Sun Jang, jenž žil v Číně v období Jara a Podzimu (770-476 př. n. l.), byl vyhlášený svojí vynikající schopností rozpoznat výjimečné koně. Byl v tomto ohledu dokonce tak dobrý, že jej lidé velebili a říkali mu Po Le, což bylo jméno pro božstvo, které koním vládlo.
Jednou král Čchu pověřil Sun Janga, aby pro něj našel výjimečného koně, schopného uběhnout tisíc mil za jeden den. Sun Jang řekl králi, že takový „tisíci-mílový kůň“ je velká vzácnost a že bude těžké ho najít. Aby takového koně našel, musel by strávit spoustu času cestováním po celé zemi. A protože si král byl vědom Sun Jangovy pověsti, udělil mu k cestě povolení.
Sun Jang procestoval mnoho regionů včetně Jen a Čao, které byly chovem koní vyhlášené. Hledal opravdu pečlivě, prošel mnoha těžkostmi, ale toho pravého koně pořád najít nemohl.
Jednoho dne, když projížděl královstvím Čchi, uviděl Sun Jang koně z posledních sil tahajícího vůz s hromadou soli velkou jako hora. Na kost vyhublé zvíře sípalo a s každým krokem popadalo dech.
Jakmile kůň spatřil Sun Janga, ihned zvedl hlavu, do široka otevřel oči a hlasitě zaržál. Bylo to, jako kdyby chtěl Sun Jangovi něco povědět. Díky tomu Sun Jang okamžitě věděl, že našel přesně toho vzácného výjimečného koně, kterého hledal.
„Žádný kůň nemůže běžet bitevním polem rychleji než tenhle. Ale pokud jde o tahání vozu, je na tom hůře než průměrný kůň. Prodej mi ho,“ řekl Sun Jang kočímu.
Kočí byl přesvědčený o tom, že Sun Jang je blázen. V jeho očích byl tento na kost vyhublý kůň vskutku průměrný, na tahání vozu sotva stačil, a navíc hodně žral. A tak kočí s radostí Sun Jangovi koně prodal.
Sun Jang se s koněm ihned vrátil do království Čchu. Když dorazili k paláci, Sun Jang poplácal koně po krku, šeptajíc: „Našel jsem ti dobrého pána.“
Jako kdyby rozuměl, co mu Sun Jang řekl, zvedl kůň přední nohu, dupl s ní o zem, natáhl krk a dlouze zaržál. Ten zvuk burácel, jako kdyby obrovský gong pronikl Nebesy.
Když to král Čchu uslyšel, vyšel z paláce za Sun Jangem, který hrdě ukazoval na koně. Řekl: „Můj králi, přivezl jsem vám tisíci-mílového koně, račte se podívat, prosím.“
Když král viděl toho vyzáblého a vyčerpaného koně, myslel si, že si z něj Sun Jang dělá legraci.
„Myslel jsem, že víš, jak vybrat koně, a proto jsem tě tímto úkolem pověřil. Ale podívej se na tohle! Co za koně jsi mi to přivezl? Sotva může chodit, natož ještě běhat po bitevním poli!“ zvolal král.
„Tohle je skutečně tisíci-mílový kůň. Teď vypadá poněkud mizerně, protože musel tahat těžké náklady a špatně jej krmili. Když se ale o něj dobře postaráme, za dva týdny bude v pořádku,“ řekl Sun Jang králi s jistotou.
Napůl ve víře, napůl v pochybách rozkázal král koně ustájit a nechal o něj dobře pečovat. Zanedlouho se kůň stal silným a plným energie.
Kdykoliv se král na tomto koni proháněl, bylo to, jako kdyby urazil stovky mil ve vteřině. Také s ním vyrazil do mnoha bitev a spolu dosáhli velkých vítězství.
Po této události si král Sun Janga vážil více než kdykoliv předtím.
Čtěte také:
Příběhy ze staré Číny: Císař Jao
Příběhy ze staré Číny: Synova ctnost navrátila rodině harmonii
Příběhy ze staré Číny: Navrácení nepoškozeného nefritu
