Josef Kajetán Tyl – „Bez peněz jsi chudý, bez druha chudší, bez srdce nejchudší.“

Bez peněž jsi chudy, bez druha chudší bez srdce nejchudší.

Energický muž, zakladatel moderního českého divadla, nám zanechal odkaz, na který nikdy nezapomeneme – českou národní hymnu.  Je to však pouze jeden z jeho darů českému národu. Ty další spočívají především v jeho umělecké tvorbě, která se opírá o morální principy a národní hrdost.  Krásnou ukázkou je jedna z jeho méně známých prací, novela Rozina Ruthardova, jejímž hlavním tématem je obraz vybízející, jaká by měla společnost být po morální stránce, aby byla schopna stát na pevných základech. V této povídce Tyl ukazuje sílu mravnosti a pevných zásad v kontrastu s lidskou zhýralostí a bezohledností.

Jak uvedl literární historik Vladimír Štěpánek v doslovu k této povídce: „Předním požadavkem této morálky je poctivost, opravdovost, ušlechtilost, rozvážná přičinlivost, věrnost, upřímnost, rozhodnost v zásadních otázkách, ale i porozumnění pro slabé a kolísající.“

V tomto doslovu je krásně charakterizováno celoživotní Tylovo dílo a přínos českému národu jako takovému. V době, kdy se každý ohlíží především na vlastní zájmy a opomíjí potřeby druhých, oživují díla jednoho z našich největších umělců poslední doby, ať je to Fidlovačka či Strakonický dudák, vzpomínky na sílu a hrdost českého národa a probouzejí uvědomění, že morálka je základním stavebním kamenem každé společnosti.

O životě a práci

Josef Kajetán Tyl se narodil 4. února roku 1808 v Kutné Hoře, do chudé rodiny Jiřího Tilla, krejčího a zároveň bývalého vojenského muzikanta, který malého Josífka brával do koncertních sálů. Rodiče však brzy zemřeli, a tak se o chlapce musela postarat jeho teta. Jméno Kajetán dostal při křtu a příjmení změněné z Till na Tyl začal používat až od roku 1838.

Srdce nic nenakupuje, nic neprodává.

Studoval na gymnáziu v Kutné Hoře, kde učitelé záhy rozpoznali jeho výjimečný hudební talent. Další Tylova studia financovala jeho babička, která výrazně podporovala jeho hudební nadání. Studoval v Praze a následně v Hradci Králové, kde bydlel v rodině Václava Klimenta Klicpery. Ten v něm naplno rozvinul lásku k divadlu a umění obecně, a tak se ve svých dvaceti letech stal členem Hilmerovy kočovné společnosti.

„Veselost je ta nejlepší apatyka“

Na začátku své umělecké kariéry pracoval jako účetní v pražských josefských kasárnách. Zároveň vytrvale kritizoval úroveň českých představení ve Stavovském divadle a snil o své vlastní divadelní scéně, pro kterou ovšem neměl dost financí.

Veškerý volný čas věnoval psaní prózy a prvním divadelním představením. V letech 1835 – 37 si svůj sen splnil a stal se ředitelem ochotnického Kajetánského divadla, kde hrával i Karel Hynek Mácha. Uvědomil si ovšem, že česká představení je nutné hrát především ve Stavovském divadle a od roku 1846 se stal hlavním dramaturgem zde uváděných českých děl.

Zároveň se angažoval v redaktorské činnosti, kde se ujal časopisu Jindy a nyní, který později přejmenoval na Květy. Řídil také dvouměsíčník Pražský posel, ve kterém se vyjadřoval k politické situaci tehdejší revoluce. Po roce 1848 se stal poslancem říšského sněmu.

Kdo nemá peněz, je chud, kdo nemá druha, je chudší, kdo nemá srdce, je nejchudší.

Původní zápis písně Kde domov můj. (František Škroup/ Volné dílo)

Kde domov můj

První sloka písně Kde domov můj je českou státní hymnou. Pochází ze hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, poprvé uvedené 21. prosince roku 1834. Při její premiéře bylo hlediště Stavovského divadla zcela zaplněno. Na galerii a vzadu v přízemí se tísnili stojící studenti, tovaryši a služky. Na sedadlech v přízemí sedělo mnoho významných osobností. Zazněla předehra v podání autora hudby Františka Škroupa, v níž byly slyšet i dvě lidové písně. To čeští vlastenci v hledišti přijali s úsměvem a uspokojením, někteří diváci ovšem dávali syčením najevo projevy nevole.

Ve vzpomínce medika Jana Melichara byl začátek písně přijat takto: „Když píseň započala, nastalo v divadle hrobové ticho, všechno zatajilo dech. Pěvec zpíval dojemně, s pohnutím. A když umlk, ticho potrvalo ještě několik okamžiků. Pak nastaly nekonečné projevy radosti a nadšení.“

V roce 1852 po prohrané revoluci a nástupu Alexandra Bacha do vedení vlády rakouské říše nastalo období známé jako Bachův absolutismus. Státní finanční podpora Stavovskému divadlu byla odňata a jeho český umělecký sbor rozpuštěn. Tyl byl vyhnán z Prahy a živil se jako kočovný herec. Zemřel 11. července roku 1856 v Plzni ve značné bídě a těžce nemocen. Na jeho pohřeb přišly zástupy lidí a rozloučily se s ním písní Kde domov můj.

Národní symbol

Cesta hymny k národnímu symbolu nebyla nijak lehká. Našli se mnozí, kteří v dobách vzrůstající popularity hymny požadovali jinou alternativu. Přesto však, snad pro jistý šarm, kdy slova obsažená v hymně odpovídala hledání národa během národního obrození, se hymna ujala.

Základní zákony československého stáu ustanovení o státní hymně neobsahovaly, a tak se zařadila mezi další tři státní symboly roku 1920, ke kterým o tři roky později přibyla vlajka prezidenta a státní barvy.

---