Článek z cyklu Morální základy české společnosti
BONA OPINIO HOMINUM TUTIOR PECUNIA EST
Český král Přemysl Otakar II. žil ve 13. století, nezachoval se žádný jeho dochovaný citát. O životě člověka nevypovídají pouze jeho slova, nýbrž zejména jeho činy.
25. prosince 1261 se v kostele svatého Víta na Pražském hradě odehrála slavná korunovace. Z historie zůstává doloženo, že tehdy byl Přemysl Otakar II. spolu se svou manželkou Kunhutou Haličskou korunován českým králem.
Tento král, řečený železný a zlatý, byl pátým králem českým z rodu Přemyslovců. Pokud bychom chtěli znát, jakým člověkem skutečně byl, ve středověkých kronikách nalezneme pouze stručný popis. „Postavy byl ušlechtilé, nepříliš vysoký, tváře snědé, srdnatý a moudrý i nadobyčej věku svého výmluvný.“
Ačkoliv se jeho ostatky dochovaly ve špatném stavu, antropolog Emanuel Vlček víceméně potvrdil, že byl Přemysl střední postavy, snědý a údajně celkem pohledný muž. Otakar II. vládl s dvorským vystupováním a na svou dobu dobrým vzděláním. Vydobyl si pověst vládce tvrdé pěsti, silné energie a osobní ctižádosti.
Přemysl se stal mocným středoevropským panovníkem, za jehož vlády dosáhlo české království největšího rozmachu až do doby Karla IV. Přemyslův závratný vzestup však ukončila smrt na bitevním poli.
Následníkem trůnu
Narodil se přibližně roku 1233 jako druhorozený syn Václava I. a Kunhuty Štaufské. Původně mu bylo souzeno vydat se na dráhu duchovního, avšak po smrti jeho staršího bratra Vladislava musel převzít markrabství moravské.
Jelikož se Přemyslův otec věnoval spíše lovu než správě země, nebyla šlechta s jeho vládou spokojená. V roce 1247 proto zvolila Přemysla za mladšího krále, účelem čehož nebylo odebrat Václavovi I. korunu, ale dosadit Přemysla jako spoluvládce, neboť si od něj šlechta slibovala větší obhajobu svých zájmů.
Došlo však k politováníhodnému boji syna proti otci. Král Václav I. vedl výpad proti Přemyslovi, jakmile zjistil, že chce získat Rakousy a Štýrsko. Nejprve měl v boji převahu Přemysl, ale pak došlo k obratu situace a byl poražen. V srpnu 1249 Václavovo vojsko oblehlo Pražský hrad a dobylo ho. Přemysl kapituloval a s otcem se smířil, Rakousy se tak poddaly Václavovi.
Následně čekal Přemysla politický sňatek. Roku 1251 byl pověřen vládou v Rakousích a zde pojal za manželku o 30 let starší Markétu z rodu Babenberků, zatímco jemu bylo pouhých devatenáct let. Z jejich manželství nevzešli žádní potomci. Po smrti otce Václava uzavřel Přemysl v roce 1260 další politický sňatek s Kunhutou, vnučkou uherského krále Bély. Říše se pod Přemyslovou vládou rychle rozšiřovala. Roku 1262 získal přiděleno salcburské a pasovské fojtství, později i Chebsko a posléze dosahovalo jeho panství až k Jaderskému moři na jihu Evropy.
Jako bystrý a racionální panovník Přemysl věděl, že jeho vlastní mezinárodní postavení závisí na tom, jak je jeho stát vnitřně silný. Za jeho vlády se podařilo dotvořit z Čech vrcholně feudální stát, v němž měl hlavní slovo král. Přemyslova moc pocházela z velmi promyšleně uspořádané politické, hospodářské a vojenské základny. Za tento úspěch získal přízvisko král železný a zlatý.
Jako bystrý a racionální panovník Přemysl věděl, že jeho vlastní mezinárodní postavení závisí na tom, jak je jeho stát vnitřně silný.
Hrozbou moci císařovi
Závist a nepřejícnost sousedních panovníků se však staly českému králi osudnými. Nakonec stanuly proti Přemyslovi dvě armády. Jednu proti němu vedl císař Rudolf I. Habsburský a druhá byla vedena uherským králem Ladislavem IV. Kumánem. O samotné bitvě na Moravském poli a jejích zvratech koluje mnoho pověstí. Pravdou však zůstává, že rok 1278 se stal pro krále železného a zlatého rokem posledním. Spolu se svými vojáky padl na Moravském poli.
