Každý touží po štěstí, které se nám stále schovává jako nějaký poklad
Ať už vědomě či nevědomě, úmyslně či neúmyslně, všechny naše snahy přímo souvisí s naší touhou po štěstí.
Vědci provedli experiment, při němž francouzskému buddhistickému mnichovi Matthieu Ricardovi připevnili na oholenou hlavu 256 elektrod. Zjistili, že mimořádně aktivní měl tu část kůry mozkové, která je spojená s naším pozitivním myšlením. Mnicha Ricarda, který je autorem knihy 'Otevřená cesta ke šťastnému životu', doprovází úsměv, kamkoliv jde.
Poté, co jednomu molekulárnímu biologovi přinesli Ricardovy výsledky, vyhlásil, že podle současné vědy odpovídá jeho mentální stav tomu nejšťastnějšímu člověku na planetě.
Šťastný mozek
Vědci, díky rokům bádání, také objevili, že s naším pocitem pohody bude mít pravděpodobně co do činění levá část přední kůry mozkové, zatímco za negativní pocity je podle nich odpovědná ta pravá část.
Vědci také objevili, že existuje určitý vzor, a to, že lidé, kteří vlastní takzvaný 'šťastný mozek', nejsou ti, kteří dosáhli nějakých ekonomických či materiálních úspěchů v životě, nýbrž se jednalo spíš o skupinu tibetských mnichů či profesionálně meditujících lidí.
Po provedení vyčerpávajícího experimentu na skupině dlouhodobě meditujících lidí, věnujících se zvláštnímu druhu meditace, zaměřené na soucit, zjistili, že tito lidé byli schopni změnit anatomii svého mozku, a s tím, jak se prodlužoval čas a zvyšovala hloubka pozornosti v jejich meditačním klidu, rostla aktivita v jejich levé části přední kůry mozkové, která má na starosti naše pozitivní emoce, a současně klesala činnost v pravém předním laloku, který je zodpovědný za pocity deprese. Snížila se jim ale také aktivita v amygdale, což je oblast mozku, která je zodpovědná za strach či hněv.
Vědci dospěli k závěru, že soucit, praktikovaný některými druhy meditace, může způsobit, že mozek je klidnější, a dosáhnout tak stavu klidu či pohody. Pocit štěstí se u osob, které meditovaly, projevoval jen tehdy, pokud byly schopny dosáhnout stavu beze strachu a veškerých emocí.
Podobných výsledků můžeme dosáhnout i při zvláštním druhu psychického nebo fyzického cvičení nazvaného ‚plynutí‘, při němž je osoba plně soustředěna na to, co dělá.
Podle doktora Daniela Golemana, mezinárodně uznávaného díky jeho práci v oblasti psychologie, je stav ‚plynutí‘ spontánní pocit radosti a příjemného překvapení.
S přihlédnutím na Golemanovo vysvětlení tak můžeme dospět k závěru, že lidé jsou ve stavu ‚plynutí‘ schopni plně věnovat pozornost tomu, co dělají, a docílit sebeovládání.
V minulosti neurologové zaměstnávali mysl určitými úkoly podobně jako je tomu ve stavu ‚plynutí‘, ale dosahovali opačných výsledků, kdy mozek produkoval menší aktivitu, to znamená méně zachyceného ‚nervového šumu‘. Jednalo se sice o podobný stav, jenže ho bylo mnohem těžší vědomě řídit. Jinými slovy byl mnohem nestabilnější.
Takže štěstí není, jak vědci objevili, dosažitelné materiálními prostředky, ale je to spíš otázka naší lhostejnosti nebo soucitu, který se může objevit v rozjímání ve spojení s vesmírem; spíš záležitost nesobectví než egoismu, zkrátka něco, co přímo souvisí s něčím duchovním, a nemůžeme to získat materiálnimi prostředky.
Přeložil: Michal Cabejšek 
Čtěte také:
Spojení mezi depresí a bolestí
Mozartův efekt – má hudba proslulého skladatele zázračné účinky?
