Máme jen jeden život, nebo je jich více? Zažili jste někdy pocit ´déjà vu´ nebo pocit: „tady jsem už byl“? Podle tzv. detektivů mysli jsme zažili mnoho minulých životů a rodíme se stále znovu a v jiných formách, dokud nedosáhneme stavu úplnosti.
Lidé se převtělováním zaobírali po celé věky, ale teprve v 70. letech minulého století se jím začali zabývat i vědci. Níže jsou uvedeny zajímavé případové studie expertů na téma reinkarnace.
„Experimenty s regresí do minulých životů“ - terapeuti při těchto pokusech zavádí člověka zpět do okamžiku jeho narození anebo ještě dál.
Studie č. 1 – Bloxhamovy pásky
Arnall Bloxham byl velšský hypnoterapeut ze sedmdesátých let, který dvacet let hypnotizoval stovky jedinců, aby nahrával jejich popisy údajných minulých životů. Mohou Bloxhamovy pásky dokázat existenci reinkarnace, nebo je lze vysvětlit jinak? Arnall Bloxham je odborník na to, čemu hypnotizéři říkají „experimenty s regresí do minulých životů“. Terapeuti při těchto pokusech zavádí člověka zpět do okamžiku jeho narození anebo ještě dál. Bloxham byl tehdy prezidentem Britské společnosti hypnoterapeutů a hypnózu používal k léčení fyzických neduhů a zlozvyků, jako například kouření.
To, co se během jeho experimentů hypnotické regrese stalo, popírá běžnou lidskou logiku. Jeho klienti vyprávěli v podrobných detailech o životech osob, které existovaly před stovkami let. Může to znít neuvěřitelně, ale Bloxham nahrál přes 400 vyprávění hypnotizovaných subjektů týkající se minulých životů. Kromě toho byly mnohé detaily a zmínky v záznamech doloženy jako fakta. Podle Bloxhama tyto silné důkazy výrazně podporují pravdivost přesvědčení o existenci převtělování.
Jeden z Bloxhamových známých případů se týkal jisté Jane Evansové. Návrat Jane do jejího minulého života poprvé začal v roce 1971, když spatřila plakát s nápisem: „Arnall Bloxham tvrdí, že revmatismus je psychologického původu.“ Jane, 32letá velšská žena trpící artritidou revmatismu, shledala tento výrok neuvěřitelným a rozhodla se, že kontaktuje muže, o němž se na plakátu psalo. Díky Bloxhamovi se jí podařilo dostat do spojení se šesti ze svých minulých životů. Byly to tyto: žena učitele za Římanů, Žid zavražděný při masakru ve 12. století v anglickém Yorku, sluha francouzského boháče ve středověku, družička anglické královny Kateřiny Aragonské, nuzný sluha v Londýně za vlády královny Anny a jeptiška v Americe 19. století
Příběh Jane Evansové a několika dalších případů reinkarnace byly vyneseny na světlo televizním producentem BBC Jeffrey Iversonem v jeho knize „Více životů než jeden?“ Aby ověřil teorii reinkarnace, Iverson si v roce 1975 vyžádal svolení Evansové k opětovné regresivní hypnóze z rukou Boxhama, tentokrát za přítomnosti televizní kamery BBC a nahrávacího zařízení. Iverson chtěl následně doložit, zda to, co říká o svých minulých životech, je či není pravda.
Zkoumal podrobnosti o těchto životech a ověřil, že vyprávění Evansové se zakládá na pravdě. Na konci své knihy dochází k závěru, že dvacet let Bloxhamovy výzkumné práce silně podporuje názory o existenci převtělování. Na základě těchto materiálů vznikl televizní dokument BBC s názvem „The Bloxham Tapes“ (Bloxhamovy kazety).
I když doktor Guirdham zůstával na povrchu klidný a nezúčastněný, musel uvnitř skrývat překvapení. Jeho pacientka totiž popisovala tu samou noční můru, která sužovala i jeho po více než 30 let.
