V revolučním roce 1789 se dalo do pohybu kolo dějin, které převrátilo životy obyčejných lidí i osudy králů a královen…
Marie Antonie Josefa Johana Habsbursko-Lotrinská byla urozená císařská a královská princezna, jíž náležel titul rakouské arcivévodkyně. V letech 1774 až 1793 byla jako manželka krále Ludvíka XVI. královnou francouzskou a navarrskou.
Příběh poslední královny Francie se rozhodli oživit prostřednictvím romantického muzikálového dramatu scénárista Jiří Hubač, textař Pavel Vrba a skladatel Jiří Škorpík.
Marie Antonie byla dcerou královny Marie Terezie a císaře Františka Štěpána I. Ve čtrnácti letech byla poslána na francouzský královský dvůr, aby zde pojala za manžela budoucího krále Ludvíka XVI.
Jako královna, jíž se stala v necelých dvaceti letech, vedla údajně poněkud rozmařilý život. V roce 1789 došla hladovému francouzskému lidu trpělivost, krále s královnou svrhl a po jejich nezdařeném útěku uvěznil v Templu.
Marie Antonie byla popravena devět měsíců po svém manželovi, její život byl ukončen popravou gilotinou v říjnu 1793 na dnešním Náměstí svornosti. Cesta královny na popraviště ve vozíku pro odsouzené je zachycena na autentické skice od J. L. Davida.
Život u dvora
Stejně jako její sourozenci se také Marie Antonie již v mladém věku stala objektem matčiny sňatkové politiky. Její sňatek měl zřejmě utužit křehké spojenectví mezi Rakouskem a Francií.
Když se vydala s družinou na cestu do Francie, musela se podle zvyku na hranicích obou říší zastavit a svléci zde vše rakouské a zanechat zde vše včetně svého psíka Mopse. Po sňatku přijala jméno Marie Antoinetta a stala se francouzskou korunní princeznou („dauphinkou“).
Manžel usedl jako Ludvík XVI. na trůn po smrti svého děda Ludvíka XV. v roce 1774. Po jeho boku byla Marie Antoinetta královnou až do pádu království za Velké francouzské revoluce v roce 1792.
Marie Antoinetta bývá mylně označována jako hlavní viník bankrotu státní pokladny. I proto byla neprávem označována coby Madame Déficit. A to především proto, že si nechala vozit drahé látky, krajky, šperky, pořádala nákladné plesy, v kartách prohrávala astronomické částky a do vlivných úřadů jmenovala své oblíbence - vévodkyni de Polignac, princeznu de Lamballe a jiné, např. knížete de Ligne, barona de Besenval, markýze d'Adhémar, vévodu de Lauzun.
Ačkoliv náklady na královský dvůr byly rovny desetině ročního státního rozpočtu, hlavní příčinou bankrotu bylo financování amerických kolonií v boji o nezávislost na Velké Británii. Z velké části může za obrovský státní dluh i neschopnost tehdejších ministrů a krále prosadit zdanění šlechty, která se postavila proti vůli krále a tím neumožnila ozdravení ekonomiky království. Tato situace pak vedla přímo k Velké francouzské revoluci.
Představení „Antoinetta – poslední královna Francie“ ožívá v divadle Hybernia.
