Ilustr. foto. (Joern Pollex/Getty Images)
To si jedno líné sobotní odpoledne hovím u kamen, ve kterých praská dubové dříví, a listuju si krásným časopisem List paní a dívek. Není z dnešní doby. Vyšel v roce 1934. Prolistuju se až k mé oblíbené rubrice „Co vařit?“. Zvědavě se zadívám na nadpis Syrová strava. To jako vážně? Čtěte se mnou.
Módní syrová strava
„Idea syrové stravy se stává pomalu módním heslem. Svůj původ má v moderním učení o vitaminech. Vitaminy jsou látky, které jsou obsaženy především v syrovém ovoci a zelenině a mají významnou úlohu vedle ostatních živných součástek: bílkovin, tuku, uhlohydrátů, vody a soli.“
(O vitaminech se v dobových časopisech ze třicátých let hodně psalo. Cílem článků bylo zpravidla přiblížit jejich důležitost a potřebnost v jídelníčku.).
„Syrová strava je tedy požívání potravy v surovém stavu. Na tuto potravu byl zvyklý již primitiv, předhistorický člověk a jsou ještě zvyklé přírodní kmeny. Úpravou syrového pokrmu, tedy vařením, pečením apod., byla učiněna potrava zažívacím orgánům přijatelnější. Zažívací orgány lidského těla zvláště dnes – po tisíciletém vývoji – nejsou s to, přijímati potravu výhradně syrovou a bylo by nutno je znenáhla si zvyknout. Také většina poživatin, jež pro nás přicházejí v úvahu, je skutečně nepoživatelnou v syrovém stavu (mouka, obilí, brambory atd.).
(Současní zastánci raw food by jistě namítli, že nyní je možné řadu surovin docela chutně „požívati“ v syrovém stavu. Vždyť je řada moderních přístrojů, které třeba ze sušeného ovoce či ořechů připraví základ pro nepečený dort…).
Nevelké naděje syrové stravy
Pojďme ale dál. V dobovém časopisu List paní a dívek se autorka článku domnívá, že syrová strava nemá naději na uplatnění v širokém měřítku, protože je velmi drahou a nedostatečně stravitelnou.
„Přirozeně, syrová strava má také své přednosti,“ pokračuje autorka, „nutí ji dobře žvýkati, zachovává si jisté minerální látky ve své původní formě. Vitamíny v ní obsažené nepřicházejí na zmar a konečně sytí v menším množství než potrava upravená.“
S tím nelze než souhlasit. Pochroupat si na uzrálém jablíčku, mrkvi právě vytažené ze země nebo čerstvém jarním salátu je prostě jedinečné!
Nic se ale nemá přehánět. A to věděli už v redakci tehdejšího dámského časopisu. „Moderní výživa má býti kombinovaná. Každý den mělo by se jísti něco syrové stravy, především saláty, rajská jablka, ředkev a jiná zelenina a ovoce.“
Tak. A dočetli jsme téměř až do konce. Závěr autorka věnuje poznámce, že v některých případech a při některých nemocech (ledviny, játra) je syrová strava opodstatněná. Měla by však být předepsána lékařem.
Vidíte. Žádný velký objev, ta syrová strava. A nelze než souhlasit, že strava moderního (a myslícího) člověka by měla být pestrá. Ono žvýkat pořád dokola (a hlavně v zimě) studenou zeleninu není žádná výhra. Prostě nezahřeje tak, jako dobrá poctivá polévka.
Převzato z webu o zdravé výživě www.cojime.cz.
Podobné články:
Vegani, vitariáni, paleo a ti další – jak se komu říká
5 skvělých jídel z první republiky
