Postdoktorální pracovník Siao-fang Wang vytahuje zmrazené kmenové buňky v laboratoři Ústavu kmenových buněk při Univerzitě Connecticut; 27. srpna 2010. (Spencer Platt/Getty Images)
Zvěsti o tom, že se Čína tomuto druhu výzkumu věnuje, kolovaly v odborných kruzích již nějaký čas a již v březnovém čísle časopisu Science skupina biologů vyzvala k moratoriu na zásahy do DNA lidského zárodku, dokud neproběhne veřejná debata o potenciálních lékařských, právních a etických dopadech této metody.
„Přesvědčme se nejdřív, že děláme správný výzkum, než budou použity způsoby, jež by mohly být nebezpečné,“ napsala v článku Jennifer Doudnaová, ředitelka Centra pro biomedicínské a zdravotní vědy na americké univerzitě Berkeley. „Doporučujeme klinickou pauzu,“ dodává.
Doudnaová je přitom pionýrkou CRISPR-Cas9, metody modifikace genomu, kterou použili genologové ze Sun Jat-senovy univerzity. CRISPR využívá komplexu enzymu, aby se dostala do DNA a nahradila konkrétní geny.
CRISPR byla poprvé popsána Doudnaovou a její spoluautorkou Emmanuelle Charpentierovou v roce 2012. Jde sice o novou techniku, nicméně se samotnými zásahy do genů se experimentuje již desítky let. Díky CRISPR je celý postup úpravy genu daleko ekonomičtější.
Na poli genetických úprav se provádí extenzivní klinický výzkum, ale až dosud byl omezen na úpravy somatických (nepohlavních) lidských buněk.
Rizika zásahů do embrya
Dítě, které by bylo modifikovanými geny „vyšlechtěno“, by mohlo tyto geny předat další generaci, což sebou může nést neznámá rizika (i když to nebyl problém čínských vědců, kteří cíleně použili embryí, které nebyla schopná přežít).
„Vědci v současnosti nedisponují adekvátním pochopením, jaká je bezpečnost a potenciální dlouhodobá rizika modifikací do zárodečného genomu,“ uvedla v březnu Mezinárodní společnost pro výzkum kmenových buněk (ISSCR).
Podle ní dosud nebylo dosaženo konsensu ohledně terapeutického potenciálu úpravy zárodků či jak rozlišit, zda jde o terapeutické použití nebo o „pokus o vylepšení člověka“. Takové experimenty se mezi vědeckou obcí považují za tabu.
Společnost rozdělená na kasty
V románu Aldouse Huxleyho, Brave New World (Statečný nový svět), je společnost rozdělena na pět kast podle genetických úprav embryí. A právě určité znepokojení kolem „vyšlechtěných“ dětí spočívá v tom, že zásahy do DNA lidských zárodků by mohly posunout Huxleyovu ponurou vizi budoucnosti k realitě.
„Panují obavy, že zárodečné inženýrství je cestou k antiutopii superlidí a vyšlechtěných dětí pro ty, kdo si to mohou dovolit,“ napsal Antonio Regalado v Technologii Review. „Proč si nenavrhnout vysoce inteligentní skupinu lidí, která by se stala lídry a vědci budoucnosti?“
Samozřejmě, prozatím zůstávají výhledy na svět plný vyšlechtěných mimin věcí sci-fi. Samotné výzkumy genetiky inteligence jsou ve svých zárodcích a pravděpodobnost umělého vylepšení IQ je víceméně nulová.
I taková lidská výška, zdaleka ne tak složitá proměnná jako IQ, souvisí podle nedávných zjištění s 697 genetickými obměnami. Neexistuje jeden jediný gen, který by vysvětloval rozdílnosti ve výšce člověka, tedy nepočítáme-li zhoubné mutace typu Marfanova syndromu.
Podobné výzkumy na poli inteligence zatím výrazně pokulhávají. Řadu z nich provádí Pekingský genomický ústav (BGI), z části financovaný státem. Jeden takový projekt, který proběhl v zařízení v Hongkongu, spočíval v sekvencování genomu 2 200 jedinců s IQ vyšším jak 160.
„Lidé ignorují genetiku inteligence již dost dlouho,“ uvedl Zhao Bowen, vedoucí hongkongské pobočky BGI. „Lidé věří, že jde o kontroverzní téma, hlavně na Západě, ale v Číně to tak není.“