Studie č. 2 - Kataři doktora Guirdhama
Skeptikové přisuzují fenomén převtělování tomu, co detektivové mysli nazývají kryptomnézie, pojem označující schopnost vzpomenout si na fakta, o kterých jste zapomněli, že byste je kdy znali. Pokud by takto dávná paměť mohla být vytažena z lidské mysli, mohlo by to logicky vysvětlit údajnou reinkarnaci Jane Evansové.
Nicméně pro doktora Artura Guirdhama, další velkou britskou autoritu na převtělování, toto vysvětlení nemůže pokrýt případy, které viděl nebo slyšel. Doktor Guirham své zkušenosti zachytil ve svých knihách „Jsme jeden druhým“, „Kataři a reinkarnace“ a v autobiografii „Jednou nohou v obou světech“.
Doktor Guirdham, bývalý psychiatr ve Velké Británii, vede malou skupinu lidí, kteří věří, že byli ve svých minulých životech katary, heretickou náboženskou skupinou, která existovala ve 13. století v oblasti Languedoc v jihozápadní Francii.
Incident, který vedl doktora Guirdhama k teorii reinkarnace, začal roku 1962 ve městě Bath, v nemocničním oddělení pro ambulantní pacienty, kde Guirdham pracoval jako psychiatr. Jeho poslední pacientkou v ten den byla atraktivní, očividně normální mladá žena, u které se již od dospívání vyskytovala opakující se noční můra. Ta se jí teď však vracela dvakrát až třikrát týdně. Ve snu ležela na zádech na podlaze, když k ní zezadu přistoupil muž. Nevěděla, co se má stát, ale byla naprosto vyděšená.
I když doktor Guirdham zůstával na povrchu klidný a nezúčastněný, musel uvnitř skrývat překvapení. Jeho pacientka totiž popisovala tu samou noční můru, která sužovala i jeho po více než 30 let. Doktora celá věc silně zaujala, přesto pacientce nic neřekl. Žena už nikdy tento sen znovu neměla a i u Guirdhama jeho noční můry přestaly do týdne od prvního sezení s pacientkou.
Jejich setkání pokračovala. Doktor Guirdham si byl jistý, že s jeho pacientkou nebylo po duševní stránce nic v nepořádku a její znalosti minulosti ho fascinovaly. Později mu dala jmenný seznam lidí, kteří podle ní ve 13. století žili, a popsala, co všechno se jim stalo. Také řekla doktoru Guirdhamovi, že i on byl v té době naživu a jeho jméno bylo Rogiet de Cruisot.
Jako psychiatr měl Guirdham základní informace a povědomí o převtělování, ale nikdy se o toto téma šířeji nezajímal. Tento případ ho však zavedl k hlubšímu zkoumání. Přišel na to, že jména, které mu pacientka poskytla, byla skutečně přesná, ačkoliv v mlhavých historických záznamech středověku byla zmíněna jen zběžně a všechna ve francouzštině. Lidé, které pacientka doktora Guirdhama popsala, byli všichni členové katarské sekty, náboženské skupiny rozšířené v raném středověku v jižní Francii a severní Itálii. Kataři mimo jiné věřili v reinkarnaci. Postupně se doktor Guirdham setkal s dalšími lidmi, celkem jedenácti, kteří měli vzpomínky na své minulé životy prožité společně mezi katary.
