Čína se právě dostala o krůček blíž ke svému cíli předčit Spojené státy jako vzdušná velmoc. Čínský podnik Guangdong Elecpro Electric Appliance Holding 19. května oznámil, že se chystá zakoupit dvě evropské letecké firmy.
Tou první je švýcarský Mistral Engines, výrobce motorů pro lehká letadla, vrtulníky a vojenské bezpilotážní letouny. Druhou společností je německý SkyTRac, jež se zabývá vývojem vrtulníků s dvojitými rotory.
Z předchozích akvizic lze podle bezpečnostní firmy IHS Jane uvést koupi rakouské firmy Fischer Advanced Composite Components čínskou Aviation Industry Corporation of China (AVIC), ke které došlo roku 2009, nebo loňské odkoupení německé Thielert Aircraft Engines stejnou čínskou korporací.
Skupování je součástí čínské snahy o pokrok v leteckém programu a srovnáním kroku s vojenskými technologiemi Západu. Jedná se jak o civilní sféru, tak o armádní systémy.
Obchody v Rusku
Když ruský prezident Putin odjel minulý týden na důležitou a široce medializovanou schůzku se svým čínským protějškem, kromě obří zakázky na dodávky plynu se hovořilo také o spolupráci v oblasti vojenství.
Obě strany hodlají spustit společný letecký projekt, kdy Rusko poskytne Číně nové helikoptéry postavené na těžkotonážním přepravním stroji Mil Mi-26. Ten unese až 82 plně vyzbrojených vojáků. Kromě toho chtějí sousedé společně vyvinout velký civilní letoun s kapacitou 400 osob, který by konkuroval Airbusu a Boeingu.
Hladoví po rychlém vývoji
Čína má na vývoji svého vzdušného programu velký zájem. Podle zprávy britské Královské letecké společnosti z roku 2013 je „vzdušný prostor určen jako primární prostředek k pozvednutí celkového ekonomického výkonu Číny pomocí ‘výstupu po žebříku průmyslové ekonomické hodnoty špičkových technologií’“.
Ve vojenské oblasti jsou čínské zájmy ještě vyšší, obzvláště s přihlédnutím k územním sporům téměř se všemi jejími sousedy. Nicméně samotné čínské orgány, jak píše Královská letecká společnost, přiznávají, že pokrok je pomalý a plný překážek.
Lidově-osvobozenecká armáda uvádí, že má přinejmenším 1 321 stíhacích letounů. Odborník na obranu a bezpečnost v Asii, Kyle Mizokami, na svém blogu poznamenává, že počet čínských stíhaček je jen o něco nižší než v americkém vojsku, ovšem většina z nich je značně zastaralá. Podle Mizokamiho má Peking pouze 502 nových letounů, z toho 296 jsou Su-27 ruské výroby a 206 domácí J-10.
Zbytek jsou zpravidla modely navržené v šedesátých letech a postavené v letech sedmdesátých. „Ty by ve skutečné válce moc dlouho nevydržely,“ domnívá se Mizokami.
Čína si to plně uvědomuje a soustřeďuje se na vývoj nové generace stíhacích letounů – J-20. Pokrok je však pomalý. ČLR se musí spoléhat na motory AL-31FN dovážené z Ruska a tak není divu, že se poohlíží jinde, aby vývoj svého leteckého průmyslu uspíšila a zmodernizovala. Činí tak prostřednictvím akvizic zahraničních společností, smlouvami o spolupráci, a když jsou nabídky odmítnuty, stalo si již několikrát v praxi, že tyto společnosti zaznamenaly hackerské útoky, které byly experty vyhodnoceny jako útoky speciálních IT jednotek čínské armády, které cíleně zcizují know-how.
