Babylonská věž, Pieter Brueghel (1563). (Volné dílo)
Babylonská věž, Pieter Brueghel (1563). (Volné dílo)
Na světě existuje asi 6 800 jazyků – a určit, který z nich je nejtěžší, objektivně nejde. Vždycky to totiž závisí na vašem mateřském jazyce. Zatímco pro Čecha je ruština docela hračkou, pro Japonce neřešitelným rébusem. Přesto jsme se pokusili najít jazyky, které se obecně považují za nejtěžší na světě.

Čínština

Ať už si najdete jakýkoliv žebříček nejtěžších jazyků světa, čínštinu v něm objevíte vždycky. Patří mezi tónovací jazyky, takže při mluvení záleží na tom, jakou část slova zdůrazníte intonací. Často ale ani to nestačí – a skutečný význam slova poznáte jedině z kontextu celé věty či příběhu.

Navzdory tomu, ještě těžší je u čínštiny psaní. Jazyk má několik desítek tisíc znaků, podle největšího čínského slovníku všech dob (z 18. století) asi 50 000. Reálně se však ani rodilí a sečtělí Číňani nezvládnou naučit více než 3 000 – 5 000 znaků.

Islandština

Tímto jazykem se domluvíte jenom na řídce osídleném Islandu, proto nemá moc smysl se ho učit. Pokud byste se však přesto rozhodli jinak, čeká vás pořádná porce práce.

Islandština se za posledních tisíc let prakticky vůbec nezměnila, obsahuje řadu archaismů a gramatika se jen hemží nepravidelností a výjimkami. Hodně složitá je i výslovnost, takže ani po letech usilovného cvičení se zřejmě nepřiblížíte úrovni rodilého Islanďana.

Arabština

Pro Evropany hodně exotický jazyk, arabština je specifická hlavně v tom, jakým způsobem ohýbá slova. Patří mezi tzv. flektivní jazyky a slova ohýbá pomocí předpon, přípon i změnami uvnitř kořene slova. A to takovými, které jsou nám Evropanům zcela neznámé.

Zvláštností arabštiny je i to, že se zpravidla píše zprava doleva. Navíc má spoustu souhlásek, které se v češtině (ani žádném jiném evropském jazyce) vůbec nevyskytují. Výslovnost je proto dost obtížná a k jejímu zvládnutí si nejednou „polámete“ jazyk.

Řečtina

Jeden z nejstarších (nebo minimálně jeden z nejstarších zdokumentovaných) jazyků na světě. Má dost složité používání sloves, ve kterých prý chybují i rodilí Řekové. Řečtina např. rozlišuje tři budoucí a čtyři minulé časy.

Mimoto je řečtina hodně temperamentní a zvučný jazyk, přičemž špatné umístění přízvuku může změnit význam celého slova. Ani to není pro učení zrovna příjemné.

Dobrou zprávou je, že pokud máte dostatek vnitřní motivace, můžete se skoro všechny jazyky naučit svépomocí – na internetu najdete stovky stránek, které vám s tím pomůžou.

A pokud se vám dostaly do rukou písemný dokument či informace, které musíte přeložit do/z cizího jazyka? Pak operativně využijte služeb překladatelské agentury – rozhodně se to vyplatí.