Vévoda z Čou byl mladším bratrem krále Wu. V čínské historii byl známým vzorem rodičovské úcty a laskavosti.
V dospělosti pomohl vévoda z Čou svému bratrovi s tažením válečných spřežení na východ, aby porazili dynastii Šang. V té době byl vládce Šang velmi neoblíbený kvůli své bojechtivé povaze a marnotratnému životu na úkor svých lidí.
S významnou pomocí vévody z Čou král Wu dynastii Šang porazil. Aby král Wu poskytl stoupencům a vyšší šlechtě dynastie Šang útěchu, osvojil si politiku velkodušné laskavosti vévody z Čou: „Ponechat původní postavení a žádné zabíjení.“ Propustili zadržené obyvatele a šlechtice ze Šang a vyhladovělému lidu poskytli zásoby ze sýpek.
Vévoda vytvořil řadu lidumilných pravidel, aby vyzdvihl význam ctnosti a upevnil nově založenou dynastii. Snažil se „využít ctnost k osvícení lidí a k trestům přistupovat s opatrností“ a „cenit si ctnosti a starat se o lidi“. Tato moudra byla vysoce vážena a následovali je i politici dalších generací.
Vzorem pro politické následovníky byl i způsob, jakým se vévoda zajímal o talentované lidi s velkým potenciálem. Aby se vévoda z Čou vyhnul ztrátě byť i jen jednoho mudrce, pozastavil jakoukoliv svoji činnost, aby se s takovým moudrým člověkem setkal. Například neváhal se zvednout od rozjedeného oběda anebo odběhl od mytí svých vlasů, jen aby se ihned setkal s talentovaným člověkem, který se u něj zastavil, aby mu sdělil své myšlenky k vedení národa.
Po smrti krále Wu nastoupil na trůn jeho syn - korunní princ Čcheng. Jelikož byl král Čcheng příliš mladý, zemi spravoval po šest let vévoda z Čou. Za celou tu dobu nikdy neměl myšlenku zmocnit se trůnu. Během svého správcovství učil mladého krále Čchenga, jak vládnout národu ctností a odolávat lákavým touhám. Když byl král Čcheng k vedení země dostatečně připraven, vévoda z Čou mu dobrovolně odevzdal moc a sjednocené území. Také králi doporučoval, aby nevedl marnotratný způsob života.
Ve svých pozdních letech vévoda z Čou usilovně pracoval na tom, aby lidem předal svou představu o obřadech a hudbě a pokračoval ve vylepšování různých institucí a pravidel.
Vyvinul celou řadu komplexních obřadů Čou, ve kterých nastínil podrobné požadavky – od stránek národní politiky až po každodenní chování jednotlivců. To zahrnovalo i mnoho zákonných institucí, jako patriarchální systém, feudální systém a obřadní systém. Patriarchální systém měl zachovávat způsob dědictví šlechty, což znamená, že trůn se má předávat nejstaršímu synovi. Ostatním synům, choti a konkubínám jsou uděleny tituly. Feudálním systémem určoval a rozděloval půdu členům královské rodiny. Obřadní systém ustanovoval obřady a postupy uplatňované při důležitých státních záležitostech. Pokud jde o menší záležitosti, ty zahrnovaly svatby a pohřby, přijímací rituály, obětní rituály atd.
Později sestavili konfuciánští učenci speciální knihu o obřadech Čou. Po následující dva tisíce let byly hlavní duchovní myšlenky obřadů Čou - laskavost, spravedlnost, slušnost, moudrost a důvěra - morálními normami čínského lidu.
Obřady a rituály, které zavedl vévoda z Čou, se předávaly z generace na generaci a byly považovány za poklady čínské kultury. Obzvláště instituce manželství, která má značný vliv i na současnou společnost.
Dynastie Čou (1122-221 př. n. l.) byla nejdéle trvající dynastií čínských dějin. Přetrvala až devět set let a po ní nastoupila dynastie Čchin.
Více příběhů naleznete v rubrice "Příběhy z Číny".
