Nejprve zazní diagnóza – nádorové onemocnění. Následuje šok a otázka: proč zrovna já?
Chemoterapie je pro tělo velká zátěž, dochází i k vypadávání vlasů. Na fotografii anglická zpěvačka Geri Halliwell na návštěvě pobočky Breast Cancer Care, britské organizace pomáhající ženám s rakovinou prsu. (Chris Jackson/Getty Images)
Potom se učí připevnit protézu, nosit šátek nebo paruku. Někteří jsou opuštěni partnerem, který nedokáže jejich nemoc unést. Změna dosavadního života je dost podstatně zasáhne. Změní se hodnocení důležitosti různých aspektů života. Pro někoho se onemocnění stane výzvou, že má změnit svůj život.
Podle psychosomatiky je onemocnění rakovinou prsu následkem stresu z partnerského vztahu.
Pacienti, kteří se (vy)léčili z onkologického onemocnění, vypravují své příběhy.
Pacientka IB, 45 let: Když jsem trhala jablka, spadl mi lístek ze stromu za výstřih. Jak jsem se ho snažila vyndat, nahmátla jsem si bouli na prsou. Gynekolog mi doporučil vyšetření mamografem. První, co mě napadlo, bylo samozřejmě – tohle.
Po vyšetření mamografem nejprve nic neříkali, ale z očí sester se to prostě pozná. Potom jsem šla před mamární komisi, kde zasedala spousta lékařů. První tři týdny, co mi řekli ortel – diagnózu zhoubného nádoru, byly nejhorší. Otázka – proč právě já?
Bulila jsem. Bývala jsem hyperaktivní, vařila, uklízela, nešla jsem spát, dokud nebylo všechno hotovo. Ale pak – rodina přijala změnu vstřícně.
Dvakrát ročně jsem poctivě navštěvovala gynekologii. Doufala jsem, že pokud by něco našli, okamžitě mi dají vědět. Ale přišlo tohle.
Týden po operaci mě pustili domů. Dostala jsem chemoterapii, v prvních dnech vám vypadávají vlasy. Dobře jsem věděla, že ty vlasy vypadají, ale když stojíte před zrcadlem a vidíte se... Vlasy mi tak padaly, že mě nakonec manžel ostříhal hlavu holicím strojkem. Nikam jsem moc nechodila, zůstávala jsem doma.
Paruku hradila pojišťovna, něco jsem si musela doplatit, a koupila jsem si šátky. Bylo to prostě hrozné. I když jsem si říkala, že jiní to dokázali, vnitřně jsem se necítila dobře. Nejezdila jsem MHD v rámci ochrany oslabené imunity, jen se trochu prošla, s šátkem na hlavě, zhubla jsem.
Láska procházela i skrze pokladničku...
Někdy mám pocit, že jsem úplně zlá, když je člověku špatně, má výbuchy vzteku anebo cítí velkou lítost. Chemoterapie má vliv na to, že se člověk přestane ovládat. Rodina musí vydržet ty scény a návaly emocí. Když tehdy v rozhlase hráli skladbu Až mě andělé, když jsem ji zaslechla po chemoterapii, nemohla jsem se udržet. Emoce se nedaly zvládnout.
Avšak dobré je cítit, když hlavně rodina a přátelé podporují. Rodiče i děti. Také kolegové v práci. Brala jsem nemocenskou, a to oslabilo moje příjmy. Kolegové zřídili pokladničku, udělali na mě sbírku a každý měsíc přišli za mnou domů a pokladničku mi vysypali na stůl.
Začala jsem se zabývat také zdravou výživou, radila se jak zdravě jíst. Dobré je mluvit s přítelkyněmi. Člověk se vypovídá a uleví si. U mne vše musí jít ven, nedržím nic v sobě.
Měla jsem zkušenost, že jsem si přečetla knížku o tématu, dočetla jsem se v ní nějaké informace, pak jsem se radila se svou doktorkou a ta mi řekla, abych takové knihy nečetla ani nevyhledávala téma na internetu, protože každá nemoc má svůj specifický průběh u každého jinak.
Každý třeba nesnáší chemoterapii, dostává pak jinou léčbu.
Léky i léčitel
Svědomitě jsem plnila lékařskou léčbu, nic jsem nevynechala, a současně jsem se radila s léčitelem. Ten mi dodával sílu a pomáhal mi udržovat v chodu ostatní tělesné funkce, aby např. játra a ledviny dobře fungovaly, prostě vnitřnosti, které trpí chemoterapií.
Nejsem v tom sama, a to pomáhá. Změna přístupu rodiny ke mně – neříkám, že předtím byl špatný, ale teď je lepší. Mohu jít kam chci, když někam chci zajít, tak prostě jdu. Když cítím, že jsem unavená, lehnu si. Nechám vše běžet.
Pohled na život se zcela změnil. Odpočívám, i když není doma vše hotové. Víc se bavím. Když se venku dívám na stromy, listy, nebo jak svítí slunce, úplně jinak si to cením.
V nemocnici jsem vyslechla přednášku paní, která prodělala podobnou zkušenost. Zmínila, že můžeme požádat o finanční pomoc Dobrého anděla. Nevěděla jsem, že je taková pomoc dostupná.
Karcinom prsu se řadí k nádorům s nejvyšší incidencí, která trvale stoupá, uvádí se na stránkách mojemedicina.cz. Díky včasné diagnostice a stále se zlepšujícím možnostem léčby se daří vyléčit stále více žen. V případě metastatického onemocnění sice v současné době nelze nemocnou vyléčit, je však dosahováno dlouhodobého přežití při přijatelné kvalitě života.
Setkávání: Posilujeme svoji víru, že ze tmy opět vysvitne slunce
Pro někoho se vážné onemocnění stane výzvou, aby změnil svůj život.
Většinou následuje odchod ze zaměstnání, někdy částečný invalidní důchod, u někoho plný... Protože již nemají pracovní povinnost, zůstávají v ústraní. Přemýšlejí. Některé podpoří rodina, přátelé. Záleží nejen na pacientovi, ale také na jeho okolí, zda najde sílu začít novou etapu života.
Člověk potřebuje znovu najít sám sebe, pohovořit si s blízkými lidmi. Nebo potkat lidi s podobnou zkušeností a předat jim svou podporu, zkušenost, naději.
Někteří z onkologických pacientů, ponecháni svým myšlenkám, pocítili touhu setkávat se s lidmi, kteří prošli podobnou zkušeností. Hledali ve svém městě skupinu lidí, kteří prošli stejnou nemocí, nebo skupinu založili.
Některé ze setkávacích ze skupin je možno vyhledat na Vysočině - Klub Naděje Velké Meziříčí anebo jihlavský klub Zacheus. Uvítán bude každý, kdo prošel podobnou nemocí a rád by přišel na jiné myšlenky. Přijít mohou i lidé, kteří jsou zdraví a chtějí nezištně pomoci.
Program setkávání se postupně utváří, pozvání přijali také hosté, kteří mohou nabídnout přednášky na různá témata.
„Posilujeme svoji víru, že ze tmy opět vysvitne slunce,“ říkají dobrovolní pořadatelé.
Pomoc lze nalézt také v Praze na adrese: www.lpr.cz nebo v Brně www.mou.cz.
Epoch Times děkuje pacientům za jejich příběhy.
Čtěte také:
Obávané onemocnění „ve znamení raka“ a jeho příběhy (2)
