Pan Wang (přezdívka), Toronto, Kanada. Jako praktický lékař působil v Číně v roce 1990, vypověděl, že byl svědkem odebírání orgánů z žijící osoby. (Yi Ling / Epoch Times)
Pan Wang (přezdívka), Toronto, Kanada. Jako praktický lékař působil v Číně v roce 1990, vypověděl, že byl svědkem odebírání orgánů z žijící osoby. (Yi Ling / Epoch Times)
Mluvit o problému etických zrůdností v oblasti čínské transplantační chirurgie již začínají i vysoce postavení lékaři jako například doktor Ko Wen-je, předseda traumatologického oddělení Národní tchaj-wanské univerzitní nemocnice nebo ujgurský chirurg doktor Enver Tothi. Není to tak, že by neexistovali přímí svědci, ale strach a výčitky svědomí jim, jak se ukazuje, brání vypovídat. V poslední době však někteří z nich prolomili roky dlouhé mlčení a přinášejí šokující informace. Níže publikujeme svědectví jednoho z členů nemocničního personálu.

Pan Wang (pseudonym) žije v Kanadě již několik let, ale teprve nedávno se odvážil promluvit o zážitku, kterým prošel před dvěma desítkami let v Číně. Jako mladý medik vojenské nemocnice byl donucen k účasti na vyjímání tělesných orgánů z dosud žijícího člověka.

Západní medicína nedovoluje, aby chirurg usmrtil pacienta a přísně definuje možnost odebrání tělesného orgánu člověku pouze po pacientově smrti. Pokud by chirurg tato pravidla porušil, byl by etickou komisí vyloučen z lékařské obce a rovněž by mohl čelit obvinění z vraždy či zabití. Jak ukazují mnohá svědectví, čínští chirurgové tato etická pravidla vůbec nedodržují.

Čínské úřady, zejména vojenský lékařský systém, již po desetiletí oficiálně používají orgány popravených vězňů, aby je poskytly za velké částky bohatým čínským a zahraničním pacientům. Existuje přetrvávající podezření, že v některých případech byly tyto operace provedeny v době, kdy byli vězni stále ještě naživu, aby se zajistila co nejvyšší kvalita vyjmutého orgánu.

Následující výpověď podal Epoch Times Číňan, který požádal o ukrytí svojí identity pod pseudonymem pan Wang.

Tajná armádní mise

K incidentu došlo v roce 1990. V té době jsem byl interním lékařem na urologickém oddělení Šen-jangské armádní Všeobecné fakultní nemocnice v provincii Liao-ning. Jednoho dne nemocnice obdržela telefonát z šen-jangské vojenské oblasti, požadující zdravotnický personál k provedení okamžité vojenské mise.

V odpoledních hodinách povolal ředitel mého oddělení jmenovitě šest zaměstnanců včetně dvou sester, tří lékařů a mě.

Bylo nám řečeno, abychom přerušili kontakty s okolním světem do té doby, než bude mise skončena, což zahrnovalo i kontakty s rodinou a přáteli. Nesměli jsme mít přístup k žádnému komunikačnímu zařízení, jako jsou mobilní telefony.

Jeli jsme v upravené dodávce, před námi vojenské vozy plné ozbrojených vojáků. Vojenský doprovod měl zapnutá výstražná světla a dělal nám cestu, jeli jsme velmi rychle. Okna naší dodávky byla zakrytá modrou látkou, takže jsme neviděli, kam jedeme.

Když jsme dorazili na místo obklopené horami, mnoho vojáků zde stálo na stráži. Převzal si nás vojenský důstojník, dozvěděli jsme se od něj, že jsme ve vojenské věznici poblíž města Ta-lien.

Vyjmutí ledvin z živého člověka

Druhý den ráno poté, co zdravotní sestra odešla se dvěma vojáky odebrat nějaké vzorky krve, jsme byli požádáni, abychom nasedli do naší dodávky. Zastavili jsme na neznámém místě. Ozbrojení vojáci obklopili naši dodávku.

Krátce na to přinesli čtyři vojáci do dodávky muže a položili jej na černý plastový pytel asi sedm stop dlouhý.

Ten člověk měl nohy pevně svázané nějakou silnou, speciální nití, velmi tenkou jako vlákno. Zařezávala se mu do masa. Byl pevně ovázán kolem krku, s rukama svázanýma za zády. Vlákna ovázaná okolo krku, rukou a nohou měl spojená stejnou nití, což mu zabraňovalo bojovat a pohybovat se, protože jakýkoliv pohyb způsoboval, že se mu vlákno více utahovalo okolo krku, na kterém už měl těžkou ránu, z níž tryskala krev.

