Denez Prigent. (Thesupermat / Wikimedia Commons)
Bretaň je nejzápadnějším výběžkem Francie, šlehaném západními větry. Kraj silně zosobňuje keltského ducha původních obyvatel. Český malíř Jan Zrzavý asi nebyl jediným umělcem, který Bretaň rád navštěvoval. Kamenitá krajina mu připomínala Vysočinu, a kromě toho jej i naučila Vysočinu malovat. V jednom rozhovoru řekl, že mu bretonština jako řeč zní, jako když se přesýpá kamení.
Bretonštinu překvapivě znenáhla uslyšíme v americkém filmu. Je jím snímek Black Hawk Down režiséra Ridleyho Scotta. Ústřední song, který nám připomíná volání muezzina, zní v bretonštině a nazpíval jej Denez Prigent v duetu s Lisou Gerrardovou, přičemž hudba k filmu pochází od Hanse Zimmera. Soundtrack k americkému filmu Černý jestřáb sestřelen získal dva Oscary.
Komentáře k soundtracku nám poněkud napovídají: „Z té úžasné písně mi pořád naskakuje husí kůže, úžasná hloubka... Nejdřív jsem myslel, že je to perština nebo podobná řeč.“
Od Keltů k Francii
Když nasloucháme písním rodilého Bretonce, jakým je folkový zpěvák Denez Prigent, jeho hlas nám kamení vůbec nepřipomíná.
Denez Prigent se narodil 17. 2. 1966 v Santec v oblasti Finistère, je francouzským, potažmo bretonským folkovým písničkářem. Ve svých 16 letech debutoval se zpěvem tradičních písní. Jako teenagera jej ovlivnilo rozhodující setkání se zpěvákem Jacquesem Brelem.
Věnoval se národní bretonské hudbě, zpěvu balad – gwerzu (nářek) a kan ha diskan. Ta poslední jmenovaná může připomínat opravdu to přesýpání kamení, protože je tradiční bretonskou hudbou, silně hlasitou, ve které se volá a odpovídá.
Později zpěvák přešel ke zpěvu vlastních písní s doprovodnou techno-hudbou. Vytvořil 4 studiová alba a jedno živé.
Dětství u bretonské babičky
Jeho otec, učitel, na něj mluvil francouzsky, žili spolu v Le Relecq-Kerhuon. Svoje dětství Denez trávil často u své babičky v Santec. Pobyty u ní byly poznamenány procházkami divokou krajinou podél pobřeží posetého impozantními skalami, s ostrovem Batz na horizontu. Krása této krajiny v něm vzbudila touhu kreslit, malovat. Kouzlo bretonštiny objevil právě tam spolu s jeho přírodní harmonií a motivací uchovat zpěv improvizovaných písní.
V roce 1988 získal cenu v kan ha diskan a první cenu v tradičním zpěvu roku 1990. V roce 1993 Prigent vydal své první album Ar gouriz koar, obsahující většinou tradiční bretonské písně, a úspěch byl zaznamenán.
Když jej hlavní město Bretonska Rennes vyslalo k účasti na festivalu Hlas Asie, který se konal v Alma Atě, napsal tehdy satirickou píseň Synu Alma Aty, ve které vyjádřil podobenství, jak jsou lidé Kazachstánu integrováni do Sovětského svazu podobně jako Bretonci do Francie.
Nějaký čas ve Francii vyučoval bretonštinu; spolupracoval s různými zpěváky, jako byli např. Bernez Tangi, Stork Denez Abernot nebo Sestry Goadecovy.
Video se gwerzem
Později objevil rave hudbu a povšiml si, že elektronická hudba a bretonská jsou založeny na podobných rytmech, a zvažoval používat rave jako doprovod ke svým písním. A tak v roce 1995 natočil album Deep forest obsahující africkou, bretonskou hudbu doprovázené elektronicky.
Prigent psal také vlastní texty. Silně se zabýval tématy nespravedlnosti, nemoci a smrti.
Video k Tibetu
Starobylý zpěv plus moderní hudba
Ar rannoù, jeden z nejstarších známých bretaňských textů, ilustruje Prigentův vztah k přírodě a kultuře Bretaně, když k němu složil tradiční melodii pomocí elektronické hudby.
Kombinace vzbudila protichůdné recenze. Podle Prigenta u původního gwerzu (balady, nářku) není důležitý rytmus zpěvu, avšak elektronický doprovod věrný arytmice písně je naprosto přirozený. K tomu přikládá velký význam tradiční bretonské výslovnosti se zachováním alveolar trylku (druh souhláskového zvuku, použitý v některých mluvených jazycích). Věrnost tradici rozhodně není způsob, jak se uvěznit ve své vlastní kultuře. Prigent naopak považuje přizpůsobení se moderní technologii za přínos pro rozvoj bretaňské kultury.
Po sérii koncertů Prigent nahrál živé album Holl-gevret! v průběhu festivalu interceltique de Lorient v srpnu 2001. Toto album bylo nominováno na Victoires de la Musique v roce 2001.
V dalších albech zpěvák vyjadřuje velmi osobní texty o tom, že nikdy neztrácí naději. (Můj oheň stále hoří). Kromě jiného vyjadřuje také hořkost z pomalého zanikání bretonského jazyka. Ochranu přírody považuje Prigent stejně důležitou jako zachovávání tradic.
Bretonština je pomalu vymírající keltský jazyk. Používá ho asi asi půl milionu Bretonců; náleží mezi tzv. britanské neboli P-keltské jazyky, kterými se hovořilo, respektive hovoří na jihozápadě Velké Británie.
