I když firmy možná dodržují pravidla doma, v zahraničí může být situace právě opačná. Zvláště to platí při podnikání v zemích, kde se stalo uplácení veřejných činitelů běžné. Zahraniční společnosti tak celkový problém korupce jen zhoršují.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala v roce 1997 Úmluvu o boji proti uplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, ke které se připojilo 39 zemí, představujících dvě třetiny světového vývozu a tři čtvrtiny zahraničních investic.
Organizace pro sledování korupce ve světě - Transparency International (TI) ve své výroční zprávě vydané minulou středu uvedla, že dodržování úmluvy je z velké části stále nedostatečné.
Jak státy prosazují protikorupční úmluvu OECD (2012)
Aktivní prosazování - sedm zemí s 28 procenty světového vývozu: Dánsko, Německo, Itálie, Norsko, Švýcarsko, Velká Británie, Spojené státy.
Mírné prosazování - 12 zemí s 25 procenty světového vývozu: Argentina, Austrálie, Rakousko, Belgie, Kanada, Finsko, Francie, Japonsko, Jižní Korea, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko.
Nízké prosazování - 10 zemí s 6 procenty světového vývozu: Brazílie, Bulharsko, Chile, Maďarsko, Lucembursko, Mexiko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko, Turecko.
Neprosazuje - 8 zemí se 4 procenty světového vývozu: Česká republika, Estonsko, Řecko, Irsko, Izrael, Nový Zéland, Polsko, Jižní Afrika.
Nezapojené země s významným podílem na světovém vývozu: Čína, Indie, Indonésie, Malajsie, Saudská Arábie, Singapur, Tchaj-wan.
Zdroj: Transparency International
„Vlády nedělají žádné kroky a neposkytují prostředky k silnějšímu prosazování úmluvy, protože nepovažují za prioritu trestat firmy za nezákonné chování za hranicemi," uvedla Gillian Dellová z TI a dodává, že tento jev je rozšířený ve všech odvětvích. Jeden nedávný případ se týká dceřiné společnosti obchodního řetězce Wal-Martu v Mexiku, která údajně zaplatila místním úředníkům přes 24 milionů dolarů. Dotýká se to však i oblastí těžby ropy a zemního plynu, obrany a telekomunikací nebo velkých bank.
K uplácení může podle Dellové docházet mnoha různými způsoby, které však většinou zahrnují zprostředkovatele, jako jsou agenti nebo partnerské firmy s majetkovým podílem, které jednají jménem firmy v zahraničí. Metody se liší od obálek naplněných bankovkami ke standardním bankovním převodům. Neoficiální důkazy prý také ukazují, že iniciativa může pocházet z jakékoliv strany.
„Firmy se brání, že v některých zemích se vyskytuje mnoho tlaku, to však není omluva pro účast na korupci," podotýká Dellová.
Pozitivní tendence
Podle TI se však také ukazují určité pozitivní tendence, jako je například zvyšující se počet žalob na společnosti podezřelé z korupce. „Kvůli rostoucímu vlivu snah v boji proti úplatkářství je těžší získat obchod s použitím úplatku," uvádí ředitel TI Huguette Labelle.
Od roku 1999, kdy úmluva vstoupila v platnost, do konce roku 2011, bylo za úplatkářství pokutováno přes 250 osob a téměř 100 společností, z toho 66 osob bylo odsouzeno. Jen v roce 2011 došlo po celém světě k 144 soudním řízením.
TI také vytvořila tréninkový program nazvaný RESIST, který na základě zkušeností firem a organizací pomáhá vyškolit zaměstnance, aby eticky a efektivně zvládali řešit nátlakové situace a vydírání.
TI ve své zprávě zařadila země do čtyř kategorií, podle úrovně prosazování úmluvy (viz rámeček) a zároveň napsala, že by mezi členy úmluvy ráda přivítala i nastupující velmoci – Čínu a Indii.
„Tato kolektivní akce vyžaduje myslet za hranice a v delším horizontu, což není nutně populární nebo to není dobře chápáno, a proto se na to neklade taková důležitost ze strany vládních úředníků, " říká Dellová.
