Král Lear – nadčasová tragédie, ze které mrazí...

Žánr: tragédie

Autor: William Shakespeare

Režie: Stanislav Moša

Překlad: Jiří Josek

Scéna: Christoph Weyers

Kostýmy: Andrea Kučerová

Hudba: Zdenek Merta, Tomáš Cvejn

Hrají: Boleslav Polívka, Pavla Vitázková, Ivana Vaňková, Ivana Odehnalová, Petr Štěpán, Lukáš Janota, Jakub Zedníček, Michal Isteník, Viktor Skála a další.

William Shakespeare se při psaní Krále Leara údajně nechal inspirovat keltskou pohádkou o králi a jeho dcerách. Pohádkový příběh však změnil na tragédii, která se mnohým Shakespearovým pokračovatelům však zdála příliš drastická, a tak ji změnili na hru s dobrým koncem. Lear za dobu svého trvání prošel nesčetnými úpravami. V našich zeměpisných délkách Krále Leara představilo mnoho divadel. Nejznámější Král Lear zůstává bezesporu v podání Jana Třísky na Shakespearovských slavnostech před třinácti lety. Krále Lera si zahráli před dvaceti lety v Huse na provázku, v Národním divadle a dodnes se hraje v Divadle ABC.

Stanislav Moša se rozhodl taktéž hru upravit. Za režijní taktovkou udělal mnoho škrtů, některé věci přidal (prolog a epilog), jiné ubral. Drtivá většina textu se nese v libozvučném blankversu, zbytek v próze. Mošova adaptace hry bourá tradiční zažité hodnoty, které dostávají nový rozměr vnímání světa, který se neustále mění.

Stárnoucí král se rozhodne rozdělit svou říši mezi své tři dcery. Proto jim položí otázku, jak moc ho mají rády. První dvě dcery krále zahrnou lichotkami a získají každá třetinu říše, nejmladší Cordelie svou lásku neumí vyjádřit slovy, a proto ji pošetilý král vyžene a zavrhne. Cordelie odchází se svým nápadníkem, francouzským králem do jeho země. Tímto však pohádkový start končí.

Hrabě z Kentu, který se Cordelie zastane, je rovněž vyhoštěn z říše. Rozhodne se pro svoji čestnost a oddanost králi sloužit alespoň v přestrojení. Mezitím hrabě z Glostru uvěří lžím svého levobočka Edmunda, že jeho prvorozený syn Edgar usiluje o jeho život a majetek, a Edgar prchá před nepochopitelnou zlobou otce v přestrojení za polonahého blázna Toma. Král Lear doufá v přízeň svých dcer, ty ho však odmítají a nechtějí se o něj starat, protože jej již nepotřebují. Zdrcený Lear provázený svým šaškem a Kentem bloudí po ztracené zemi, až jedné noci v nelidské bouři a nečase zešílí. Edmund vedený touhou po moci využívá obě dcery k ovládnutí země.

Cordelie, která se dozvídá pravdu o svém otci, se jej rozhodne zachránit a se svým francouzským manželem jde otci na pomoc. Rozčilené sestry tento krok pojmou jako vpád cizího vojska a chystají proti Cordélii a Francii válku. Vyhrává Anglie vedená Edmundem. Král i Cordelie jsou zajati a děj spěje do svého tragického finále...

Betonové scéně vévodí chladně betonový trůn, tlumené barvy a spousty schodišť, které se však v inscenaci využívají jen minimálně. Spíše tu vyjadřují symbolickou osudovost, pád vladaře z hřejivého výsluní na studenou zem. Žádné kudrlinky, jen chladivý beton a citlivé nasvícení scény pracuje s emocemi, které se postupně vyhrocují společně s dějem.

Herci jsou oblečeni do kombinace soudobého oblečení s historickými prvky. Kupodivu toto spojení nijak zvlášť až na výjimky neruší. Divák si díky pojetí hry lehce zvykne na to, že král nosí džíny, ostatní pánové saka, dámy kožené oblečení s vysokými šněrovacími botami nebo pro změnu středověké dlouhé pláštíky. Škoda, že šašek je oblečen do černého nenápadného oblečení s trčící bílou košilí, tady by jeho povaze sedělo víc barev.

Důležitou složku inscenace tvoří hudba Zdenka Merty a Tomáše Cvejna. Syrová hra na bicí ve spojení s bojovně znějící trubkou doslova drásá ve vypjatých momentech divácké nervy. Tato hudební složka pracuje výborně s emocemi, a proto zabírá ve hře nezastupitelnou roli.

Prvotně se divácká optika, co se týče hereckých výkonů, zaměří na hlavního protagonistu – Boleslava Polívku ztvárňujícího krále Leara. Podle slov samotného principála Moši Shakespeare napsal roli Leara pro Bolka Polívku. Tento příměr se může zdát úsměvný, ale po zhlédnutí Krále Leara s Bolkem Polívkou v hlavní roli můžete zjistit, že na tomto úsloví něco opravdu bude. Polívka nasadil Králi Learovi masku pošetilého starce, který selže jak v roli vladaře, tak v roli otce. Jeho výkon postupně nabírá na intenzitě. Polívka je doma ve všech polohách krále Leara od oblíbeného vladaře po zoufalstvím šíleného a zlomeného starce. Svůj part si s požitkem vychutnává a s nenucenou naléhavostí nechává nahlížet do rozervané psyché starého krále. Jedinou vadou na kráse je Polívkova občasná špatná zřetelnost v některých pasážích.

Zbytek hereckého ansámblu však rozhodně nestojí stranou. Výborné výkony podávají všichni přítomní herci. Zprvu mnozí nenápadně zažínají plamínky, které se rozhoří v pořádnou vatru se stupňující se tragikou děje. Skvělý je Petr Štěpán v roli čestného Kenta, exceluje i Michal Isteník představující královského šaška, jehož tragikomické vystoupení se zpěvem vtipných dětských písniček po rapovou vsuvku dotváří image chytrého blázna. Nezklame ani Zdeněk Junák v roli pošetilého Glostra, který musí oslepnout, aby prozřel.

Zprvu nenápadný Lukáš Janota ztvárňující Glostrova prvorozeného syna Edgara se rozvíjí až poté, co se stane polonahým žebrákem Tomem. Jeho žebrácký výstup patří k ozdobám inscenace. Z říše zla na nás nezapomenutelně zamrká Jakub Zedníček v roli chameleonského intrikána Edmunda. Konečně i mladý Zedníček dostal více příležitostí se výrazněji prosadit.

Z ženských výkonů, kterých je v inscenaci poskrovnu, excelují Ivana Vaňková s Pavlou Vitázkovou ztvárňující zlé Learovy dcery Regan a Goneril. Jejich lhostejnost, mocichtivost a nenávist servírují ve výbušném energickém koktejlu, ze kterého až mrazí. Ivana Odehnalová v roli kladné Cordelie už tolik prostoru nezískala.

Stanislav Moša dokázal vymáčknout ze svých svěřenců maximum. V Král Lear jeho režii nabízí hutný materiál, který ani po více než třech hodinách téměř nenudí. Střídání komických i tragických prvků, vystupňované herecké výkony, sžíravá dramatická hudba a samozřejmě i výborný nadčasový příběh slavného dramatika z brněnské hry dělá podívanou, která se s jistou naléhavostí vryje do paměti. Zvláště dnes, kdy lidstvo čelí významným výzvám historie tato hra nabírá na aktuálnosti a získává výraznější obrysy, než kdykoliv předtím. Inscenaci ocení nejen ti školou povinní, ale především milovníci silných nadčasových příběhů. Slabé povahy však ať raději zůstanou doma.