V dlouho vyrovnaném boji se prý sám Rudolf Habsburský ocitl v ohrožení života, ale zachránil ho rytíř Walter z Ramschwagu. Bitva byla podle některých historiků ze strany říšského vojska vedena proti soudobým pravidlům rytířského boje, a právě proto se jako symbol rytířství objevuje vždy Přemysl, nikoliv Rudolf. O vítězství údajně nerozhodla proslulá zrada českých pánů, neb z nich většina ani na místo bitvy nedorazila, ale útok Rudolfova šiku, vedeného Ulrichem z Kapellen, ze zálohy do boku české sestavy se smluveným pokřikem: „Utíkají! Utíkají!“, což zmatené české vojsko rozložilo.
Zlá léta
Porážka českého vojska byla natolik výrazná, že Rudolf část svých bojovníků odvolal a podmanil si Moravu. Výsledkem bitvy bylo definitivní potvrzení nově nastoleného habsburského panství v Rakousích a Štýrsku, které se staly tzv. dědičnými habsburskými zeměmi a daly základ geopolitickému uspořádání, které přetrvalo téměř šest a půl století, do roku 1918. V českém království nastala po smrti krále velmi složitá situace, anarchie a hospodářské problémy.
Bitva byla podle některých historiků ze strany říšského vojska vedena proti pravidlům rytířského boje, proto se jako symbol rytířství objevuje vždy Přemysl, nikoliv Rudolf.
Poručník kralevice Václava Ota V. Braniborský si počínal v českém království jako v dobyté zemi a kořistnicky se chovala i část české šlechty. Poměry zčásti uklidnilo až svolání šlechtického sněmu v r. 1281, jehož účastníci se zavázali ke stíhání lupičů a škůdců země a k navrácení rozkradených královských zboží a hradů do rukou poručníka, jakožto zástupce řádné královy vlády. Ale neúroda a mrazivé počasí následujícího roku situaci ještě více zkomplikovaly. Období 1278–1283 bylo proto dobovými kronikáři nazváno „zlá léta“.
V Dantově pekle
Postavu Přemysla II. Zachytil ve slavném díle Božská komedie spisovatel a básník Dante Alighieri. Zde poněkud ironicky Přemysl „milou společnost tvoří“ Rudolfu Habsburskému. Jak už poznamenal český historik František Palacký „historie nezná tragédií bez viny“. Po smrti v Dantově pekle plní král železný a zlatý to, co za svého života nestihl. Vzdát uznání a respekt svému otci a svému císaři, nespěchat sám na vrchol, ale vytvořit spojenectví.
Přemyslův odkaz
Přemysl Otakar II. dosáhl svých úspěchů díky upevnění moci na úkor ambiciózní šlechty. Díky získané stabilitě centrální moci a podpodře obchodu, práva a pořádku mohly kraje pod jeho vedením prosperovat.
Stal se panovníkem vskutku evropského formátu, mocným vladařem, se kterým bylo nutno počítat. Pro nás však znamená daleko víc, neboť společně s Karlem IV. bude navždy považován za největšího českého krále. Ukázal všem nastupujícím generacím, že i vladař malého národa je schopen vládnout velkým územím. Jeho zásluhou se hranice našeho státu poprvé a naposled posunuly až k moři, konkrétně Jaderskému.
Založil desítky měst, nejenom v Česku ale i na Slovensku a v Rakousku. Ne jeho počest bylo založeno také město Königsberg v dnešním Pobaltí, v současnosti známější pod jménem Kalinigrad. Přemysl se do této oblasti dostal v rámci křížových výprav proti nekřesťanským kmenům.
Dante Alighieri – Božská komedie. (Volné dílo)
 Posbírali jsme citáty a záznamy z životů významných českých vládců, spisovatelů, umělců a myslitelů. Jejich receptem na dobrý a úspěšný život bylo pěstování ctností, dodržování morálních zásad a společenské etiky. Ve výtisku české redakce deníku Epoch Times se vracíme zpět ke kořenům českého národa a poodhalujeme základy myšlení nejvýznamnějších postav české historie i hodnoty, které podle nich přinášejí lidem a společnosti štěstí, harmonii, prosperitu a klid v duši. Čtěte více... |
