Máme tady další filmovou část ságy ze světa otce fantasy literatury J.R.R.Tolkiena, ze které mám jasný dojem z dobře odvedené filmařské práce. Od naprosto "vypiplaných" do posledního detailu propracovaných exteriérů, interiérů, animací i rekvizit po vynikající herecké výkony - oceňuji celkový filmový zážitek za jedničku mezi dosavadními snímky z Tolkienova světa.
Ve snímku jsem zatleskal zejména hereckému výkonu Leea Paceho v roli krále lesních elfů. Jeho postava nebyla na scéně dlouho, ale jeho výkon provedený s grácií a přesvědčivostí je doslova strhující.
Další zajímavou postavou byl Legolas, kterého Orlando Bloom zahrál o něco odlišněji, než v minulých snímcích. Trochu pomohli maskéři, bylo cítit jeho stoupající herecké umění a celkové ladění postavy k většímu soustředění a odměřenosti až netečnému chladu vznešených elfů, kteří nepocházejí ze Středozemě, ale přicestovali z Valinoru, od nebeských bytostí Valar.
Chválou nechci šetřit ani pro milostnou romanci, kterou režisér Peter Jackson připravil mezi elfkou Tauriel a poněkud vyšším trpaslíkem Kilim. Krásná Evangelina Lilly v roli elfky doslova exceluje a společně s Aidanem Turnerem v roli trpaslíka nechají mezi sebou přeskočit jiskru, která je sama o sobě mistrovstvím divadelního, filmového a hereckého umění.
Jediná scéna, která zbytečně opsala obvyklou a pro mě až příliš přehrávanou dramatizaci, se odehrála před vstupem do trosek trpasličího města Dol. Tehdy jsem opravdu nemohl než si povzdechnou nad zbytečností několika minut filmového pásu, ale to byl opravdu jeden z mála negativních a nudných okamžiků, kterých bylo ve snímku "jako šafránu".
Pozoroval jsem stíny, světla, počítačové efekty i akční scény a nemohl jsem, než se nechat unášet do fantastického světa drsných hor, obratných bojovníků, překrásné krajiny, obřích monumentálních staveb a magických bytostí.
Samotný příběh, který Tolkien napsal, se již stal literární legendou, jediné co zbývalo, bylo převést všechno na filmové plátno. To je vždy nelehký úkol a často se čtenáři předem smiřují s tím, že film nikdy nemůže nahradit vyprávění a fantazii, kterou vzbuzuje kniha. Druhý díl Hobita je vytvářený s láskou a věnován všem milovníkům fantasy jako umělecká freska, která se snaží o maximální propracovanost všech, byť vedlejších postav a částí příběhu.
Občas si představuji, kolik práce se musí na filmu odvést ještě před tím, než herci v kostýmech ulehnou do slámy v dřevěném srubu jako trapaslíci a sehrají scénu s ranním probouzením. Hobit je prostě přehlídkou všeho, co bylo dosud pro Talkienův fantasy svět vytvořeno. Kostýmy, masky a zbraně jsou samy o sobě velkou kapitolou celkových příprav. Ať už je to nůž na boku elfky Tauriel, koruna krále Thranduila, sekery a kožešiny trpaslíků nebo Bardův kabát či dalekonosný samostříl, všechno se pečlivě vyrábělo a modelovalo.
Jestli mě něco na tomto snímku oslovilo, bylo to vynikající herecké umění, propracované kostýmy a rekvizity, vyprávění příběhu a celkový dojem, kterého se filmovému štábu podařilo dosáhnout. Je znát, že snímek měl dostatečné finanční zázemí a mohl si dovolit přinést to nejlepší, co si filmoví tvůrci mohli vysnít a co dokázali vytvořit. Osobně bych na film zašel s potěšením ještě jednou. Tým, který Tolkienovy příběhy filmuje, přivádí snímky ke stále větší dokonalosti.
Hodnocení: 
Tolkienův příběh
Pokud jde o samotný Tolkienův příběh, zobrazuje řadu různých charakterů postav. Ukazuje chladnost až netečnost krále Thranduila vůči okolnímu světu v kontrastu k vnímavé postavě elfky Tauriel a postavě Legolase, který stojí mezi svým otcem a náklonností k Tauriel.
Trpasličí král Thorin je zkoušen břemenem kralování a vykreslován, jak ztrácí soucitné vnímání vůči bytostem a svým blízkým, nad jejichž životy nadřazuje poslání sjednotit trpasličí národy, aby svůj soucit díky moudrosti svých rádců opět nacházel.
Tolkien od počátku celé ságy ustavuje osud celého světa, který byl napsán nejvyšším pánem Ilúvatarem, a jenž následně předzpívaly bytosti Valar v jeho základní knize Silmarillion o stvoření dějin, které měly být teprve naplněny. Ať už jsou to lidská proroctví nebo magické bytosti, jako Gandalf a Galadriel, které pomáhají otáčet kola dějin, tak obyčejní Hobiti, všichni jsou řízeni silami osudu, předurčeni naplnit svá poslání.
Ani nejvyšším bytostem Valar není v Tolkienově světě dovoleno vědět, jak celé drama stvoření nakonec skončí. Zpěv Valar navíc narušil jeden z nich, Melkor, který chtěl zpívat podle sebe, čímž pokroutil a změnil tok dějin, avšak nemohl změnit vůli Ilúvatara a pouze celé stvoření pokřivil a doplnil o zlé bytosti a ďábelská zasahování.
