„Srdce lidí si nenakloníme velkými činy, jež uvádějí v rozpaky, nýbrž drobnými pozornostmi, jež dojímají nebo překvapují.“ - Vladimír Neff, spisovatel.
Jak získat srdce lidí? Třebaže má člověk dobrý úmysl, není snadné získat srdce druhého člověka. Říká se, že život člověka je naplněn, pokud žije pro druhé. Pokud by žil jen sám pro sebe, nebylo by to sobectví?
Spisovatel ze starší generace dává čtenářům ve svém citátu výše moudrou radu.
Lidé každé doby ocení, když na ně někdo myslí a dokáže je skutečně potěšit. Vyžaduje to od druhého opravdu dobře znát toho, jehož srdce chce potěšit.
Měl by znát jeho záliby, myšlenky, city, směřování, cíle a podobně. Pouze z takové znalosti pramení schopnost a poznání, jak toho druhého potěšit.
Osobnost spisovatele V. Neffa
Vladimír Neff se narodil v Praze roku 1909 a rovněž i v Praze zemřel. Stal se spisovatelem, překladatelem a scenáristou. Vladimír Neff zemřel roku 1983, pohřben je na pražském Vyšehradě.
Jeho syn kráčí ve stopách svého otce – je jím známý spisovatel sci-fi literatury Ondřej Neff.
Jako dítě bohatého majitele obchodu navštěvoval Vladimír obecnou školu pro děti z patricijských rodin. Po ukončení reálného gymnázia jej rodiče v letech 1925 – 1928 poslali na francouzskou obchodní akademii do Ženevy. Než nastoupil do pražského obchodu svého otce, po maturitě pracoval jako volontér (praktikant) ve Vídni, později také v obchodním domě v Brémách.
Roku 1935 přijal práci redaktora a cizojazyčného lektora v Melantrichu. Jeho úspěchy na spisovatelském poli přispěly k tomu, že se od roku 1939 až dokonce života mohl věnovat pouze své tvorbě. Krátce byl také scénáristou na Barrandově.
Spisovatel Vladimír Neff byl obdařen epickým talentem a se svým vypravěčským uměním se zařadil mezi nejplodnější české prozaiky 20. století.
Typickým průvodním rysem jeho tvorby je sklon k ironii a parodii. A také nadhled. Přestože své filozofické názory neprezentuje přímo, v celé jeho tvorbě jsou patrny rozsáhlé vědomosti. Od roku 1968 je nositelem titulu zasloužilý umělec, roku 1979 obdržel titul národního umělce. V roce 1977 podepsal Antichartu.
S literárními počiny začínal kolem 30. let minulého století, oblíbené byly jeho detektivní parodie a částečně i politická satira. Za německé okupace pracoval na popularizačně vědeckém slovníku dějin filosofie - Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias, jenž pak vyšel těsně před komunistickým převratem roku 1948. První výrazný úspěch u veřejnosti zaznamenal psychologickým románem Třináctá komnata z r. 1944 a následně novelou Marie a zahradník.
K jeho vrcholným dílům náleží historické romány, především pentalogie Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj a trilogie Královny nemají nohy, Prsten Borgiů a Krásná čarodějka.
Působil také jako překladatel, zejména z francouzštiny, němčiny a ruštiny. Napsal také filmové scénáře, známé jsou Tajemství krve nebo Minulost Jany Kosinové.