Lékař mi řekl, že ho mám stále držet. Když jsem se dotkl jeho nohou, cítil jsem, že jsou ještě teplé.

Lékaři a sestry se rychle oblékli k operaci. Byl jsem jejich asistent, měl jsem na starosti řezání tepny, žíly a močovodu [trubku spojující ledviny s močovým měchýřem].

Sestra rozřízla mužovu košili a aplikovala dezinfekční prostředek na jeho hrudníku a břicho, třikrát. Potom lékař použil skalpel, aby jej rozřízl od subxiphoidu [pod hrudníkem] celou cestou až k pupku.

Viděl jsem nohy muže, jak procházejí záškuby, ale jeho hrdlo nemohlo vydat žádný zvuk.

Lékař pak otevřel tělní dutinu, krev a vnitřnosti všechno najednou vyšlo ven. Lékař tlačil střeva na jednu stranu a rychle začal uvolňovat ledvinu. Další lékař pak začal odřezávat ledvinu na druhé straně.

Pak jsem slyšel doktora, jak říká, abych odstřihl tepny a žíly. Když jsem to udělal, krev na mě prudce vystříkla. Jeho krev stále obíhala, což znamenalo, že je naživu.

Akce lékařů byla velmi zručná a rychlá. Dali obě ledviny do termostatické krabice.

Vyjmutí očí

Další lékař mě požádal, abych vyndal z těla oční bulvy.

Podíval jsem se na jeho tvář, uviděl jsem jeho oči, jak na mě zírají s výrazem extrémní hrůzy. Měl jsem pocit, jako by se opravdu na mě díval. Jeho víčka se pohybovala. Byl naživu.

Moje mysl se zatemnila, moje tělo se třáslo a zesláblo, nemohl jsem se pohnout. Bylo to příliš hrůzné!

Vzpomněl jsem si, jak jsem včera zaslechl rozhovor vojenského důstojníka s naší odpovědnou osobou, říkali: „...ani ne 18 let, velmi zdravý a stále naživu“. Je to on? Vyndávali jsme orgány z živého člověka. Bylo to tak hrozné.

Řekl jsem doktorovi, že to nemůžu udělat.

Další lékař tedy použil levou ruku, aby pevně přitiskl mužovu hlavu k podlaze a přidržel jedno oční víčko dvěma prsty. Pak použil pravou ruku, aby pomocí kleští vyloupl celou oční bulvu.

Nemohl jsem nic dělat, potil jsem se a měl jsem svalový třes jako ve stavu kolapsu.

Čekání na orgány

Když s tím člověkem skončili, lékař zevnitř poplácal na stranu dodávky. Voják sedící na předním sedadle spolujezdce začal mluvit do své vysílačky. Brzy pro nyní již ochablé tělo přišli čtyři vojáci, zabalili ho do plastového pytle a hodili je do vojenského náklaďáku.

Byli jsme se rychle převezeni zpět do nemocnice. Když jsme donesli orgány na operační sál, skupina lékařů už tam byla připravená k transplantaci.

Duševní zhroucení

Zachvácen extrémním strachem a šokem jsem na cestě domů prodělával horečku. Neodvážil jsem se o tom nikomu nic říct. Nikdo z mé rodiny to neví. Brzy po této operaci jsem opustil Všeobecnou armádní nemocnici v Šen-jangu.

Nicméně, moje panika zdaleka nebyla u konce. Byl jsem svědkem toho, jak byla lidská bytost mučena a zabita před mýma očima. Z duševního tlaku jsem byl v bídném stavu.

Po velmi dlouhou dobu, bez ohledu na to jestli byl den nebo noc, se mi v představě vracely mužovy oči plné bolesti a hrůzy, jak na mě zírají.

Nedokázal jsem o tom po celá ta léta mluvit, protože když jsem na to pomyslel, bylo mi na zhroucení.

Když zahraniční média odhalila případy odebírání orgánů následovníkům Falun Gongu [v roce 2006], hned jsem věděl, že to všechno byla pravda. Takové praktiky existují ve vojenském systému čínské komunistické strany již dlouho. Pronásledování Falun Gongu (Fa-lun-kung nebo Falun Dafa) jim pouze rozšířilo zdroje orgánů.


Přeložil z čínštiny: Lu Chen.

Přeložil do češtiny: Milan Kajínek small United States


Česká transkripce (Pinjin): Ta-lien (Dalian); Šen-jang (Shenyang); Liao-ning (Liaoning).


Čtěte také:

Čínský chirurg odhaluje odebírání orgánů vězňům v armádní nemocnici

Bývalý dozorce odhaluje obchod s orgány ve věznici provincie Kuang-tung