(Sonia Vladyková)
Kdo by neměl rád tuto krásně provoněnou bylinku, vždyť je vedle petržele a pažitky tím nejznámějším a nejdůležitějším kuchyňským kořením. Používá se čerstvá i sušená, ale vždy úsporně, neboť má silné aroma.

Pro kuchyňskou potřebu stačí tři až čtyři rostlinky, které se lehce vypěstují ze semene. Majoránka vyžaduje lehkou, výživnou půdu. Semena se vysazují od března do dubna do velkého květináče, bedýnky nebo záhonu. Semeno se jen zlehka pokryje zemi a již během tří týdnů klíčí, je-li na teplém a slunném místě. Majoránka nemá ráda stinnou, studenou půdu a těžkou jílovitou půdu.

Zem okolo bylinky je třeba často kypřit a zbavovat plevele, roste do výše 3050 cm a pozná se podle lodyhy, porostlé chloupky a malých oválných lístků s krátkými řapíky. Sklízí se po celé léto. Nejlépe se odřezává časně zrána nebo pozdě odpoledne. Je však třeba dbát, aby se majoránka rychle usušila.

Dnes už si klasickou českou kuchyni bez této bylinky nedovedeme představit. Jak by asi chutnaly klobásy, jelítka a jitrnice bez majoránky, zjemňuje chuť játrovým knedlíčkům, husí a kachní pečeně, vepřového, jehněčího, bramborové polévky, bramboráků a salátu, pokrmů z hub a masové polévky. Je vhodná do luštěnin, do rybích salátů, na toasty a k sýrům.

V dietě nahrazuje sůl a posiluje žaludek. A na závěr jeden recept na klasickou bylinkovou směs:

Svazek petrželky, dva stonky majoránky, dva stonky tymiánu, citronová šťáva, olivový olej a trochu pepře.

Ať Vám den krásně voní majoránkou...


Autorka žije téměř 20 let v Itálii, zajímá se o recepty našich babiček, o klasické moučníky i italskou kuchyni. Ráda cestuje po Itálii, fotí a seznamuje se s krajovými specialitami a gastronomickými zajímavostmi. Několik let pracovala pro jeden český deník, spolupracovala s českým časopisem pro ženy a má pětiletou zkušenost v potravinářském průmyslu. Její blog najdete na unavenavarecka.blogspot.it.


Čtěte také: 
Bylinky v kuchyni: Libeček

Bylinky v kuchyni: Tymián