Meduňka stejně jako máta patří do čeledi hluchavkovitých a voní sladkokysele. (Jessie Hirsch / Flickr.com)
Zapněte konvici, je čas na trochu relaxu s meduňkovým čajem.
Meduňka je podobná mátě peprné a na první pohled byste si ji mohli s ní i splést. Přesto je meduňka výrazně odlišná od své sestry máty.
Meduňka má totiž citrusovou nasládlou vůni, která přitahuje nejenom lidi, ale také včely. Spojení mezi včelami a meduňkou bylo našim předkům dobře známo. Snad i proto nese název „meduňka“. Její botanický název zní „melissa“, řecký výraz pro včelu medonosnou.
Včely jsou obzvlášť přitahovány nasládle vonícími bílými květy. Včelaři často pěstují meduňku v okolí úlů, aby hmyzu přilepšili. Je to asi jako kdyby vám někdo postavil cukrárnu vedle domu.
Pro nás lidi má meduňka velice pozitivní účinky v tom, že utišuje mysl plnou dotírajících myšlenek. O této vlastnosti meduňky se ví již po staletí. Ostatně v Evropě se pěstuje již stovky let a rozhodně ne pouze pro její vůni, ale rovněž pro její schopnost léčit úzkost a deprese. I dnes se používá pro zmírnění záchvatů paniky, bolesti hlavy z napětí a zrychleného bušení srdce.
Meduňka je mírné sedativum, a proto se čaj z ní hodí skvěle pro ty, kdo se neumí uvolnit. Studie na lidech i zvířatech ukázaly, že je meduňka účinná při zlepšení duševní pozornosti a pro zklidnění, přesto je natolik jemná a bezpečná, že se dá použít i u dětí.
Německá vládní komise pro přírodní medicínu potvrdila, že meduňka je vhodná k léčbě nespavosti. V některých evropských zemích používají lékaři meduňky k léčbě nadměrně aktivní štítné žlázy, která se projevuje symptomy, jako nervozita, nedostatečná koncentrace a rychlý či nepravidelný tlukot srdce. Jiní používají meduňku pro překonání abstinenčních příznaků u drog a alkoholu.
Meduňka v průběhu dějin
Středověký vládce Karel Veliký byl v devátém století natolik oslněn vlastnostmi meduňky, že přikázal, aby byla zasazena v zahradách každého kláštera.
Známý švýcarský lékař Paracelsus žijící v 15. století označil meduňku za rostlinu dlouhověkosti. Dokonce ji nazýval „elixírem života“. Zvážíme-li, že chronický stres přispívá k rychlejšímu stárnutí, je možné, že je na tom něco pravdy.
ČTĚTE TAKÉ: Bylinky v kuchyni: Máta peprná
ČTĚTE TAKÉ: Bylinky v kuchyni: Máta peprná
Anglický bylinkář a astronom Nicholas Culpeper napsal v 17. století, že meduňka může „otevřít zábrany mozku“ a „vyloučit melancholické výpary z duchů a krve“. Shakespeare zmiňuje meduňku v několika svých hrách.
Když přeskočíme do dnešní doby, jedna studie esenciálního oleje z meduňky zjistila, že uklidňuje popudlivé pacienty trpící demencí a zlepšuje jejich pozornost. Vědci se domnívají, že bylina by mohla pomoct také lidem s Alzheimerovou nemocí.
Zažívání i antivirové účinky
Tak jako všechny ostatní rostliny čeledi hluchavkovitých, i meduňka pomáhá se zažíváním. Co ji však od svých příbuzných odlišuje, jsou antivirové účinky. Meduňka je oblíbenou přísadou do balzámů na rty, protože léčí herpesy a opary. Tinktura z meduňky se používá k prevenci i léčbě oparů.
Čas na čaj
Pro přípravu účinného čaje ponechte vodu přejít varem, pak ji odstavte a nechejte v ní vyluhovat čerstvě utržené anebo sušené listy meduňky po dobu 10 minut. Nezapomeňte hrnec či nádobu zakrýt. Když přidáte trochu medu a citronu, dostanete vskutku osvěžující nápoj.
Zdroj: 
