měl drahocenný kotel a vedení od bohů, a považoval jej za plně osvíceného.
Jedna pověst říká, že poté, co úspěšně dosáhl osvícení, spravoval Žlutý císař stát, a zároveň se věnoval meditaci a magickým silám. V roce 2 598 př. n. l. nechal na úpatí horského mostu odlít velký kotel o třech nohách. Jakmile byl odlitý, otevřela se nebesa a z ráje přilétl žlutý drak, aby císaře přivítal. Tehdy Žlutý císař a přes sedmdesát jeho úředníků vylétli na drakovi do nebes, protože úspěšně docílili osvícení.
Tuto scénu pozorovalo na deset tisíc očitých svědků. Úředníci, kteří Žlutého císaře nestihli následovat, s obrovskou vděčností pohřbili jeho oblečení u horského mostu. Tyto šaty jsou dnes uloženy pod pomníkem Žlutého císaře v kraji Chuang-ling v provincii Šan-si.
Tato pověst se předávala z generace na generaci a Číňané věřili, že na konci svého (kultivačně) úspěšného života vzestoupí do ráje. Stejně tak věřili, že jejich předkové se také na nebesa vrátili a je tam o ně dobře postaráno. Proto Číňané při různých zvláštních příležitostech a svátcích své předky uctívají a někdy jim i staví hrobky. Úctívání předků se stalo jedním z hlavních prvků čínské kultury.
Čtěte také:
Příběhy z Číny: Příkladný císař Šun
Příběhy ze staré Číny: Rádce kárá krále i po smrti
Příběhy ze staré Číny: Král Wu, první císař dynastie Čou, poslouchá nebesa
Příběhy ze staré Číny: Král Wen vládne zemi ctností
Příběhy ze staré Číny: Pilně studuj vznešené principy
