Ve slovensko-česko-polské koprodukci se zrodil zajímavý snímek letošního léta nazvaný Konfident, který bude mít svoji premiéru na filmovém festivalu v Karlových Varech.
Scénář Ľubomíra Slivky, který zachycuje životní cestu mladého Adama, jež začíná krátce před vpádem Sovětského svazu do bývalého Československa, vzal do rukou režisér Juraj Nvota.
Do hlavních rolí tvůrci filmu obsadili populární české herce, převážně mladší generace, v čele s Jiřím Mádlem, který tentokrát ztvárnil jednu z mála dramatických filmových rolí.
Zeptali jsme se Jiřího Mádla na jeho dojmy z natáčení snímku.
Máte nějakou vzpomínku na období totality bývalého Československa?
Já jsem ročník 86, takže si toho pamatuju jen málo. Vzpomínám si, jak jsme stáli s babičkou v hrozně dlouhý frontě, kde měli všichni takové ty dlouhé čínské tašky. Potom si pamatuju dobu, kdy proběhla [Sametová] revoluce, kdy se běhalo se značkami Občanského fóra, takový to OFko. Víc si z toho nepamatuji.
Jak na vás působilo hrát roli člověka, který žil v naší zemi a prožíval věci, které vás a třeba vaše rodiče a příbuzné za dob totality ovlivňovaly?
Tak to je něco, co se nás všech týká. Je velmi zajímavé, že je tomu člověku, kterého hraju, stejně jako mně. Během práce na filmu u mě vyvstala otázka, jestli to byli jiný lidi, než jsme my... byli to stejní lidé, jenom je donutila ta situace a oni na ni museli reagovat.
Bylo to zajímavé v tom, že ta doba u nás vyžadovala takové otvírání charakteru, nutnost se projevit. My žijeme v takové sterilní době, kde je vidět, když je někdo opravdu velká „svině", ale je to už taková „fundovanější svině", ale tenkrát někdo buďto udával nebo neudával a tak dál. Mám pocit, že tehdy šli lidi před test charakteru hrozně brzo. Jako například moje postava, které je na začátku osmnáct let.
Přemýšlel jste během natáčení, jak byste se v takové situaci zachoval vy sám?
Přemýšlel, ale dá se o tom mluvit jen těžko. Navíc ta moje postava to má trošku usnadněný, protože nemá děti ani nemá nějakou velkou vazbu na rodinu, což se ve snímku vůbec nezmiňuje, takže všechno dělá jenom kvůli svojí holce. Je v situaci, že to člověk rád udělá, jde do toho risku podvádět StB. Mám z toho pocit, že nejsilnější disidenti museli být bezdětný, protože neměli co ztratit, nemohli je přes ně vydírat.
Čím myslíte, že bude tento snímek jiný než jiné podobně zaměřené české snímky, co divákům přinese?
Ono vlastně není moc podobně zaměřených filmů, protože ten náš je thriler. Ty ostatní jsou všechno komedie nebo dokumentární filmy. Náš snímek pojednává o mladých lidech, kteří vstupují do života. Když jsem viděl jiný filmy, v nich jsou třeba třicátníci, čtyřicátníci, který trošku zažili válku nebo je tam trošku cítit to doznění války, takže měli určitou mazanost a uměli převlékat kabáty. V našem filmu je osmnáctiletý člověk, je tam docela mladý kněz a mladý estébák, který se snaží tahat za nitky, i když je tam také Vetchý a jiní starší herci, je to o mladých lidech, a v tom případě jsou kritéria nastavený úplně jinak.
Takže v tomto kontextu by měl snímek oslovit spíše mladé publikum a přiblížit mu tu pohnutou dobu?
Určitě! Pro mladší generaci musí být snadnější se do toho příběhu vžít, a právě díky tomu můžou tu dobu líp... a nebo konečně pochopit.
Děkujeme za rozhovor.