Nikdo ze subjektů nebyl pod vlivem žádných léčiv: minulá jména a události se jednoduše objevovaly v jejich myslích, uvádí doktor Guirdham. Doktor také předložil jeden z nejpozoruhodnějších důkazů, které získal. Byl to zápisník sedmileté holčičky obsahující nákresy z minulosti. Zápisník obsahoval i jména mnoha členů katarské sekty. Ohromený doktor napsal: „Vůbec nechápu, jak mohlo sedmileté dítě tato jména znát, když podle mě v té době neexistoval v Anglii takový odborník na dějiny středověku, který by je věděl.“
Velké množství vzpomínek, jmen a kontaktů přesvědčilo Guirdhama, že on a jeho skupina všichni žili společně, a to nejen jednou, ale i několik životů předtím. Píše: „Se čtyřiceti lety lékařských zkušeností buď znám rozdíl mezi jasnovidectvím a schizofrenií, anebo jsem sám psychotik. Nikdo z osob v mé skupině není jakkoliv šílený a nikdo z mých kolegů mě za psychotika nepovažuje.“
Záhy poté, co se naučila mluvit, zmiňovala se o jiné matce a otci na jiném místě, kde žila se sourozenci - dvěma bratry a mnoha sestrami. Rodinu se podařilo najít, znala jejich jména, i když je nikdy před tím neviděla. Tvrdila, že je jejich zemřelý a převtělený syn.
Studie č. 3 – Doktor Stevenson a dívka ze Srí Lanky
Kdyby existoval seznam největších odborníků na převtělování, nesměl by na něm chybět doktor Ian Stevenson, profesor psychiatrie na Univerzitě Virginie ve Spojených státech. Cestoval po celém světě, aby zkoumal různá hlášení o reinkarnaci a vymyslel důkladný test, jak vyloučit podvod, kryptomnézii a podobné. Ze 200 zkoumaných lidí Stevensonovým testem prošlo jen 20 možných případů. Sedm z nich bylo zaznamenáno v Indii, tři na Srí Lance, dva v Brazílii, jeden v Libanonu a sedm mezi kmenem Indiánů na Aljašce.
Uvedeme případ velmi mladé dívky, narozené roku 1956 v centrální Srí Lance se jménem Gnantilleka Baddewithana. Záhy poté, co se naučila mluvit, zmiňovala se o jiné matce a otci na jiném místě, kde žila se sourozenci - dvěma bratry a mnoha sestrami.
Podle podrobností, které poskytla, se podařilo jejím rodičům identifikovat jistou rodinu ve městě poblíž od jejich bydliště. Z okolí se dozvěděli, že tato rodina v roce 1954 ztratila syna. Vzali tedy s sebou Gnantilleku k této rodině a ta jim řekla, že je jejich zemřelým synem, a správně pojmenovala všech sedm členů své staré rodiny. Obě rodiny se přitom do té doby nikdy nesetkaly, ani nenavštívily města, ve kterých druhá rodina bydlela.
Čelíme v tomto životě odplatě za svoje činy
spáchané v životech předchozích?
Závěr
Skeptikové mohou zavrhnout teorii reinkarnace jako blud a ti, kteří v převtělování nevěří, to mohou odbýt jako nepodloženou pověru.
Východní náboženství bez ohledu na to, co si můžeme myslet my, odpradávna v reinkarnaci věřila, stejně jako v princip kauzality neboli vztahu mezi příčinou a důsledkem. Podle těchto názorů velmi záleží na chování člověka v tomto životě, protože se mu vrátí všechny dobré skutky a prohřešky, kterých se v minulých životech dopustil. Jenomže kdo na tohle dohlíží?
Podle jedné teorie se o to postarají přírodní síly vesmírného zákona nebo tomu můžeme říkat zákon přírody. Ateisté by pravděpodobně mohli považovat tuto teorii za příklad „fatalistického syndromu“, jelikož oni věří, že život je takový, jakým si ho uděláme a že jsme strůjci svého vlastního osudu.
Taoisté oproti tomu věří, že člověk sklízí, co zasel. I v buddhismu se už po 2 500 let hovoří o teorii „šesti cest samsáry“ (převtělování). Možná, že právě tato přesvědčení stojí za radami našich předků, kteří pravili: „Dobré skutky přinesou požehnání, za špatné skutky následuje odplata.“
Přeložil Pavel Porubiak
Související články:
10 podivných věcí, které děti řekly o minulých životech
